reklama
 
 

Komentář: Jarolímova deka je pryč. Ale pozor, jen Poustkovy fóry reprezentaci nespasí

15. 10. 2018 6:04
Vítězství na Slovensku je přesně to, co český tým potřeboval. Nicméně zázraky se nedějí, Šilhavého čeká ještě dlouhá štreka.

Komentář - V krásném podzimním odpoledni sehráli čeští fotbalisté druhý zápas Ligy národů na Slovensku. Sluncem prozářené se zdálo být i klima v národním týmu: vítězství v prestižním zápase, velkolepý návrat kapitána Bořka Dočkala, z mnoha úst akcentovaná pohodová atmosféra v týmu…

Jako by se po zamračené a dusivé atmosféře jarolímovské éry rázem pod vedením nového kouče Jaroslava Šilhavého vyčasilo.

Ale slova jako zvrat, zázrak a síla mužstva? Na ty je ještě čas. Moře času.

Po strašidelných a odevzdaných výkonech v zářijových duelech s Ukrajinou a v Rusku bylo představení českých fotbalistů v Trnavě pozitivní změnou. Češi vyhráli na půdě soupeře, který na rozdíl od svého západního souseda neustále fotbalově roste. Vždyť třeba Milan Škriniar je blízko tomu, aby se stal nejdražším obráncem historie.

Příznivým signálem jsou i individuální výkony některých reprezentantů. Dočkal prokázal, jak nepostradatelný je pro národní tým, Michael Krmenčík s Patrikem Schickem zase Šilhavého ujistili, že v útoku má z čeho vybírat. Brankář Tomáš Vaclík si do nároďáku přenesl španělskou pohodu.

Byl to zápas, který Češi tak moc potřebovali. Ale pozor: také zápas, který klidně mohl skončit opačně. Když hosté po pauze vypadli z role, Slováci pálili jednu šanci za druhou. A zatímco český tým své příležitosti proměnil, domácí nikoliv.

Krmenčík si po mači pochvaloval, že se (staro)novým masérem Eduardem Poustkou je v kabině tolik srandy jako nikde jinde. Jenže to asi stačit nebude. Šilhavého čeká ještě spoustu práce.

A šestapadesátiletý trenér to ví. Za měsíc, co strávil u reprezentace, se snažil co nejrychleji a nejsilněji vyvětrat, nové algoritmy nastavuje nejen na hřišti, ale i na hotelu nebo v kabině. Třeba delegace dominantní role na Dočkala, který je vším, jen ne úplně jednoduchou osobností, se zatím ukazuje jako skvělý tah.

Šilhavý umí jednat s lidmi, má manažerské schopnosti, které roli reprezentačního kouče podmiňují. Na reprezentační lavičku se hodí mnohem víc než autoritativní Karel Jarolím, jenž potřebuje mít svůj tým neustále pod přísnou kontrolou.

Šilhavého trenérskou erudici dokládají dva ligové tituly, navíc se může opřít o svého asistenta Jiřího Chytrého, nenápadného, ale velmi schopného fotbalového odborníka. O respekt ze strany současných hráčů se postará i třetí v trenérském triumvirátu Tomáš Galásek, člen nedávné úspěšné generace a semifinalista EURO 2004.

Předpoklad, že Šilhavý dokáže využít potenciálu současné generace, která klenoty evropského formátu zrovna neoplývá, tedy existuje. 

Otázkou ale také je, jak kouč ustojí tlaky z různých stran, především ten přicházející směrem shora. Také to byli dva muži, kteří se hned po zápase vehementně tlačili kolem čekajících novinářů směrem k české kabině: předseda svazu Martin Malík a jeho faktický šéf Roman Berbr…

autor: Jiří Škuba | 15. 10. 2018 6:04

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama