Poláci pumpují peníze a hokej zvedají, říká brankář z Třince. Jemu zachránili kariéru

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
7. 5. 2024 18:55
Polští hokejisté se představí v elitní skupině mistrovství světa po dlouhých 22 letech. A zrovna příhodně v Ostravě, poblíž hranic. Šance jejich týmu rozebírá v rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalý brankář Ondřej Raszka. Rodák z Třince, který odchytal 11 let v polské lize a byl také součástí polské reprezentace.
Ondřej Raszka v brance polské reprezentace.
Ondřej Raszka v brance polské reprezentace. | Foto: Facebooková stránka Brankáři extraligy & Chance ligy

V polském týmu máte určitě spoustu kamarádů. Jak se těšíte na jejich vystoupení v Ostravě?

Pro polský hokej je to obrovská radost, už před několika lety byl ten postup blízko. V Katovicích 2016 to nevyšlo o jediný bod. Je super, že jsou Poláci zpátky, těším se a jsem zvědavý, jak dopadnou.

Jaké jim dáváte šance na záchranu?

Mají ve skupině Kazachstán a Francii, to jsou podle mě jediné týmy, s nimiž mohou uhrát nějaké body a zachránit se. To bude nejdůležitější. S Kazachy hrají na konci, možná to bude klíčové, ale u Kazachstánu člověk neví. Ti jsou schopni překvapit i silné soupeře.

Jen aby pro Polsko nebyla střetnutí se Švédskem nebo USA až příliš krutá, co myslíte?

To se tak nějak předpokládá. Záleží, jestli budou chtít Poláci dobře vypadat a neprohrát tolik, nebo se soustředit hlavně na ty dva zmíněné zápasy. Z mého pohledu je jedno, jestli prohrajete 1:4 nebo 1:10.

Kdo by měl být tahounem polského týmu? Hráči z extraligy Aron Chmielewski a Pawel Zygmunt?

Včera jsem si přečetl, že Aron nejspíš nepojede. Vzhledem k tomu, že toho v sezoně odehrál málo. Je to pro mě překvapení, podle mě by svou hrou týmu přispěl. Každopádně i Zygmunt hraje extraligu už dlouho, takovou kvalitu tým potřebuje. Mě zajímá, kdo pojede z brankářů. Jasný je naturalizovaný Američan John Murray, ve formě dokáže trápit i hodně zkušené střelce, což několikrát ukázal na olympijských kvalifikacích. V přípravě chytal i Čech Tomáš Fučík, ale čekal na polský pas.

Zajímavou postavou je devětatřicetiletý Marcin Kolusz, dlouho po třicítce přeškolený z útočníka na obránce.

(úsměv) Marcin je robokop. Celý život hrál v útoku, ale trenér Tomek Valtonen ho přesunul v polské reprezentaci do obrany. Stal se z něj skvělý obránce, což je v dnešním hokeji nezvyklé. Je zkušený, fyzicky je na tom pořád hodně dobře. To samé útočník Grzegorz Pasiut. I jemu se čtyřicítka blíží, ale patří k nejlepším v Polsku.

Jakou úroveň má v současnosti polská liga?

Každým rokem se zlepšuje. Když jsem v Polsku v roce 2010 začínal, chodili tam hráči z české druhé ligy a patřili k nejlepším. Dnes už se tam nedostanou a je to těžké i pro hráče z první ligy. Do Polska přichází hokejisté se zkušenostmi z KHL nebo severní Evropy, týmy do toho pumpují peníze a mohou si to dovolit. To zase táhne mladé, protože čím větší konkurence je, tím více se oni musí snažit, aby se dostali do sestavy.

Na druhou stranu když jsou i Poláci nadstandardně zaplacení, nemají motivaci odcházet do zahraničí a zlepšovat se. Je to tak? Většina hráčů z reprezentace hraje polskou ligu.

To je druhá věc. Výkonnostně jim to pomáhá, na druhou stranu když se polský hráč prosadí a má dobrou sezonu, tak mu polský klub nabídne takové peníze, že se mu zahraničí nevyplatí. Pokud polský klub nabídne hráči třikrát větší měsíční výplatu než třeba prvoligový klub v Česku, dost lidí na to pochopitelně slyší. Raději zajistí rodinu. Klíčem je podle mě odejít do zahraničí v mladším věku.

