Glosář - Apokalyptické množství nočních můr, jež obklíčilo finálový zápas Eura 2016 na pařížském předměstí St. Denis, jako by domácí jedenáctce zvěstovalo temnou věštbu. Na triumfy generací Platiniho a Zidana, dosažené před domácím publikem na ME 1984 a MS 1998, už Francie do třetice nenavázala.
Relativně překvapivým vítězem turnaje se stalo Portugalsko. I když, překvapivým... Jak se to vezme... Před šampionátem se sice tým kolem Cristiana Ronalda expertům mezi nejžhavější kandidáty titulu po bok Německa, Francie či Španělska většinou nevešel, nicméně ve výčtech širšího okruhu favoritů už Portugalci obvykle nescházeli, vždyť právě k širší kontinentální špičce patří tahle malá země u Atlantského oceánu zcela stabilně už 20 let.
Na rozdíl od proporčně srovnatelného Česka zjevně nečeká, až se párkrát za století stane zázrak. V Portugalsku jede fotbalový stroj, napojený na Jižní Ameriku, na plné obrátky a díky dobře propojeným synergiím produkuje v posledních dekádách i četné vlastní talenty, a to zcela spolehlivě a bez výpadků. Už za chvíli si o tom funkčním mechanismu povíme víc.
Portugalci se ve finále opět věnovali především obraně, na bránu soupeře prvně vystřelili až v 80. minutě - a poté, co sami při francouzských šancích několikrát přežili se štěstím svou klinickou smrt, udeřili Éderovým vítězným gólem v prodloužení.
Ke cti Portugalcům slouží, že to skoro celé zvládli i bez své ultra-mega-super-star, tedy bez Cristiana Ronalda, který pro zranění odstoupil už ve 25. minutě. Nicméně další průběh ukázal, že Portugalský tým zdaleka není jen CR7.
Na Euro 2016 se bude vzpomínat i v souvislosti se "vzpourami trpaslíků", Walesu přičítají registry 3 miliony obyvatel, Islandu populaci ještě desetkrát menší. Jenže pozor, ani vítězné Portugalsko není v tomto ohledu žádný gigant, žije v něm 10,46 milionu lidí, tedy plus minus stejně jako v České republice (10,52).
Dokonce jsou obě země i zhruba stejně bohaté (či chudé, to už podle gusta). Každopádně podle tabulek porovnávajících hrubý domácí produkt jednotlivých zemí jsou na tom Portugalsko a Česko také plus minus stejně (prohlédněte si je zde).
Dlouho nic, pak Eusébio - a teď stabilní síla
Ale jakkoli nejsou moderní dějiny českého fotbalu úplně špatné, ty portugalské jsou ještě lepší. Pro obě země platí, že počínaje rokem 1996 nechyběly na turnaji Euro ani jedinkrát, Češi v tomto období vykutali stříbro a bronz, Portugalci zlato, stříbro a dva bronzy.
Na mistrovství světa hrála samostatná Česká republika jedinkrát (2006), to Portugalci jezdí na mundialy od roku 2002 pořád a bez výjimky.
Velmi vysoká laťka stabilní úspěšnosti portugalského fotbalu je o to úchvatnější, že prakticky veškerou jeho dávnější tradici lze shrnout do jediného jména: Eusébio. V čele "s černou perlou z Mosambiku" jelo Portugalsko v roce 1966 na velký turnaj vůbec poprvé v historii a hned na MS v Anglii vydobylo bronz! Pak zase přišlo chvíli temno a z něj skok rovnou do semifinále ME 1984.
Moderní dějiny portugalského fotbalu jsou spojeny především se jmény Luise Figa a Cristiana Ronalda, jenže po boku držitelů Zlatého míče excelovali i mnozí další: namátkou Vitor Baia, Fernando Couto, Rui Costa, Joao Pinto, posléze Nani, nezdvořák Pepe - a zdá se, že o portugalskou budoucnost se postará Renato Sanchez.
Svého času se v souvislosti s Portugalci hojně používalo spojení "evropští Brazilci". S míčem toho obvykle opravdu umí hodně, rozvoji technických dovedností u jejich talentů svědčí nejen příznivé klimatické podmínky, ale i velmi silná vazba na samotnou Brazílii.
