Co vám ukázala dnešní porážka s Karolínou Plíškovou?
Zápas to byl dobrý z obou stran, ukázalo se tam pár věcí, na kterých se ještě dá zapracovat. Rozhodl to hlavně druhý gem třetího setu, kdy jsem si prohrála podání. Dlouho jsme s Kájou takový zápas neodehrály, v Říčanech to byl hodně rychlý povrch, takže kdo dal větší ránu, ten výměnu vyhrál.
Bylo to přesně rok od loňského incidentu, ze kterého jste odešla s pořezanou rukou, prožívala jste to?
Vzpomněla jsem si na to i během zápasu. Trenér Jirka Vaněk taky říkal, že je hezké si po roce zapinkat tenis, že to je lepší než ležet v nemocnici. Což jsem mu samozřejmě odsouhlasila. Na srdci mě to určitě zahřálo.
Ozval se vám dnes na to konto někdo?
Dostala jsem pár povzbudivých zpráv od lidí, kteří to se mnou celý rok prožívali. Psal mi například i doktor Kebrle, který dával ruku dohromady, myslím, že i on je rád, že to je konečně za ním a může lépe dýchat.
V extralize jste stihla tři zápasy, jak jste si těch pár dní užila?
Týmové soutěže si užívám hodně, jen teď jsem tady s vámi, tak tam nejsem na finále extraligy až do konce, ale za zbytkem týmu se určitě ještě vrátím. Těším se na Fed Cup, už jsem ho dlouho nehrála, teď to navíc bude v Praze, kde už jsem víc a víc doma.
Ale jako slávistka jste poprvé hrála za Spartu, nebylo to zvláštní?
To ani ne. Já ani nevím, jestli Slavia má nějaký tenisový klub, slávistka jsem hlavně ve fotbale a v tenisu to úplně neřeším.
Jaká byla příprava před sezonou, dali vám trenéři co proto?
Do těla jsem dostávala docela dost. Jak v kondiční přípravě, tak v té tenisové. Myslím, že jsme udělali hodně práce, doufám, že se to projeví i na kurtech. Hlavní je, že jsem zdravá, nic mě nebolí, netahá.
Takže se to vymykalo přípravám, které jste už v kariéře prožila?
Asi nikdy jsem ještě přípravě neobětovala tolik jako letos. Po dlouhé době mám takhle dlouhou přípravu, jakou mám. Už jen to, že jsem si stihla odpočinout, protože jsme nehrály finále Fed Cupu a volno bylo delší. Po dovolené jsem se pak nezastavila v trénování, snad se to projeví.
Na Instagramu jste dokonce zveřejňovala fotky, kde ležíte vyčerpaná na kurtu, tak to skutečně vypadalo?
To tak bylo, to nekecám. (smích) Byly etapy, kdy se dělala síla, vytrvalost, rychlost. A asi ta rychlost mě odrovnala nejvíc, jela jsem na maximum, a tak jsem dopadla, jak jsem dopadla, na zemi.
Pilovali jste s trenérem něco speciálně?
Extra jsme trénovali servis, return a voleje. Ale zase v tom nebyly žádné velké novinky, už jsem dost stará na to, aby mě Jirka nějak přetvářel. (smích)
Těšíte se, že zase budete normální hráčkou a ne napadenou tenistkou?
Je to jiné, cítím se tou hráčkou, kterou jsem byla. Sem tam na mě nějaké myšlenky padnou, což už ale asi neovlivním. Moc se těším do Austrálie, mám to tam ráda, dlouho jsem tam nebyla, tak se těším na všechny ty lidi a za teplem. Nechci si na sebe nakládat nějaký tlak, protože vím, co to pak se mnou dělá. Chci být uvolněnější a hrát, co půjde.
Prvních pět měsíců na okruhu nic neobjevujete, dáváte si nějaké žebříčkové cíle?
Žebříček mě nechává chladnou. Mám cíl uspět na grandslamu víc než se dostat do Singapuru, s tím úplně nepočítám, i když by to bylo hezké. Grandslam je pro mě ale víc a zahrát tam nějakých šest sedm zápasů. (smích)
