Budoucí vítězka Světového poháru měla už tehdy podezření na doping ruských soupeřek. Novinářům ale řekla, že k diskvalifikovaným soupeřkám, které původně skončily druhé, žádnou zášť necítí.
"Musím říct, že to vnímám jako satisfakci v boji proti dopingu. Snažili jsme se, aby všichni sportovci měli rovné podmínky z hlediska přípravy i antidopingu. I když nemůžu říct, že by to bylo, jako bychom získaly tu medaili na místě, alespoň částečně nějaká satisfakce po té době přišla," řekla Soukalová a byla ráda, že dodatečný ceremoniál se uskutečnil právě v Novém Městě na Moravě.
Zatímco Soukalová v dalších letech vyhrála Světový pohár nebo dvě zlaté medaile na mistrovství světa, tehdejší situace ji trápila kvůli ostatním. "Mrzí mě, že moje kamarádky Jitku Landovou a Evu Puskarčíkovou připravily o ten nejhezčí moment kariéry a umím si představit, že po Soči a této medaili by se třeba jejich kariéra odvíjela úplně jiným směrem a možná spousta věcí byla jinak," řekla Soukalová.
K ruským soupeřkám však zášť necítí. "Já necítím vlastně nic. Myslím, že je to tak správně. Není ve mně žádná nenávist. Umím si spíš představit, že pro ně ta pozice být sportovcem v tom státě také není jednoduchá," podotkla. "Umím si představit, že musí pravděpodobně čelit mnoha tlakům, které si my nedokážeme představit, protože u nás to funguje úplně jinak. Je fajn, že s tím člověk nemá spojenou žádnou negativní emoci," doplnila.
Na dřívější slova Soukalové upozornila na tiskové konferenci právě Landová, která se dodatečně dočkala největšího ocenění v kariéře. "Ta její věta byla k zamyšlení a já si říkala, co by ne, protože Rusky byly pověstné tím, že dopují. A těžko říct, jestli je to jejich vina, nebo jim trenéři něco dávají a ony o tom nevědí. Například Olga Zajcevová se pořád odvolávala. Takovou pověst však měly vždy, tak jsem si říkala, že má asi pravdu a je to otázka času. V roce 2017 nám to oznámili a teď v roce 2023 tu medaili máme," uvedla Landová.
Když se novináři Soukalové zeptali, co ji k té předzvěsti vedlo, měla jasno. "Protože jsem si myslela, že Rusové udělají maximum pro to, aby nějakou medaili získali. Bylo mi jasné, že ve štafetách mají poměrně velkou šanci. Já jsem totiž z předchozích zkušeností byla lehce skeptická. A celkem k tomu, jak to tam chodí. Možná jsem byla i víc razantní v tom, že jsem viděla spoustu věcí až moc radikálně. Dnes už to tak není, protože mě život naučil neposuzovat spoustu věcí a víc se soustředit na sebe," doplnila.
K pozávodním reakcím v Soči se vrátila i Puskarčíková. Tehdy ji těšilo i čtvrté místo. "Byla to hrozná euforie, protože jsme nečekaly, že bychom mohly být v nejlepší šestce. Top 4 byla něco neskutečného. Byly s tím pochopitelně spojené i pocity, že medaile byla kousek, z hlediska času v cíli to ale bylo daleko. Byl to spíše tedy veselý okamžik."
Také ona postupně měla podezření. "Ke konci sezony už vyplavaly na povrch problémy. Předtím v Le Grand Bornand už našli něco jedné Rusce, takže se pak už jenom čekalo, až nám ukážou, co bylo v Soči," dodala Puskarčíková.
