Praha – Český fanoušek by to mohl brát už jako samozřejmost. Jakmile mu kalendář zahlásí svatomartinský čas, naladí o víkendu v televizi sportovní kanál a tam čtveřice vybraných dívek pod taktovkou kapitána Petra Pály bojuje ve finále o stříbrnou mísu. A jako téměř vždycky ji vyhraje. Letos ve Francii už popáté za posledních šest let. Celkově podesáté, lepší už jsou jen USA se 17 fedcupovými tituly.
Jasně. To je všechno krásné, ale v konkurenci osmi zemí, které Světovou skupinu hrají, a s tak širokou hráčskou základnou je to snad povinnost, ne? Navíc letos proti Francouzkám, které mají nejlepší tenistku až ve třetí desítce žebříčku, brnkačka přece, říká si možná leckterý jízlivý fanoušek u obrazovek.
Ale kdepak. Letošní završení zlatého hattricku vůbec nebyla samozřejmost, naopak to je nejspíš ten vůbec nejcennější triumf, na jaký Pálův výběr v posledních letech dosáhl. A to z mnoha důvodů.
Předně k němu došel po třech zastávkách na dvorcích soupeřek. Nejprve výlet do Rumunska, pak do Švýcarska a nakonec do Francie. Třikrát se musely Češky postavit znepřátelenému táboru domácích fandů a třikrát zvládly úžasné pětizápasové drama. A daly ITF jasný vzkaz, o jakou jedinečnou atmosféru svět přijde, pokud v srpnu příštího roku projde návrh, aby se finále Fed Cupu i Davis Cupu hrála na neutrální půdě.
Pak musíme přihlédnout k tomu, jak smolný ten letošní tenisový rok z pohledu českých dívek byl. Loni tři z nich v Top 10, letos po pár měsících sezony ani jedna. Lucie Šafářová se dávala dohromady po vleklém zranění a v singlu se nedokázala pořádně chytit. Petra Kvitová se zase rozešla s dlouholetým trenérem a tenisově se trápila jako nikdy předtím. Mračna roztáhla až bronzová smršť na olympijských hrách.
Právě proto je tenhle triumf nejsladší. České reprezentantky potvrdily, že jsou opravdu velký a silný tým. Hledající se Kvitová letos nepomohla k trofeji ani jediným bodem, Šafářová se za celou dobu dokonce neobjevila v nominaci. Ale našly se další dvě velké bojovnice, které dokázaly vzít odpovědnost na sebe a přinést do šatny klíčové výhry.
Karolína Plíšková měla podíl na sedmi z celkových devíti bodů, které byly k titulu potřeba. Kromě její velké hráčské kvality to dokazuje ohromnou vůli a především neuvěřitelný fyzický fond, kterým musí rodačka z Loun disponovat. Vždyť teď o víkendu strávila na dvorci osm hodin. Přesto pomohla zařídit dvě výhry.
Plíšková ví, kdy šetřit síly
Ano, někdy jí tenisoví odborníci vytýkají, že na kurtu vypadá mdle, nedává najevo emoce, nebojuje o každý míček. Jenže paradoxně právě tahle vlastnost jí pomáhá dobýt velká vítězství. Ví, že nemusí vyhrát každý fiftýn, ale stačí proměnit důležité gemboly a brejkboly. Neplácá síly ve výměně, na kterou už stejně nemůže dosáhnout, a pak jich má dost, aby zvládla rozhodující set, který dospěl do maratonského stavu 14:14.
A to i těch psychických. Vždyť kolik hráček na okruhu by se dávno zhroutilo z toho, že se jim nepodařilo doservírovat do konce zápas při vedení 5:2 ve třetím setu. To se české jedničce nestalo a získala, jak se později ukázalo, klíčový bod.
Kvitová totiž po úžasné podzimní šňůře a vítězné tečce na turnaji Elite Trophy přijela s otokem kůstky na pravém nártu, což před novináři celý týden úspěšně tajila, ale tenisová realita ji dostihla. V sobotu rozhodně nehrála zle, nicméně sama přiznala, že jí scházela potřebná dynamika a síla, kterou nemohla kvůli šetření nohy před víkendem pilovat. Navíc Garciaová zahrála tak velkolepě, jak se sluší na výše postavenou hráčku, než je světová třiadvacítka.
Obrat řídila plzeňská dračice
Tenistka z Fulneku tak musela v neděli přenechat místo plzeňské dračici. Barbora Strýcová je druhou velkou hrdinkou letošního tažení Fed Cupem. Vyhrála dvě dvouhry a dvě čtyřhry. Ve Štrasburku místo Kvitové řídila český obrat. V duelu dvou emocionálně nabitých dívek ukázala, že i za stavu 1:2 má klidnější hlavu než Cornetová.
V rozhodujícím deblu pak sršela sebevědomím stejně jako její parťačka Plíšková. Stál proti nim sehraný pár číslo jedna, ale strach z něj neměly ani na chviličku. Zkušenosti z předchozích těsných bitev proti Rusku nebo Rumunsku tato na první pohled roztomilá dvojice, kterou dělí přes dvacet centimetrů výšky, prokazovala při každé výměně.
Nezalekly se bouřlivé atmosféry, kdy domácí fanoušci hnali Francouzky za brejkem ve druhém setu za stavu 5:4 v jejich prospěch. A nepovedlo se a nejmenší hráčka na dvorci pak ukočírovala nervy při servisu, když před sebou měla dva mečboly. První skončil mimo dvorec, ovšem druhý po ráně z podání do forhendu soupeřky zakončila Plíšková volejem mezi obě protivnice. Stejně jako před rokem v O2 areně vyletěly ruce Češek nahoru. Ne, tohle se skutečně neomrzí.
