Dlouholetou oporu Kladna i reprezentace zdobila kromě důrazu, skvělé poziční hry a perfektních přihrávek i schopnost "ukočírovat" mužstvo plné osobností.
Tato vlastnost se mu později hodila i během trenérské kariéry, v níž to rovněž dotáhl až do národního celku.
"Nejvíc určitě vzpomínám na tři velké věci, kterých si cením asi nejvíc. Nejprve to byl titul mistrů světa 1972. Praha, domácí šampionát, nádherné a mimořádné vítězství," bilancoval Pospíšil.
"O čtyři roky později pak Katovice. Ani jednou jsme tam neprohráli, tehdy jsme měli asi nejlepší formu," pokračoval slavný kapitán.
"No a brzy poté nová, zcela nová zkušenost - Kanadský pohár. Dostali jsme se do finále, podařilo se nám porazit domácí profesionály. Myslím, že jsme tím svým způsobem pomohli evropskému hokeji," dumal Pospíšil.
Kromě titulů z let 1972, 1976 a 1977 vybojoval "Pospec", jenž vytvořil elitní obrannou dvojici s Oldřichem Machačem, na 11 mistrovstvích světa ještě čtyři stříbrné a tři bronzové medaile.
Třikrát se zúčastnil olympijských her, z nichž má dvě stříbra a bronz, startoval též na památném Kanadském poháru 1976. Za reprezentaci odehrál celkem 262 zápasů a vstřelil 25 gólů.
Dalších 622 utkání a 134 branek přidal během 17 sezon v dresu Kladna, s nímž vybojoval čtyři ligové tituly i triumf v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1977.
V letech 1971 a 1972 vyhrál anketu Zlatá hokejka, dvakrát byl vyhlášen nejlepším obráncem světového šampionátu a třikrát byl vybrán do týmu hvězd MS.
Rodák z Unhoště začínal s hokejem na místních kluzištích, ve 14 byl napodruhé přijat do dorosteneckého mužstva Pracovních záloh Kladno.
Vyučil se strojním zámečníkem, poté vystudoval hutní průmyslovku a jako sedmnáctiletý si na postu bránícího levého křídla odbyl prvoligovou premiéru za tehdejší SONP (později Poldi).
"Ráno jsem sfáral, před jedenáctou mě vyvezli nahoru a pak jsem šel trénovat. Dokonce jsem se dobrovolně hlásil na noční," popisoval svoje "profesionální" začátky.
Na sklonku kariéry Pospíšil, o něhož se svého času intenzivně zajímalo Toronto, působil v německém Landshutu.
Brusle pověsil na hřebík v roce 1979 a vydal se na trenérskou dráhu. Hned ve své premiérové sezoně na lavičce dovedl mateřské Kladno k ligovému titulu, později koučoval Litvínov, reprezentační dvacítku, s níž na MS získal tři stříbrné a jednu bronzovou medaili, a v letech 1986 až 1988 byl asistentem Jána Staršího u národního "áčka".
Po trenérských štacích v Itálii a Japonsku si vyzkoušel i roli hokejového funkcionáře, když zastával funkci generálního manažera kladenského týmu.
Poté ještě přivedl Louny z regionálního přeboru do třetí nejvyšší soutěže, než dal na prahu šedesátin hokeji definitivně vale.
"Poznal jsem různé situace, byl u hodně akcí, úspěchů. Ale nikdy jsem si nehonil vlastní triko. Nehrál si na něco, co nejsem. Pokora je ve sportu také důležitá," řekl otec dvojčat a milovník včelaření.