Spoustu mladých Poláků chodí v poslední době do Česka.

Určitě, chodí v dorostu nebo v juniorce, někdy i dříve. Třeba v Třinci je v mládeži dost polských hráčů. Pro ně je to dobře, protože mládežnický hokej v Polsku je na velmi špatné úrovni. Některé zápasy dorostu vypadají jako žákovská kategorie. Proto je pro ně lepší jít do Česka. Třeba takový Krzysztof Macias v minulé sezoně odehrál nějaké zápasy za Vítkovice, teď se mu daří v kanadské juniorce.

V minulosti jste říkal, že na některých místech v Polsku je výchova hokejové mládeže vyloženě na amatérské úrovni. Proč? Chybí trenéři?

Je to i tím, že v Polsku vede fotbal, volejbal nebo házená. Hokej je daleko za nimi. Když už se v hokeji někam cpou peníze, tak do ligy, ale ne do mládeže. Nicméně i tato oblast jde v poslední době nahoru, někteří trenéři se tím živí a snaží se vzdělávat. Není to ale ani tak iniciativa svazu, ti kluci to dělají na vlastní pěst.

Pojďme k vaší minulosti v polské reprezentaci. Podle statistik na webu Elite Prospects jste odchytal devět zápasů, je to tak?

Oficiálně asi ano, s nějakými dalšími přípravami toho bylo více. Na MS nižších divizí jsem byl dvakrát, v Budapešti a Tallinnu, vždy na tribuně. Pak přišel covid, šampionát dva roky nebyl a pak už jsem skončil s hokejem. Ještě jsem s týmem absolvoval olympijskou kvalifikaci v Bratislavě.

Jak na to vzpomínáte?

Beru to tak, že kdybych nedostal polské občanství a nechytal v Polsku, nejspíš bych s hokejem skončil dříve. Užil jsem si to, procestovali jsme svět. Když nás trénoval Ted Nolan, vzal nás na soustředění do Kanady. S Valtonenem jsme byli dva týdny ve Vierumäki ve Finsku. Spoustu pěkných zážitků.

Do Polska jste šel z Třince ve 20 letech. Jaké bylo rozhodování?

Zpětně si myslím, že to bylo dobře. V Třinci mi sice nabízeli smlouvu v juniorech, ale neviděl jsem perspektivu. Byl tam Peter Hamerlík, Martin Vojtek, pak přišel Tomáš Duba. Neviděl jsem šanci a díky polským předkům jsem mohl jít do Polska, aniž bych byl brán jako cizinec. Prosadil jsem se tam, zůstal jsem dlouhou dobu.

Máte i dva polské tituly s Krakovem a Sanokem. Skončil jste před dvěma lety ve věku 32 let. Proč?

Kvůli zranění, kvůli kyčlím. Zranil jsem se na začátku sezony v Tychách. Zjistilo se, že mám prasklou kloubní jamku, do toho mě chytla záda. Tam mi zase zjistili nějaký nádor v páteři. Když mi přišly výsledky z rezonance, klub mi dal ze dne na den výpověď. Poradil jsem se s klubovým lékařem Třince a ten mi říkal, že jestli nechci mít za dva roky umělou kyčel, tak ať toho nechám. Mám malého syna, chci s ním sportovat, takže jsem měl jasno.

V Třinci jste začal trénovat mladé brankáře. Pokračujete v tom?

Už ne. Trénoval jsem, ale teď pracuju v pojišťovně. Povýšil jsem na manažera obchodní skupiny a to už nešlo s trénováním dohromady.

Na závěr ještě zpátky k polskému týmu v Ostravě. Jak velkou pomoc pro něj mohou znamenat fanoušci, kteří vezmou halu útokem?

Mají to blízko, spoustu lidí se na to těší. Věřím, že i fanzóna bude plná Poláků a kluky to požene k lepším výsledkům. Hokej v Polsku se z velké části odehrává tady ve Slezsku. Katovice, Tychy, Osvětim, to jsou nedaleká hokejová města. Fanoušci určitě přijedou ve velkém národní tým podpořit.

 

Právě se děje

Další zprávy