Jedna sezona skončila a druhá už pomalu začíná. Jak jste s tou uplynulou, v porovnání s loňskou, spokojen?
Výsledkově nebyla špatná, cením si i pátého místa na světovém šampionátu, ale výkony nebyly podle mých představ. Asi je ovlivnily počáteční menší zdravotní problémy a hlavně pak posunutí začátku přípravy až na leden, protože poslední tři měsíce loňského roku mně vyplnil vojenský výcvik.
Odpovídá druhá příčka v Atletovi roku vašim letošním vystoupením?
Určitě, ale zároveň napovídá určitý sestup české atletiky. Například před dvěma lety jsem k této příčce potřeboval být stříbrný na mistrovství světa v Londýně. První byla Bára Špotáková za titul. Letos mně k tomu stačilo páté místo na šampionátu a jedno medailové vystoupení v Diamantové lize. Přesto mě těší, že posledních čtyři až pět let se držím ve vybrané oštěpařské společnosti.
Ještě k Dauhá. Jak daleko jste měl k medaili?
Nebyla daleko, ale s předvedenými hody jsem s ní nemohl počítat. Ani další oštěpaři však nepodali nějaké vynikající výkony. Všichni jsme tam postrádali ideální podmínky a zároveň i den odpočinku po kvalifikaci.
Co vám napověděly, nebo třeba potvrdily výkony vašich soupeřů?
Favorizovanému německému triu se z různých důvodů moc nedařilo, takže aspoň bronz vybojoval Vetter. Nikoli výkonem, ale ziskem zlaté medaile mně velice překvapil Peters z Grenady. Podobné platí i na Estonce Kirta, který zůstal jen těsně za ním. Ti všichni a ještě asi tři čtyři další oštěpaři budou mít v příští sezoně velkou motivaci dostat se na olympiádě na medailové pozice.
Po nevydařeném šampionátu se dost hlasitě hovořilo o řadě negativních vlivů, které českou atletiku srážejí. Kritika míří hlavně na nedostatek společných soustředění. Máte stejný názor?
Já mám ve skvělém zázemí optimální podmínky, ale naše disciplína je v porovnání s jinými specifická a početná. Hned několik oštěpařů má cenné mezinárodní zkušenosti a někteří další mají před sebou slibnou perspektivu. Pokud jde o společná soustředění, tak náš tým pojede ještě letos na tři týdny do Krkonoš, pak na dva týdny na Kanárské ostrovy, v lednu na stejnou dobu do Nymburka a potom na tři zimní měsíce do Afriky. A vše bude probíhat pod dohledem světového rekordmana Jana Železného.
Dost atletů však mělo, nebo ještě má, určité zdravotní problémy a volá se po prevenci. Vás se to netýká?
Také já jsem strávil nemalý čas na marodce, ale pečlivě o můj zdravotní stav pečuje profesor Kolář. Takže záda už mám v pořádku a v současnosti doléčuji koleno, které mě už v ničem nelimituje. Dále máme důležitý kontakt na psycholožku doktorku Sládečkovou, takže sám si musím hlídat hlavně stravovací režim. Myslím si, že volím zdravou stravu a respektuji tělo, co po menším či větším vyčerpání vyžaduje. Lze tedy říci, že moje výkony ovlivňuje především tréninková píle a kvalita přípravy, s kterou už jsem na novou sezonu začal.
A jistě i s přáním, kam byste chtěl ve velké oštěpařské bitvě na olympijských hrách v Tokiu doběhnout?
Netajím to: na stupně vítězů! Chytřejší v těchto představách budu však samozřejmě až na jaře. Zatím mám jen obrovskou chuť do náročné přípravy a už dnes se těším na první závody.
