Ve světovém pořadí předskočila krajanku Kateřinu Siniakovou a je jediné místo za padesátkou. Je nejlepší Českou současnosti a na začátku listopadu bude poprvé reprezentovat svou zem.
Od sedmadvacetileté tenistky se přitom v minulosti mnoho neočekávalo. Sama v projektu Bez frází popsala, že když coby teenagerka konečně přicházela do velkého klubu - I. ČLTK na pražské Štvanici - nikdo tam z ní příliš nadšený nebyl.
Použila pro sebe dokonce nelichotivou nálepku "největší dřevák ze Štvanice". Obecnou nedůvěrou a posměchem ostatních hráček se ale otrávit nenechala. Zůstala tenisovým strojem, člověkem, který se nikdy nevzdává a sportu dává úplně všechno. A vyplatilo se.
"Hrozně nerad bych byl generálem po bitvě. Na Štvanici jsme ji rádi přijali, v té době jsme ji ale prostě nepovažovali za přirozený talent a je to logické, protože jsme ji v tu chvíli srovnávali s ostatními, které se jevily jako talentovanější. Slovo "dřevák" je hrozně hanlivé a Tereza to určitě použila s nadsázkou. Nemysleli jsme si ale, že to bude až takhle dobré," vypráví dlouholetý manažer klubu Vladislav Šavrda.
Situaci popisuje takovou, jaká byla. Zatímco třeba Kristýna Plíšková měla být budoucí hvězdou, v Martincové prakticky nikdo takový potenciál neviděl.
"Že se dostane k první padesátce během roku, to asi čekal opravdu málokdo. Ale postupovala krok po kroku, velmi správně, vypracovala se neustále profesionálním přístupem a její vzestup je důkazem, že když to člověk dělá opravdu naplno a poctivě, tak je všechno možné," uznale podotýká Šavrda.
Je nezlomná vůle a ochota podřídit vše někdy účinnější než "zlatá ruka" a přirozený talent? Zkušený tenisový odborník je přesvědčen, že v ženském tenise víc než jinde.
"Hraje to opravdu zásadní roli. Mužský tenis je komplexnější, tam už do špičky musíte přicházet s opravdu výjimečnými herními vlastnosti. Terka měla dřív velký počet vzdaných zápasů. Buď nebyla ještě připravená fyzicky, nebo to nezvládala v hlavě. To se u ní dnes strašně změnilo, nic nevzdá, bojuje za každého stavu, je schopná otáčet zápasy. A to je v ženském tenisu veledůležitá věc," tvrdí Šavrda.
Postupný progres pražské rodačky pozoruje léta a teď nepatří mezi škarohlídy, kteří by v současné výkonnosti Martincové spatřovali její zenit.
"Leckdo by mohl říct, že je to její maximum. Já si to ale nemyslím. Hraje teď výborně a má dobrého trenéra (Pavla Zádrapu, pozn. red.), který tenisu opravdu rozumí. Oni vědí, že je ještě spousta věcí, které se dají do jejího tenisu přidat. Agresivita, přechod k síti, stopbaly, možná větší variabilita servisu. Může to přidat další nadstavbu k tomu, co už Terka má," zamýšlí se bývalý daviscupový kapitán.
Příběh Terezy Martincové ukazuje, jak klíčová je v současném tenise potřeba vydělávat dost na to, aby zmizely veškeré existenční starosti. Dlouhé balancování na nevýhodných místech těsně za elitní stovkou - podobně jako Barbora Krejčíková - ale potetovaná tenistka v posledním roce nechala konečně za sebou.
"Psychicky to hráčku strašně pozvedne. Když zmizí ta nejistota, obavy, jestli může vyjet na další turnaj, jestli si může dovolit vzít s sebou trenéra. Odplaví to strach z neúspěchu, pozvedne to sebevědomí," vysvětluje Šavrda.
Rozdíl v sebedůvěře je u Martincové naprosto markantní.
"Když jsem se na její zápasy díval před pár lety, tak na ni letěl míč a já měl strach, co se stane. Teď to vidím a mám pocit jistoty. Vím, že si s tím dobře poradí a může to být i proti hráčce ze světové špičky," sdílí své pocity štvanický tenisový šéf.
I proto dnes Martincové předvídá ještě zářnější budoucnost.
"S těmi nejlepšími hraje vyrovnané zápasy, už ji netlačí. S tím přichází další vlna sebevědomí. Až takovou hráčku párkrát porazí, může být ještě víc nahoře," říká Šavrda.
Podle něj to do elitní světové dvacítky není zas tak daleko. "Tuhle hranici určitě může atakovat, může ji tam podle mě dovést ještě větší pestrost hry. Není to vůbec žádný nedosažitelný cíl," dodává přesvědčeně.
Obzvlášť ne pro tenistku, která je zvyklá zdánlivě nepřekonatelné překážky zdolávat od útlého věku.