Právě Portugalsko se i díky nulové jazykové bariéře stalo oblíbenou vstupní branou brazilských hvězdiček, přicházejících hledat štěstí a slávu na starý kontinent. A poslední dobou nezůstává zdaleka jen u Brazilců.
"Překladiště" jihoamerických hvězd pomáhá i domácím
Skvěle fungující mládežnický skauting Porta či Benfiky přivádí poslední dobou nevšední talenty i z dalších jihoamerických zemí, zejména z Kolumbie, své velké kariéry ovšem právě v portugalské lize odstartovali třeba už i Belgičan Witsel nebo Srb Matič.
A tohle všechno s sebou přináší tři silné pozitivní efekty:
1) Permanentní konfrontace s brazilskou míčovou technikou udává ráz portugalským soutěžím a akceleruje ve vývoji i domácí hráče.
2) Příchozí Brazilci poměrně často přijmou nabídku portugalského občanství a tím výrazně posilují národní tým (Deco, Pepe). Portugalsko navíc neotevírá náruč jen "kanárkům", třeba Bosingwa se narodil v Zaire a střelec nedělního zlatého gólu Éder zase v africkém státě Guinea-Bissau.
3) Portugalské kluby ekonomicky velmi výrazně profitují z nastaveného modelu, kdy velmi úspěšně vyskautované talenty zejména z Jižní Ameriky po jejich úspěšné aklimatizaci na kontinentu vyprovodí časem do ještě lepších lig, a to za sumy mnohanásobně převyšující ty, za které si je samy pořídily.
Jen FC Porto rozehrálo v posledních letech obří transfery Hulka, Jamese Rodrigueze, Falcaa či Jacksona Martineze, konkurenční Benfica kontrovala Axelem Witselem či Angelem di Maríou. Však si historicky nejdražší přestupy z portugalské ligy prohlédněte sami zde.
Kupříkladu za televizní práva inkasují kluby portugalské ligy ročně 1,73 miliardy korun, což je sice zhruba 15x víc než ty české, nicméně v kontextu srovnání s Premier League či bundesligy jde i tady o poměrně nekonkurenceschopnou sumu.
Ovšem právě úspěšná transferní politika vytváří zejména nejsilnějším portugalským klubům, Portu a Benfice, ekonomický polštář, který je drží v zóně spokojeného klidu. Na boj o vítězství v Lize mistrů sice portugalský potenciál nestačí, na pravidelné účasti v této soutěži ovšem bohatě.
Mourinha a Ronalda určitě znáte. A co Mendese?
A to přináší nejen další peníze, ale i možnost pravidelné herní konfrontace s evropskou špičkou, z čehož pak samozřejmě portugalští hráči, kterých se to týká, profitují i v reprezentaci.
Národní tým pak v neposlední řadě těží i z toho, že Portugalci mají v posledních letech na těch nejlepších evropských adresách dveře dokořán. A to díky dvěma skutečnostem: Jednak proto, že jsou opravdu dobří - a jednak proto, že superhvězdná dvojice Cristiano Ronaldo + Jose Mourinho udělala jejich společnému agentovi Jorge Mendesovi tak dobré jméno, že mu třeba v Realu Madrid, ale zdaleka nejen tam, doslova zobou z ruky. Pohled na soupisku klientů jeho agentury Gestifute vám možná vyrazí dech, jen si ji prohlédněte.
Portugalcům se v posledních letech zjevně daří sladit byznysovou a sportovní stránku věci, jsou schopni využívat veškerého dostupného potenciálu a příležitostí na maximum.
Mnozí fanoušci teď reptají, že Euro 2016 vyhrál tým spoléhající tentokrát spíš na obranu a že k titulu mu stačilo jediné vítězství dosažené v normální hrací době. To je pravda. Za výkony na turnaji ve Francii si možná zasloužil titul někdo jiný než Portugalci. Nicméně za to, co tahle malá země na okraji kontinentu, kde v časech před Kolumbem končil svět, dokázala ve fotbale vybudovat za posledních 20 let, tak za to si nejspíš své první velké zlato zaslouží jako opravdu málokdo.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
Ve fotbalovém nebi
— Luděk Mádl (@LudekMadl) July 10, 2016
Příteli,gratuluju,dočkal ses
Dík.I Češi zase vyhrají
Leda by nás tam s Pepim pustili na hostování pic.twitter.com/2ntqwfmEVO
