Kateřina Siniaková se netají vysokými ambicemi. Sebevědomím oplývala už před víkendovým finále. "Když budu hrát svůj standardní tenis, zvítězím," tvrdila.
Poté, co týmová jednička v neděli vybojovala rozhodující bod v psychicky extrémně náročné tříapůlhodinové bitvě se Sofií Keninovou, se sebejistým úsměvem prohodila: "Snad půjdu dál nahoru, mám ještě mnohem vyšší cíle."
Před letošní sezonou chtěla poskočit do elitní třicítky, to se jí těsně nepovedlo. Přesto roste s jídlem chuť. Češka aktuálně nechce mluvit o konkrétních číslech, v minulosti ale mnohokrát nahlas snila o postu světové jedničky.
Nyní je tenisovou královnou ve čtyřhře, v singlovém žebříčku WTA jí na konci sezony 2018 patří 31. pozice. Má opravdu na víc?
Vladislav Šavrda je přesvědčen, že ano. Dvoubodové představení ve finále Fed Cupu, před natřískanou arénou a pod nepředstavitelným tlakem, může českou tenistku vystřelit na dráhu vedoucí k vrcholu.
"Z hlediska sebevědomí je to velká věc. Poznala sama sebe, přesvědčila se, že dokáže ustát i takovou atmosféru. Ten víkend pro ni bude k nezaplacení, co se zkušeností týče," říká Šavrda, někdejší daviscupový kapitán.
Siniaková se ukázala jako neunavitelná mašina. Po sezoně, v níž takřka nepoznala odpočinek a sehrála neuvěřitelných 56 zápasů ve dvouhře a dalších 52 v deblu, na ní nebyly znát sebemenší náznaky slabší fyzické kondice.
"Sehrála obrovské množství zápasů, přesto byla schopná hrát skoro v půlce listopadu takové utkání. To je strašně cenné zjištění. Ví, že síly tam jsou obrovské, což je tak velká devíza, že bych ji cenil víc než samotný tenisový výkon," uznale pokyvuje Šavrda.
Její fyzická kondice vzbuzuje respekt. A zároveň naději. V současné ženské špičce totiž zhusta převládají hráčky sázející na silně atletický tenis. Simona Halepová, Angelique Kerberová a Caroline Wozniacká, čtyři nejlepší tenistky světa, toho hodně naběhají a vybojují v delších výměnách.
Mohla by do této společnosti v příštích letech patřit i Siniaková?
"Myslím, že se dá říct, že ano. Když se podíváme do elitní desítky, nejsou tam dominantní typy, jako byla dřív Serena," říká Šavrda i s vědomím, že Siniaková ukázala v sezoně konkurenceschopnost vůči top hráčkám. Porazila například Nizozemku Bertensovou, Francouzku Garciaovou, Španělku Muguruzaovou nebo Rusku Šarapovovou a Bělorusku Azarenkovou. Do třech setů pak dostala Halepovou i Svitolinovou.
Rozhodně ale má Siniaková před sebou velkou spoustu práce, pokud chce své ambice přenést do reality.
"Určitě musí hodně pracovat na forhendu, servisu a také na pestrosti své hry, zařadit náběhy na síť a být tak pro soupeřky ještě nebezpečnější," všímá si tenisový trenér.
Česká hráčka se chce jednoznačně soustředit na singlové turnaje, skloubit tuhle vizi s obrovskou porcí deblových utkání je složité a může to brát rozhodující síly. Přesto Šavrda odmítá názory, podle nichž by se Siniaková měla čtyřhře spíše vyhýbat.
"Je to kardinální otázka. Určité penzum sil to hráčce určitě ubírá, ale viděl bych tam i velké klady. Debl určitě v tenistce rozvíjí právě tu pestrost, přehled na kurtu a voleje. Navíc ji to drží v lepším zápasovém rytmu," přemýšlí Šavrda.
Další téma, hojně u Kateřiny Siniakové probírané, je její emotivní stránka. Leckdy na kurtu prezentuje nemalé množství negativních pocitů, nemá daleko k slzám, hodně gestikuluje směrem ke svému týmu vedenému otcem Dmitrijem Siniakovem.
Šavrda si však v žádném případě nemyslí, že by jí tahle stránka na kurtu škodila.
"Každý má nějaký naturel, nemyslím si, že by se ho měl nějaký mentální kouč snažit měnit. Ona občas propadá zoufalství, když chybuje. Ovšem všimněte si, že následující výměnu odehraje, jako by se nic nestalo. Bojuje úplně stejně, nebo ještě o to víc," dělí se Šavrda o své postřehy a odhaluje tak výbušnou povahu coby výraznou zbraň a jakousi zvláštní schopnost.
Sama Siniaková potvrzuje, že ji emoce dovedou vyhecovat. "Vždycky budu taková. Když jsem uzavřená, není to ono," říká.
Dvaadvacetiletá tenistka z Hradce Králové sama sebe dobře zná. A jistě už tuší, kam až to může dotáhnout. Příští sezona bude pro potvrzení jejího sebevědomí ještě důležitější než ta, kterou v Praze pohádkově uzavřela jako strůjkyně sladkého triumfu.
