Jaké je to zranění a kdy k němu došlo?

Je to o délce pěti centimetrů natržený stehenní sval a stalo se to při odrazu před poslední překážkou. Hned jsem věděl, že se asi stalo cosi nepříjemného, avšak ne něco tak hrozného. Není to mé první svalové zranění, ale určitě nejhorší.

V loňské podzimní přípravě jste žádné zdravotní problémy neměl?

Až do poloviny prosince jsem se šest týdnů v pohodě připravoval na španělském Tenerife. Několik běžných bolístek jsem řešil hlavně masážemi. Splnil jsem tam všechno, co jsem měl ve svém tréninkovém plánu. Teprve před Vánocemi mě přepadla jakási viróza, takže do konce roku jsem se léčil. Už v půli ledna jsem se zúčastnil prvního letošního závodu.

Těch bylo několik. Jakou jste měl formu?

Byly celkem čtyři a ve všech jsem cítil dobrou formu, kterou jsem ostatně potvrdil i na šampionátu. Vždyť i s natrženým svalem jsem doběhl v čase 7,73, takže bez tohoto zranění to mohlo být vynikajících 7,55. Zdravotně jsem byl od začátku roku v pořádku a těšil se hlavně na evropský šampionát.

Jak jste na tom nyní?

Jen s námahou pomalu chodím, bolestivý je každý sebemenší pohyb. Jsem pod dohledem výborné paní doktorky Velebové, která má s podobnými svalovými zraněními velké zkušenosti. S léčením by neměly být žádné komplikace, a tak po postupném zlepšování budu moci začít trošku trénovat, třeba i šlapat na kole a čtyři až šest týdnů pak rehabilitovat.

Na ukončení závodní činnosti jistě nemyslíte. Zůstává proto ve vašich představách účast na olympijských hrách?

Je to mé velké přání. V roce 2011 jsem si v Paříži na halovém mistrovství Evropy doběhl pro svoji první zlatou medaili, takže příští rok by to mohl být můj takový happy end.