Vždyť Francie dostala v dosavadních šesti zápasech na turnaji jen dva góly, Itálie dokonce jen jediný, a ten byl ještě vlastní.
Experti proto v Berlíně neočekávají žádné brankové hody, o mistrovi světa nejspíš rozhodne jediná chyba, nebo naopak záblesk geniality některého z aktérů finálového zápasu. Dlouho očekávaný vrchol šampionátu začne ve 20:00.
Italové prahnou po pomstě. Například Cannavaro a Del Piero byli při tom, když je Francouzi v roce 1998 vyřadili v penaltovém rozstřelu, Totti a Nesta si dobře vzpomínají, jak jim jejich nedělní soupeř v roce 2000 vyfoukl pohár pro mistra Evropy.
A ti mladší o tom slyšeli tolik, že mají na Francii také pěkně spadeno. "Musíme tu šňůru přetrhnout, tentokrát je porazíme," prohlásil odhodlaně Marco Materazzi.
Stoper milánského Interu přijel na šampionát jako náhradník, ale po Nestově zranění vyplnil mezeru uprostřed obrany a vytvořil s kapitánem Cannavarem skvělou dvojici. Jeho slavnější spoluhráč se chystá na své jubilejní sté utkání ve službách squadry azzurry a často musí odpovídat na otázku, proč jeho tým hraje v Německu zápas od zápasu lépe.
Obránce turínského Juventusu pro to má originální vysvětlení. "Na dvou posledních turnajích se v nás nashromáždila obrovská zlost a tady jsme ji dokázali přetavit v radost," říká Cannavaro.
Sám zažil pocit křivdy po prohraném zápase s Koreou v roce 2002 i vyřazení ve skupině před dvěma lety v Portugalsku. Tehdy prý v týmu vládla špatná nálada a vnitřní rivalita, teď naopak Italové rozdávají úsměvy, přestože se nad nimi vznáší stín úplatkářské aféry a ani Cannavaro neví, jak bude jeho kariéra pokračovat.
Ale i francouzský tým by mohl odhodlání rozdávat. Přestože šest jeho hráčů získalo zlato už před osmi lety, všichni stále touží po dalším úspěchu. Z kabiny pokaždé vycházejí s heslem, s nímž šli jejich předkové v dávných dobách do válek: "Společně žijeme, společně zemřeme".
A ti nejzkušenější jsou v bojovnosti mladíkům příkladem. Zidane, Thuram a Makelele, kteří se po nevydařeném Euru vzdali reprezentace, ale pak se nechali přemluvit k návratu, teď ženou mužstvo dopředu.
"To jsou hráči, kteří nám přinesli vítěznou mentalitu. Bylo by smutné, kdyby se měli loučit porážkou," řekl trenér Raymond Domenech.
Zároveň však varoval před přílišným optimismem. "Jsme pyšní na to, co jsme tady dokázali. Ale nesmíme podlehnout pocitu, že jsme nejlepší. A stát se pouhými diváky naší úspěšné jízdy," řekl Domenech.
Oba trenéři mohou nasadit své nejsilnější jedenáctky, nikdo není zraněn a stop za žluté karty dostal jen francouzský náhradník Saha. Experti považují sílu zadních řad za srovnatelnou, ale italský brankář Buffon se zdá být jistější než nevyzpytatelný Barthez.
Velké souboje lze očekávat uprostřed pole, kde se Italové pokusí eliminovat francouzského tvůrce hry Zidana, který je asi největším kandidátem na Zlatý míč pro nejlepšího hráče šampionátu. "Máme hráče, kteří si s ním dokážou poradit," řekl Materazzi a jmenoval vousatého Gennara Gattusa, asi nejlepšího defenzivního záložníka na šampionátu.
Italský nápor budou už daleko před brankou tlumit Makelele s Vieirou, zatímco Zidane, Ribéry a Malouda mají za úkol podporovat jediného hrotového hráče Henryho. Také trenér Lippi bude asi opět hrát jen na jediného útočníka, ale není jasné, zda dostane důvěru v semifinále nevýrazný střelecký král Toni, nebo Gilardino, který v utkání s Německem přinesl na hřiště oživení.
Italská síla spočívá v tom, že soupeř nemůže předem odhadnout, odkud přijde úder. O jedenáct gólů se podělilo deset hráčů, každý z útočníků už dal minimálně jeden, ale důležité branky stříleli i krajní obránci Zambrotta a Grosso. Vyrovnanost a variabilita hráčského kádru je asi hlavním důvodem italské neporazitelnosti, která trvá už 24 zápasů.
Po čtyřech týdnech bojů může hrát velkou roli nashromážděná únava. Francouzi, jejichž věkový průměr základní jedenáctky je těsně pod třicítkou, v závěru utkání s Portugalskem už sotva pletli nohama a na regeneraci měli o den méně než Italové. Ti však zase museli hrát s Německem o půl hodiny déle.
"Byli jsme hodně vyčerpaní, ale v neděli to nebude znát. Finále dodává každému hráči křídla," odmítl francouzský kouč obavy z únavy. Důležité může být i to, jak trenéři dokážou využít náhradníky. Italové mají skvělého žolíka v Del Pierovi, pro Francii by mohl podobnou roli plnit jeho spoluhráč z Juventusu Trezeguet. Ostatně byl to právě on, kdo v roce 2000 rozhodl finále ME s Itálií svým gólem v prodloužení.
Nedělní finále v Berlíně začne ve 20:00 a řídit ho bude Argentinec Horacio Elizondo. Sledovat jej můžete on-line ZDE
Pravděpodobné sestavy:
Itálie: Buffon - Zambrotta, Materazzi, Cannavaro, Grosso - Perrotta, Pirlo, Gattuso - Camoranesi, Totti - Toni (Gilardino).
Francie: Barthez - Sagnol, Thuram, Gallas, Abidal - Ribéry, Vieira, Zidane, Makelele, Malouda - Henry.
