1 019 335 dolarů pro vítěze mužské dvouhry. 454 500 dolarů pro vítězku ženského pavouka. Takové byly odměny na jednom z největších turnajů po grandslamech, podniku ATP a WTA 1000 v Cincinnati.
V obou soutěžích se hrálo na stejných stadionech a shodně na dva vítězné sety. Právě proto vzbudil enormní rozdíl v tenisovém prostředí poprask.
Strhla se již tradiční debata, v níž zahraniční sportovní média často zmiňovala nedávné vyjádření české hvězdy Karolíny Muchové, poražené finalistky turnaje, v červencovém rozhovoru pro časopis Vogue.
"Beru to jako věc, kterou zatím ze své pozice nemohu ovlivnit. Chápu, že organizátoři mají podepsané smlouvy, televizní práva. Dlouho se mužský tenis bral za atraktivnější, ale v poslední době mi přijde, že právě ten ženský začal být zábavnější, nevyzpytatelnější. A stadiony i na něm už začínají být plné. Například při finále Roland Garros to byl úžasný zážitek, kdy se vás atmosféra zkrátka dotkne," konstatovala sedmadvacetiletá tenistka klubu I. ČLTK Praha.
Světová jednička Iga Šwiateková se ještě minulý rok rozčilovala, to když ředitelka Roland Garros Amelie Mauresmová prohlásila: "V éře, v níž se nacházíme, necítím jako špatné nebo nespravedlivé říct, že zápasy mužů jsou atraktivnější. Říkám to i jako žena a bývalá hráčka."
Reagovala tím na kritiku faktu, že se během prvních jedenácti večerů slavného antukového grandslamu v nejatraktivnějších časech jen jedinkrát představily ženy.
"Jsem z toho zklamaná a překvapená. Chci bavit a ukazovat co nejvíce lidem svůj nejlepší tenis," řekla tehdy Šwiateková.
Od té doby se pravda mnohé změnilo, ženský tenis šel znatelně nahoru, stejně tak jeho sledovanost.
Ustanovila se takzvaná "velká trojka", kterou kromě Polky tvoří ranařky Aryna Sabalenková a Jelena Rybakinová. Velkou pozornost poutají i další hvězdy, africká superstar Uns Džábirová, Američanky Gauffová a Jessica Pegulaová nebo Muchová s Markétou Vondroušovou, Češky s nesmírně atraktivním herním stylem.
Vysílací časy na velkých turnajích jsou jedna věc, mimochodem do obsazení v posledních letech výrazně zasahuje mocná streamovací služba Amazon Prime, která platí tučné peníze za práva na takzvané night sessions.
Rovné odměny zůstávají silným tématem přesto, že jsou na grandslamových turnajích už léta pevně zavedené.
Jako první je stanovilo US Open, a to už v roce 1973, zejména díky silně aktivistickému přístupu tehdejší superstar Billie Jean Kingové. Ostatní grandslamy následovaly, přičemž nejvíce na čas si dal konzervativní Wimbledon, který výdělky srovnal teprve v roce 2007.
Právě v souvislosti s rovnými odměnami na grandslamech ale zase přichází kritika z druhé strany, vzhledem k tomu, že muži hrají na podnicích velké čtyřky na tři vítězné sety a ženy pouze na dva.
Zatímco Markéta Vondroušová vyhrála letošní finále Wimbledonu za hodinu a 22 minut, Carlos Alcaraz a Novak Djokovič řádili na Centre Courtu bezmála pět hodin.
Legendární Martina Navrátilová před čtyřmi lety hlasitě lobbovala za to, aby dalším krokem k rovnosti byla stejná délka zápasů a navrhovala, aby i ženy hrály na grandslamech na tři vítězné.
"Možná by bylo nejlepší udělat to takhle: každý bude hrát na dva vítězné sety až do osmifinále. Od čtvrtfinále by ale mohli hrát všichni - muži i ženy - na tři vítězné," řekla Navrátilová během Wimbledonu 2019 s tím, že tenistky zkrátka potřebují pětisetové zápasy k tomu, aby skutečně přesvědčivě vyhrály bitvu o rovnost.
