"Tati, letos připrav vitrínu pro všechny čtyři grandslamové poháry."
Takovou větu prý Srdjan Djokovič nedávno slyšel od svého dvaatřicetiletého syna. Sám pyšný otec si je naprosto jistý, že jeho potomek v počtu grandslamových titulů brzy překoná Rafaela Nadala i Rogera Federera, na které momentálně ztrácí už jen dva respektive tři triumfy.
"Novak bude nejen nejlepším tenistou všech dob. On bude zdaleka nejlepší," myslí si Srdjan Djokovič.
Hlasy o tom, že ani jakýmkoli rekordním zápisem srbský šampion významem nepředčí dva své největší rivaly, považuje za nehorázné.
"Nikdo v historii sportu, nejen tenisu, nepříjimal porážky tak, jako Novak. Když prohraje, přijde k soupeři, políbí ho a řekne: Bravo mistře, byl jsi lepší, než já. Ani jednou ale nedostal cenu fair play. Pokaždé ji dají Federerovi. Přitom stačí porovnat, jak se po porážce chová Roger, a jak Novak," tvrdí otec.
Proto se domnívá, že je západní svět k Djokovičovi apriori nepřátelský.
"Jeho popularita je obrovská třeba v Číně, Japonsku, Indii, Rusku nebo Jižní Americe. Uctívají ho prakticky všude, kromě anglosaského světa. Ten sport vymysleli a pak přijde člověk z malé chudé země a najednou jim ukazuje, že to není jen jejich sport," rozvíjí svou teorii Djokovič starší.
Ani fanoušci Federera a Nadala ale podle něj nemají důvod Novaka nesnášet.
"Je zdvořilý, jemný, kultivovaný, dobře informovaný, vždy znalý jazyka hostitelů," vyjmenovává kladné stránky svého syna a nepopírá, že Roger a Novak mezi sebou mají spíše chladný vztah.
Naopak jde ještě dál: "Federer je skvělý tenista, ale to samé se nedá říct o jeho lidskosti. Na Novaka žárlí. Moc dobře totiž ví, že je lepší než on a že překoná všechny jeho rekordy."
Muž, který zplodil tenisovou legendu ale zároveň vnímá, že ani na domácí půdě není Djokovič žádnou nedoktnutelnou modlou. I tady se často stává terčem kritiky. Tu ale podle Srdjana Djokoviče pohání jediná věc: závist.
"Myslím, že je to náš národní genetický problém, který si táhneme po staletí. Na první pohled jsou lidé ohromeni úspěchem krajana, na straně druhé ale projevují podezření, závist a žárlivost."
"Hodně jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k jedinému: lidé své vlastní selhání ospravedlňují tím, že popírají úspěch někoho jiného. Nemám jiné vysvětlení," vysvětluje svůj pohled.
Nedávno prý Bělehrad navštívil Mats Wilander, bývalý světový hráč číslo jedna se přitom podivoval, že v hlavním městě není kromě Novakovy restaurace nic, co by připomínalo jeho fenomenální tenisovou kariéru.
"Říkal, že nemůže uvěřit tomu, že je v Novakově rodném městě a nevidí žádný billboard, reklamu, nebo cokoli, co by odkazovalo k jeho příběhu. Jak se na nás svět asi divá, když takhle zacházíme s někým výjimečným? Kdo ví, jestli se v historii Srbska někdy znovu narodí někdo tak významný," nechápe Srdjan Djokovič.
