Aktuálně.cz vám bude přinášet autorské pohledy expertů na fotbalové Euro. Dnes píše hlavní bookmaker Fortuny Michal Hanák.
Český fotbal má nového kritika. Uvolněné místo po Milanu Luhovém převzal Karel Šíp. A vůbec se s tím nemazlil. Po vzoru „co Čech to fotbalový trenér“ začal na dálku radit Michalu Bílkovi. „Buď trenér okamžitě udělá šest změn v sestavě, nebo takové facky dostaneme na šampionátu ještě dvě," rozvyprávěl se tehdy Šíp ve studiu České televize, kam byl pozvaný jako „hlas lidu“. Myslím si, že by bylo fér podotknout, že pan Šíp byl do Wroclawi pozván na náklady fotbalového svazu, naložili ho do letadla, odvezli na místo, napojili, nakrmili a on „tumáš čerte kropáč“.
Hlas lidu promluvil! To nemyslím jako kritiku pana Šípa. Naopak! Jeho naprostá upřímnost ho šlechtí. A ze všeho byly nejlepší reakce médií. „Navzdory Šípově radě trenér Bílek v sestavě oproti prvnímu mači změnil jen dvě jména. Vypadli Hubník s Rezkem a naskočili Šípem doporučovaný Hübschman a také Limberský. A tým porazil Řeky 2:1.“, psalo se třeba na aktuálně.cz. Cha Cha! Přesně tohle jsme potřebovali. Do našeho smrdutého fotbalového rybníčku někdo známý hodil šutr a zařval „vstávejte hovada!“ Navzdory upřímným názorům si myslím, že byl pan Šíp ve fotbalovém studiu naposledy. My prostě nechceme slyšet kritiku. Ale třeba se mýlím a ČT4 bude přizvávat hlas lidu pravidelně. Ať se něco děje, ne?
Tutaj zahamuj
Ve Wroclawi na zápase s Ruskem jsem byl, prvních deset minut bylo pěkných, zbytek zápasu se musel líbit už jenom ruským fanouškům, kterých byla na stadionu většina. Fotbalový svatostánek je ve Wroclawi povedený, jen parkování nemají vychytané. Nám pomohli policisté, kteří ukončili naše bezradné kroužení kolem stadionu a sami nás navedli kde zaparkovat. Prostě ukázali na čerstvě vysazený keřík, řekli „tutaj zahamuj“ (tady zastav) a bylo to. Cestou se naše skupinka spojila s ruskou, a když Rusáci řvali „Rasíja“, my jsme sborově hulákali „kde to je?“. Za chvíli jsme ty „mužiky“ přestali bavit, protože viděli železniční ostrahu a chtěli se s nimi prát.
Cestou jsme minuli obří balón Fortuna, který se vznášel nad našimi hlavami. Ty bláho, reklama na sázkovku, navíc v Polsku, kde je reklama na hazard osmý smrtelný hřích a navíc takhle blízko stadionu? Co na to UEFA, napadá mne? Beru telefon a vytáčím Honzu, ředitele polské Fortuny. „Hele Hansi, ten balón je fakt velkej, řekl bych, že to zavání dost velkým průšvihem,“ začínám opatrně. „Neboj se nic, náš právník to má posichrovaný, balón je ukotvený na soukromém pozemku a máme papír od ministerstva obrany, že do výšky 35 metrů je to nezajímá, tak klid,“ bere mi pan ředitel vítr z plachet. „Jo a na tom papíru máme dvě razítka. Jedno hranatý černý a druhý kulatý červený, to je prej úplně nejvyšší požehnání. Stíhačkám to nevadí a generál na to dal štempl“, končí Hans rázně.
Mám takovou radost, že si kupuji u euro stánku éčkovou bagetu s latexovým párkem a hořčicí ze Slovnaftu. Takhle nějak si myslím, že chutná polystyren. K tomu jeden nealkoholickej Carlsberg a je mi blaze. Cestu zpět (Wroclaw – Praha) jsme zvládli pod tři hodiny. Jestli jste se z toho zápasu vraceli také a minulo vás nějaké nízko letící auto, byli jsme to nejspíš my.
Rychlá cesta z Řecka
Druhý zápas s Řeckem byla selanka. Čeští fanoušci v brutální přesile, spousta pod parou, nálada výborná. Jen na záchodech byla permanentní fronta. Po prvních deseti minutách jsem za stavu 2:0 navrhnul, abychom jeli domů. Ale projevil se v nás skrytý masochismus a zápas jsme protrpěli až do konce. Cesta zpět nebyla tak rychlá, neb nám došla nafta. Bláhově jsme se spolehli na kvalitu německých vozů a věřili navigaci, která ukazovala další pumpu za deset kilometrů. Naše nádrž byla suchá jako Martini, ale utěšovali jsme se, že těch pár kiláků ještě zvládne. Nádrž to zvládla, na místo jsme dojeli, ale žádná pumpa tam nebyla. Jen navigace trvala na svém a blikala na nás, že jsme dosáhli cíle. Jako jediné vysvětlení k selhání precizní německé techniky nás napadlo, že Poláci mají v paměti ještě operaci Fall Weiss z roku 1939 a proto dodávají Němcům zavádějící údaje. Co kdyby zase přijeli a chtěli posunovat hraniční kameny… Měli jsme ale veliké štěstí, v prvním větším domě byl ochotný farmář, který nám ruční pumpou nacpal do nádrže dvacítku pampeliškové nafty, na kterou jsme dojeli k další pumpě.
Maria panno, fandi fotbalu
Cestou jsme poslouchali přímý přenos Polsko – Rusko v rádiu. Kdo jste nikdy neposlouchal Live přenos v rádiu, udělejte to. Kdo ano, přelaďte na vyšší level, na polské rádio. To je koncert! Polsky rozumím dobře a věřím, že se po chvíli bude chytat i neznalec jazyka, nebojte se to zkusit. To jsou emoce! To jsou komentáře a průpovídky! „Matuszczyk stojí na čáře, čeká na vystřídání, je celý v bílém, stejně jako panenka Maria. Nejvyšší bohorodičko, přines Polsku vítězství!" Prostě, polský živý přenos, to je jiná dimenze poslechu. Komentátora málem kleplo, když dal Blaszcykowski na 1:1.
Na poslední zápas s Polskem jsem už nejel, přepustil jsem místo kamarádovi. Nechtěl jsem to vidět, byl jsem přesvědčený o tom, že prohrajeme. Mýlil jsem se. Zápas si prohráli Poláci sami ve své hlavě. A nejspíš to byla nějaká nákaza favoritů, stejná choroba postihla i Rusko.
A tak se stalo, že Česko postoupilo z prvního místa, i když teď pohádka skončí. Portugalsko hraje podobně jako Rusko, jen mají ještě o chlup lepší útok. Zato obrana je propustnější, portugalský brankář má statisticky více práce než Petr Čech. Nechci tipovat, jak zápas skončí, Čechům jsem v tomto šampionátu nevěřil a jak se znám, zase bych je „natřel“. To opravdu nechci. Ať už zápas dopadne jakkoliv, vsadil bych se, že jsou oba týmy schopné dát gól. A právě tuto sázku bych doporučil. Ronaldo, Postiga, Varela proti Jiráčkovi, Barošovi, Pekhartovi… Dáme ho? Vsaďte se!