Byl to v minulosti i Brit Andy Murray, velký "feminista" a podporovatel tenistek, který prohlásil: "Podle mého názoru se jedná o dva odlišné sporty. Vše je o tom, že hrajeme utkání na tři vítězné sady. Pokud chcete trénovat, abyste zvládli odehrát pětisetové duely, jedná se o běh na delší trať. Také ženy by měly hrát duely na tři vítězné sety, nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být. Právě v tomto vidí většina mužů problém, o prize money až tak úplně nejde."
Historie ženských zápasů na tři vítězné sety přitom sahá až do 19. století. První takový duel se odehrál už v roce 1891 ve finále US National Championships, tedy turnaje, z něhož se později vyvinulo US Open.
Mabel E. Cahillová tehdy porazila Ellen Rooseveltovou 6:4, 6:1, 4:6, 6:3 a dobový tisk psal o skvělém utkání. O rok později to bylo ještě lepší. Cahillová obhájila titul, když porazila šestnáctiletou Bessie Mooreovou 5:7, 6:3, 6:4, 4:6 a 6:2.
Jednalo se o první ženskou pětisetovou bitvu v historii. "Vzrušující zápas," referovaly britské The Times.
Na začátku 20. století ale muži ve vedení tenisu rozhodli o tom, že jsou takové zápasy pro ženy příliš náročné a tenistkám nepomohly ani protesty. Na jejich názoru tehdy nezáleželo.
Další duel na tři vítězné sety, do kterého nastoupila žena, se tak odehrál až v roce 1973 v legendárním souboji pohlaví. Billie Jean Kingová se před 30 tisíci fanoušky na houstonském Astrodomu a 90 miliony televizními diváky po celém světě proti bývalému hráči Bobbymu Riggsovi příliš nenadřela. Vyhrála 6:4, 6:3, 6:3.
Když pak US Open zavedlo stejné odměny, slavní hráči jako Jimmy Connors nebo Arthur Ashe upozorňovali na to, že by ženy měly hrát stejně dlouhé zápasy. Samy hráčky si dokonce v roce 1976 takovou změnu odhlasovaly.
Opět jim to nebylo nic platné. Majitelé turnajů byli proti.
To se změnilo až v následující dekádě, kdy šel ženský tenis výrazně nahoru po příchodu Martiny Navrátilové a Chris Evertové. Organizace WTA se rozhodla experimentovat a zavedla na Turnaji mistryň finále na tři vítězné.
Novinka se držela od roku 1984 až do roku 1998 a přinesla celou řadu skvělých duelů. První pětisetové finále mohli fanoušci sledovat v roce 1990, šestnáctiletá Monica Selešová tehdy porazila dvacetiletou Argentinku Gabrielu Sabatiniovou po 3 hodinách a 47 minutách 6:4, 5:7, 3:6, 6:4 a 6:2.
"Byl to jeden z nejvíce vzrušujících zápasů historie. Já hrála úžasně, ona také. Bylo to těžké, ale užila jsem si každou minutu," vyprávěla tehdy Selešová. Na únavu si nestěžovala, jen na hlad. "Nestihla jsem oběd," smála se.
Další legendární finále se odehrálo v roce 1996, když Steffi Grafová přetlačila Martinu Hingisovou 6:3, 4:6, 6:0, 4:6 a 6:0. To už ale bylo jasné, že se WTA brzy vrátí k zápasům na dva vítězné. Převážily totiž hlasy, že je dlouhý finálový duel na konci sezony přece jen příliš náročný.
V roce 1994 přitom pětisetové finále zavedlo grandslamové Australian Open. Funkcionáři se ale zapomněli zeptat samotných hráček. Organizace WTA se o změně dozvěděla faxem, což vedlo k napjaté atmosféře. Změna tak nakonec vůbec nebyla implementována.
V 21. století daly tenistky hned několikrát na vědomí, že jsou ochotny a připraveny hrát na tři vítězné sety. Venus Williamsová to psala v otevřeném dopise v roce 2006, když se řešilo zavádění rovných odměn ve Wimbledonu. Pro byla i její mladší sestra Serena. "Jsme silné, připravené, ochotné a schopné. Všechny hráčky s tím souhlasí, ale grandslamové turnaje to v tuhle chvíli nechtějí," nechala se slyšet v roce 2014.
