Nymburk - Miliarda korun. To je suma, kterou by český sport rád investoval do první etapy přestavby kdysi slavného sportovního centra v Nymburce.  Počítá tedy s tím, že je dostane od státu, z peněz, které už má pro investice přislíbeny. A doufá navíc i v jejich navýšení.

Stavební práce by měly začít už v příštím roce. Pro rok 2014 žádají sportovci ministerstvo školství ohledně zahájení přestavby Nymburka o 266 milionů korun. Prostřednictvím spolupráce s městem Nymburk a Středočeským krajem chtějí sportovci dosáhnout i na evropské fondy.

"Do Nymburka jezdím dlouhá léta na soustředění. Mám to tam ráda, vždy se mi tam líbilo. Je to blízko a zároveň je zde pro atlety dobré zázemí. Revitalizaci a zlepšení tréninkových podmínek ve sportovním centru Nymburk samozřejmě uvítám," říká Barbora Špotáková, dvojnásobná olympijská vítězka v hodu oštěpem.

Jen Sáblíková se znovu nedočká

V první fázi by měl vyrůst takzvaný multiplex, víceúčelová budova pro sálové sporty a halovou atletiku, doplněná bazénem, gymnastickou tělocvičnou, prostorami pro rehabilitaci, stravování a ubytovací kapacitou 260 dvoulůžkových pokojů.

„Výhledově se pak uvažuje o zimním stadionu pro hokejisty nebo o cyklistickém velodromu,“ prozrazuje Libor Varhaník, místopředseda Českého olympijského výboru a šéf atletického svazu, který má „Operaci Nymburk“ v gesci.

Jen touha Martiny Sáblíkové po české umělé dráze pro rychlobruslení nadále zůstane pouhým snem. Její vybudování a hlavně provoz by stály astronomické peníze. „Já chápu, že každý, kdo je v českém sportu úspěšný, bojuje za své podmínky, nicméně musíme ve věcech zachovat jistou racionalitu,“ vysvětluje Varhaník.

Odkazuje na to, že rychlobruslením se v Česku zabývají spíše jednotlivci. „Než stavět vlastní dráhu, je lepší té skupině trenéra Nováka zaplatit přípravu v Nizozemí, kde je rychlobruslení sportem číslo jedna. Chápu, že je to vůči Martině Sáblíkové a jejím kolegům možná trochu diskriminační, ale když se podíváte na studii udržitelnosti ledového oválu, jsou ta čísla opravdu krutá.“

Pojďme se teď na fenomén Nymburka podívat blíž. A začít musíme v minulosti.

Model Made in DDR

Kdo zavře oči, může se tu snadno vrátit tak o třicet let zpátky. A v tu chvíli se proti němu po atletické dráze vyřítí Jarmila Kratochvílová. Vedle v posilovně zahlédne, jak se tam s železem rvou vzpěrač Anton Baraniak nebo koulařka Helena Fibingerová – a naproti v tělocvičně zase metá salta gymnastka Hana Říčná. 

Vítejte v Nymburce osmdesátých let. Komunistické Československo se rádo pochlubilo nějakou tou sportovní medailí, tak si tu na ně po vzoru soudruhů z NDR postavilo továrnu. 

Ale pokud jste se tam ve své retro-fantazii opravdu přenesli, pak se v té minulosti rozhodně nehrabejte v odpadkových koších. To abyste náhodou nenašli ampulky, nad jejichž původním obsahem by se dopingovým komisařům hrůzou zježily všechny chlupy na těle…

Takže teď pro jistotu oči zase otevřete: Jste v Nymburce 2013, ve sportovním komplexu, kde se zastavil čas - a všechno zešedlo, zestárlo. I těch medailí ubylo.

O gulag pro sportovce šlechtěné steroidovou kúrou dnes pochopitelně nikdo nestojí. Ale funkční sportovní komplex odpovídající požadavkům druhé dekády 21. století by český sport potřeboval.  Rozhodl se do něj investovat, a to právě formou přestavby Nymburka.

Všechno pod jednou střechou

Hybatelem projektu je Český olympijský výbor, akci Nymburk má na starosti jeho místopředseda Libor Varhaník. „Snad s výjimkou dvou olympijských sportů se všechny ostatní shodly na tom, že investice do Nymburka jsou správnou cestou, protože ten areál využijí takřka všichni. Ano, samozřejmě tady nebude lyžařská sjezdovka nebo parkúr pro jezdectví, ale to jsou výjimky.“

Výhoda takového komplexu je jasná: Mít takřka všechno potřebné pod jednou střechou, nebo alespoň po ruce. Ubytování, stravování, sportoviště, posilovny… Jenže tohle všechno začalo chátrat. „Areál funkční je, stále se tam připravují i naši špičkoví atleti, třeba Bára Špotáková nebo Zuzka Hejnová, hodně času tam tráví třeba judisté, plavci…  Ale léta se do toho areálu v podstatě nic neinvestovalo. Takže zchátraly třeba odpady, z hlediska dnešních standardů je naprosto už ekonomicky naprosto nevyhovující systém vytápění, osvětlení,“ vysvětluje Varhaník.

Areál se začal budovat zhruba kolem roku 1950. „Současný stav byl dokončen tak kolem roku 1975, jen bazény se ještě dostavovaly později,“ doplňuje Jiří Beran z ČOV.

Provoz areálu je nyní jakžtakž soběstačný, protože bývá pronajímán i k privátním účelům, třeba když si na hřišti některá banka či jiná firma uspořádá svůj sportovní den.

Ale modernizace umožní další varianty. Například by do areálu mohla opět přivábit zahraniční sportovce, kteří přes sezonu křižují Evropou a Česko a Nymburk přímo uprostřed kontinentu by je mohly zajímat. „Oni za tréninkové a ubytovací možnosti i rádi zaplatí, ale požadují samozřejmě komfort odpovídající roku 2013, ne 80. letům minulého století,“ zdůrazňuje Varhaník.

A teď kdo to zaplatí...

Vlastníkem areálu je nyní Česká unie sportu, bývalý ČSTV.  A právě ČUS už na ministerstvo školství poslal žádost o 266 milionů korun na rok 2014. „Peníze na investice sport od ministerstva každoročně dostává, teď jsou rozprostřeny asi do 200 míst. Ale když se část těch peněz podaří, řekněme v tříletém horizontu, nasměrovat na jedno místo, tedy do Nymburka, bude to mít smysl pro celý český sport,“ zdůrazňuje Varhaník.

Ten doufá, že na Nymburk stát „přisype“ i něco nad rámec dosud standardních investičních prostředků. „Nedovedu si představit, že by to tak nebylo, šlo by pak o porážku celého českého sportu.“

Na ten šlo v posledních letech ze státního rozpočtu 2,2 miliardy korun a dalšími 800 miliony se dolepoval výpadek příjmů z loterijního zákona.  „Byli bychom rádi, aby ve státním rozpočtu pro rok 2014 byly fixované 3 miliardy pro sport,“ říká Jiří Kejval, předseda ČOV.  Olympijský výbor by měl navíc rozdělovat zhruba 400 milionů, které by na něj, prakticky formou daňové asignace, měly podle novely loterijního zákona směrovat sázkové a loterijní firmy.