Dukla byla v té době jasným hegemonem československé házené a také na evropské úrovni patřila do širšího okruhu elitních mužstev.
V roce 1983 vypadla z Poháru mistrů evropských zemí, tedy dnešní Ligy mistrů, ve čtvrtfinále smolně jen kvůli nižšímu počtu vstřelených gólů na hřišti soupeře. Zato v dalším ročníku vystoupala až na vrchol.
Cesta do finále vedla přes nizozemský Geleen, švýcarský Zofingen a německý Gummersbach, jemuž Pražané tentokrát v semifinále oplatili zmíněné vyřazení z roku 1983. Z Německa přivezli remízu 14:14 a doma zvítězili těsně 18:17.
"Byli jsme v partě, kam bychom dnes řadili Kiel nebo Barcelonu," říkal v dokumentu České televize Hrdinové z Dukly před deseti lety Michal Barda, brankář vítězného souboru.
"Dokonale si to sedlo. Uprostřed nenahraditelný Láďa Salivar, prakticky neztratil míč. Dále jeden z nejlepších pivotů světa v té době Jirka Kotrč, úžasný obranář Franta Kratochvíl a světové spojky jako Milan Černý nebo Tomáš Bártek," vzpomínal komentátor Petr Vichnar.
Ve finálovém dvojzápase byl přesto favoritem soupeř - Metaloplastika Šabac. Jugoslávský šampion měl v zádech devět měsíců bez porážky, s bilancí 53 vítězství a tří remíz. A k tomu obrovské sebevědomí.
"Po příletu do Prahy diktovali sebevědomé věty, že nepřijeli prohrát, doma prý vyhrají o deset," psal tehdy Pavel Kovář v časopise Stadion.
Dukla v domácím utkání skutečně dlouho tahala za kratší konec, ale paradoxně jí pomohla situace, kdy hrála dvojnásobné oslabení. Čtveřice hráčů v něm proti šestce Šabacu ani jednou neinkasovala, naopak sama dvakrát gólově udeřila.
Pražané vyhráli 21:17 a mohli odjet k odvetě s nadějnými vyhlídkami. Šabac však stoprocentně věřil bouřlivému domácímu prostředí.
Dopředu nachystané oslavy
"Po příjezdu jsme na hlavních ulicích města viděli nápisy 'Metaloplastika - vítěz Poháru mistrů 1984'. Měli tam připravené oslavy, měli složenou oslavnou písničku. Vůbec si nepřipouštěli, že by to nemuseli vyhrát," vyprávěl Vichnar.
"Při procházce městem nám lidé ukazovali, že jsme mrtví. I v hale nám pak dávali najevo, že si s námi zatrénují a pojedeme domů," přidal v dokumentu Hrdinové z Dukly jeden z hráčů František Štika.
Obyvatelé malého města nedaleko od Bělehradu házenou žili. Hala byla po strop naplněna fanoušky, uvnitř se dokonce kouřilo a před zápasem bylo potřeba otvírat dveře, aby vyvanul dým.
Kratochvíla trefila do obličeje hozená mince, kterou potom někdo z domácích rychle schoval před rozhodčími. Navíc v samotném utkání přišla Dukla o náskok hned v úvodu.
Ale díky zákrokům Bardy, jenž chytil tři sedmičky v řadě, a útočné formě Salivara s Kotrčem se Pražané přeci jen drželi ve hře. A co bylo důležité, bouřlivé atmosféře v hale nepodlehli němečtí rozhodčí.
Za stavu 21:17 pro Šabac neproměnil Kratochvíl sedmičku, Dukla se pak závěrečnému náporu domácích ubránila, a tak odveta skončila přesně opačným výsledkem než v Praze.
Remíza. A co bude dál?
Pravidlo o vstřelených gólech venku tedy rozhodnout nemohlo a ani sami rozhodčí si nebyli jistí, jak za takové situace pokračovat. Po nahlédnutí do pravidel zjistili, že vítěze určí sedmičky.
"Jako nejstarší hráč jsem šel za trenérem (Jiřím) Víchou s tím, že házet půjdeme my nejstarší," popisoval v Hrdinech z Dukly Jiří Liška.
Ten sice jako jediný z Pražanů neproměnil, ale Barda hned na začátku rozstřelu sedmičku chytil a trenéru Víchovi následně vyšel překvapivý tah s nasazením méně známého Petera Mesiarika.
Po čtyřech sériích vedla Dukla 3:2 a stačilo, aby Salivar na začátku páté proměnil. "Věřil jsem, že na jejich brankáře bude platit technická střela, jak se říká 'šlajs'. Udělal, co jsem předpokládal, a spadlo to tam," vylíčil zlatý střelec.
Dukla převzala velkou vázu pro vítěze a jako klub navázala na zlaté roky z Poháru mistrů 1957 a 1963. Respekt projevili i zprvu nafoukaní domácí.
"Jugoši byli po zápase skvělí. Slavili jsme nejdříve spolu, pak jsme šli na diskotéku. Tam bylo strašně moc lidí a když jsme přišli, začali nám všichni tleskat. Byl to úžasný zážitek," vzpomínal Liška.
Olympiádu rozjetým hráčům ukradli
Po návratu do Prahy zahrála házenkářům na oslavu vojenská kapela a vítalo je několik stovek příznivců.
Metaloplastika Šabac vyhrála další dva ročníky Poháru mistrů, ale jen pár měsíců po hořké prohře s Pražany vytvořili její hráči základ zlatého týmu Jugoslávců na olympiádě v Los Angeles.
V dubnu 1984 měli v hlavě olympijskou účast i reprezentanti z Dukly, Československo se na házenkářský turnaj do Los Angeles kvalifikovalo. Jenže v květnu komunističtí lídři rozhodli, že se do Ameriky nepoletí.
"Ironií osudu bylo, že Jugoslávci ve finále olympiády porazili Západní Německo. To startovalo na turnaji místo nás," podotkl v dokumentu Hrdinové z Dukly trenér evropských klubových šampionů Vícha.
