Švýcarská tenistka hovořící plynně slovensky dává v posledních měsících znovu na odiv své schopnosti. Belinda Bencicová opět prokazuje to, co se o ní léta ví.
Když je v laufu, dokáže porazit kohokoli.
Olympijská vítězka z Tokia se může chlubit málo vídanou bilancí proti těm nejsilnějším protivnicím. Na velké hvězdy umí.
V úterý v Praze po třísetové bitvě přetlačila Němku Angelique Kerberovou a zaznamenala tak třináctou výhru proti hráčce elitní světové desítky z posledních dvaceti střetnutí.
Členku absolutní světové špičky přitom vyzve i dnes večer v pražské O2 aréně.
Souboj Bencicové s Barborou Krejčíkovou, bitva týmových jedniček, má být jednou z nejblyštivějších ozdob celého týdenního pražského tenisového svátku. Tím spíš, že jde o všechno.
Vítězný tým projde do semifinále, poražený na bývalém Fed Cupu končí. "Bude to velký maso," předpovídá český kapitán Petr Pála a netají se velkým respektem k soupeři.
Češky mohou být sice považovány za favoritky díky domácímu prostředí a letité dominanci, švýcarská síla je ale už před zápasem dostává pod velký tlak.
Bencicová Krejčíkovou v jediném dosavadním vzájemném duelu porazila, stalo se tak právě v létě na olympiádě. Totožnou "head to head" bilanci mají týmové dvojky, Markéta Vondroušová potkala Viktorii Golubicovou poprvé teprve nedávno v kalifornském Indian Wells, a rovněž padla.
Bencicová a Golubicová jsou navíc stříbrnými medailistkami z olympiády ve čtyřhře, ani ve své parádní disciplíně si tedy Češky tentokrát nemohou být ničím jisté.
Zejména čtyřiadvacetiletá dcera slovenských rodičů je hrozbou pro domácí naděje na další týmový triumf, byť to tak z jejích rozhovorů naplněných úsměvy a milými slovy rozhodně nepůsobí.
"K Česku mám ten nejlepší vztah, hrála jsem tu spoustu turnajů, spojuje mě řeč. Jsem vděčná rodičům, že mě naučili slovensky, přineslo mi to na okruhu spoustu přátelství s Češkami i Slovenkami. V Praze si to velmi užívám, cítím se tu jako doma," vypráví Bencicová, která má slovenské kořeny po obou rodičích.
Zastavuje se i u starého přátelství s Krejčíkovou. "Báru znám dobře, vždyť jsme spolu hrály první zápas někdy ve dvanácti v Hrádku nad Nisou. Celé juniorky jsme prožily spolu, a s Katkou Siniakovou," vzpomíná až dojatě.
Mírumilovnou povahu na kurtech obvykle odkládá stranou. Umí se naštvat, umí být divoká a není žádnou výjimkou, když se ve vyhecovaných zápasech projeví vzteklým výlevem.
S emocemi ale většinou umí pracovat, dokáže je přetavit v extra energii navíc. Jde pro ni o účinný způsob, jak se donutit hrát lépe.
"Jakmile se naštvu a jsem zklamaná sama ze sebe, chci najednou vyhrát ještě mnohem víc," vysvětluje Bencicová. Čtvrtečního duelu před důstojnou diváckou kulisou už se nemůže dočkat.
"Bára je samozřejmě velmi těžká soupeřka, je třetí na světě, ukazuje stabilní výkonnost a patří teď mezi top hráčky. Bude to těžké, ale myslím si, že ani Češky nejsou šťastné za to, že hrají s námi. Umíme je porazit, to už jsme ukázaly," říká aktuální světová sedmnáctka před kláním startujícím krátce po 17. hodině.
