Máte za sebou domácí světový šampionát, je z toho sedmé místo. Spokojenost?
Ano, spokojenost.
Jak náročný to byl závod?
Hrozně náročný, ale takový ten sport je. Kdyby byl lehký, dělali by jej všichni. (smích)
V úvodu jste se pohybovala na čele, poté jste z něj trochu vycouvala, co bylo příčinou?
Bylo mi jasné, že musím jet své tempo. V zaváděcím kole jsem se chtěla dostat dopředu, tam je to hodně důležité. Lidi tam začínají dělat chyby a to čelo by mi mohlo odjet. Takže jsem měla radost, že jsem se tam dostala. Už v tom prvním kole mi ale bylo jasné, že si musím jet své tempo. Jelo se na pět okruhů, to člověk prostě pozná.
V průběhu závodu se zatáhlo, nevzývala jste déšť? Štafeta, která se vám tak povedla, byla taky na mokru.
Určitě. Ale to neovlivním.
Nechyběly vám trochu síly kvůli tomu čtvrtečnímu závodu?
Ne, já myslím, že to žádný rozdíl nebyl. Vyhrála Anika Langvadová, druhá byla Lea Davisonová, obě štafetu jely. Mně ta štafeta vyhovuje, je to dobré rozjetí.
Co říkáte na tu návštěvu 15 000 diváků?
Bylo to neskutečné, všem musím za ten zážitek poděkovat a za to, že fandili. Ten dav hnal člověka dopředu, i když si v těch kopcích opravdu dával.
"I na MS jsem to schopná rozjet"
Označila byste to sedmé místo jako jeden z nejlepších výsledků nebo výkonů kariéry?
Určitě. Přestože to číslo třeba neznamená stupně vítězů. Na svěťáku jsem byla na stupních hodně krát, ale na MS se mi to nikdy nechtělo povést ani do té desítky. Takže jsem ráda, že to takhle dopadlo. Že i na té velké akci jsem schopná takový výsledek zajet.
Je třeba říci, že ta světová špička je ohromně široká. Favoritka Jolanda Neffová dojela až osmá, tady je opravdu snad 20 žen, které mohou pomýšlet na medaile.
Já myslím, že už je to pár let, kdy jsou ty ženské závody možná ještě zajímavější než mužské. Je tady skupina patnácti lidí, kteří se tam motají. A když mají dobrý den, tak usilují o medaili nebo první pětku. Je to tam nadupané.
Takovou zajímavostí je, že přestože největší favoritkou byla mladičká Jolanda Neff, o medaile nakonec bojovaly samé, řekněme, veteránky. Vyjma nakonec třetí Emily Battyové. Čím to je?
Myslím, že to hodně svědčí o tom, že je to vytrvalostní sport. A v té ženské kategorii závodnice zrají trošku později. Opravdu Jolanda a Pauline jsou takové unikáty, ale v té ženské kategorii to prostě chvíli trvá, než se vyjede a začne jezdit dobré výsledky. A právě proto, že to dlouho trvá, pak závodnice, když se dostanou do toho věku, tak nechtějí končit, protože jim to trvalo se tam dostat. Sabine Spitzová (44 let, pozn. redakce) je, řekla bych, ohromnou inspirací.
Co říkáte na tu smůlu Maji Wloszczovské a Sabine Spitzové, které kvůli defektům v posledním kole vypadly z boje o medaile?
No, já ten pocit taky znám, takhle jsem skončila čtvrtá na cyklokrosovém MS. Přesně vím, co to znamená. Prostě je to sport, stává se to, ale je to k naštvání. Ale možná i proto je ten sport tak zajímavý.
"Dobře, že jsem se rozhodla zůstat"
Směrem k olympiádě je dnešek tedy takové pozitivní nakopnutí.
Určitě. Myslím si, že ten výsledek potvrzuje to, že mé rozhodnutí u toho sportu ještě zůstat, bylo dobré rozhodnutí. A myslím si, že i ti, kdo vybírali závodnici na olympiádu, jsou rádi, že si mě vybrali. (smích)
Jak se odměníte po dnešním vašem nejlepším úspěchu na MS?
V penzionu, kde jsme ubytovaní, pro nás dnes majitelé připravují grilovačku, tak si posedíme v krásném prostředí.
Máte splněno, zítra už nezávodíte. Jak si tu neděli, kdy se jede i elitní závod mužů, užijete?
Já se určitě přijdu dívat a fandit a užít si to s rodiči a kamarády. Je docela zajímavé, jak se ty závody rozdělily, že si tu neděli můžeme užít a vychutnat u trati.
Jaký program teď do olympiády bude následovat?
Příští víkend je další svěťák, pak se vracím do USA, kde budu dva, tři týdny trénovat. Pak je ještě jeden svěťák v Kanadě. Pak ještě dva závody v USA a odjezd na OH.
