Vancouver/Praha - Jaromír Jágr kroutil na střídačce hlavou na znamení marnosti. Záběr televizní kamery trval jen dvě, tři vteřiny, ale stejně odhalil, jak moc mu záleželo na úspěchu ve Vancouveru.
Těsně předtím Finsko dalo gól při hře bez brankáře a jedna velká éra českého hokeje definitivně skončila.
Naganská éra. Jágrova, Haškova, Hejdukova či Růžičkova, chcete-li pár jmen.
Jágr je v reprezentaci poslední hrající pamětník turnaje století v Naganu, na kterém v roce 1998 Češi „přepsali dějiny". Ostatní sice ještě hrají, třeba i v NHL, ale národní tým je jim vzdálený.
- Hořký konec. Češi prohráli s Finskem a jedou domů
- Moment, který přinesl krach. Helma, tvrdí Češi i Finové
- Slováci zaskočili obhájce, v semifinále je čeká Kanada
Petr Svoboda přestal s hokejem natrvalo, další autor slavného gólu Jiří Šlégr koketuje s politikou. Josef Beránek čeká na hokejový důchod v domácí extralize, stejně jako další členové party: Reichel, Patera, Procházka, Ručinský.
Silný tým, který neuspěl
Jágr se nejdéle z nich - až do porážky s Finskem ve čtvrtfinále - pokoušel vrátit čas a prožít Nagano ještě jednou. Nevyšlo to a už to ani nevyjde.
"Tým jsme tu měli hodně silnej. Dopadlo to ale takhle a je pravda, že na další olympiádu bude těžké složit takový tým," uznal trenér Růžička, který v Naganu s Jágrem nastupoval v prvním útoku.
Vyřazení z vancouverského turnaje je proto pro něj o to mrzutější. Jágr, ale také Patrik Eliáš nebo Tomáš Vokoun, kteří v Naganu nebyli, už velmi pravděpodobně na příští olympiádě v Soči hrát nebudou. Speciálně pro Eliáše, světovou hokejovou extratřídu, je to trpké konstatování. Jediný příslušník silné generace, kterého minul skutečně velký úspěch.
S každým rokem navíc od Nagana se ukazuje, jakou díru do světa tehdy český tým udělal.
Kdo se může pokusit o další? A jak dlouho to bude trvat?
Zárodky příštích úspěchů už možná vyrůstají. Hlavně Tomáš Fleischmann a David Krejčí, mladíci z Růžičkova vancouverského výběru, ukázali, že mohou v příštích letech zaplnit mezeru po naganské generaci.
Návrat do NHL? Nejspíš ne
Jaromír Jágr měl v plánu - kromě týmového úspěchu na „nejlepším turnaji světa", jak o hokejovém klání ve Vancouveru referují kanadské noviny - odevzdat osobně i svůj vzkaz NHL. Slavná soutěž se s ním rozloučila méně důstojně, než by si zasloužil vzhledem k tomu, jaké zápasy v ní odehrál.
Návratem na úzká kluziště nadchnul víc zámoří, které na něj přece jen za dva roky pozapomnělo. V Česku (a i v Rusku) vědí, že své obdivuhodné vedení kotouče a schopnost rozhodovat zápasy neztratil. Hlavně po zápase se Slováky, který rozhodl, pěli na něj oslavné ódy nejen kanadští hokejoví novináři, ale i další experti od fochu.
Nic ale není jen černé, nebo bílé. Ani Jágrova hra. Návrat do NHL, o kterém se v jeho případě psalo, není sice nemožný, ale obtížný určitě. V každém zápase by na něj čekalo víc takových setkání, jaké absolvoval s Ovečkinem v zápase s Ruskem.
„Roky nezastavíš," přiznává i Jágr. Má smlouvu v Avandgardu Omsk a tam se také z Vancouveru vrací.
