Jste známý jako sportovec, který se specializuje na vytrvalostní závody. Co vás vedlo k nakouknutí do Světového poháru v paratriatlonu?
Paratriatlon v porovnání s Ironmanem nebo běžeckými laufy představuje opravdu spíše sprint. Je to však olympijský sport, který jsem si chtěl vyzkoušet Italské Iseo je poměrně blízko, tak jsem se rozhodl této šance využít.
Takže jste jel sbírat zkušenosti a jen náhodou jste skončil třetí?
Lze říci, že to tak bylo. Neměl jsem žádnou ambici ani očekávání. Chtěl jsem jen zajet své maximum. Nic víc.
A je z toho bronz, který má hodnotu zlata. Byl nadějný už výsledek v plavání?
Kdepak! Plavání bylo z mého pohledu doslova tragédií. Propadl jsem se až na poslední místo a první transition zone mou ztrátu ještě prohloubila. Proto pořád nemohu uvěřit, že jsem nakonec našel cestu až na pódium.
Do boje o stupně vítězů vás posunula úspěšná cyklistická minulost?
Přesně tak. Kolo jsem rozjel ve vysokém tempu a každý kilometr likvidoval náskok soupeřů. Nejprve za mnou skončil Jihoafričan, pak domácí Ital a řada dalších předních závodníků. Zajel jsem třetí nejrychlejší čas a najednou byl boj o přední umístění reálný.
Jak jste vnímal tento posun vpřed?
Moc jsem si to neuvědomoval. Jen jsem cítil, že má premiéra neskončí fiaskem, ale na medaili jsem nemyslel. Dařilo se mi i v běhu, v němž jsem dosáhl rovněž třetího nejlepšího času a senzace byla na světě.
Co pro vás tento triumf znamená?
Je to jednoznačně jeden z největších mých úspěchů a zároveň z nejméně očekávaných.
Znamená další obrat ve vaší sportovní činnosti?
Nevidím to tak dramaticky. Zřejmě mám pro triatlon nadání, ale měl jsem i určitou dávku štěstí. Uvidíme. V září mě čeká mistrovství světa v polovičním Ironmanu, což je teď mojí prioritou.