Praha - Už je to měsíc, co se plážové volejbalistky Kristýna Kolocová a Markéta Sluková díky skvělému pátému místu na olympijských hrách v Londýně téměř přes noc zařadily mezi nejpopulárnější české sportovce a vyhledávané celebrity.

"Najednou jsme zvány do různých pořadů a na všemožné akce," jsou stále ještě trochu zaskočené. "Ale je to příjemné a jsme za to rády," přiznávají.

Nyní, v závěru sezony, přišel čas na zhodnocení končícího roku, v níž se české duo pod již zavedenými přezdívkami Kiki a Maki vyšplhalo na deváté místo světového žebříčku.

Vraťme se ještě k olympiádě v Londýně, kde jste překvapivě vybojovaly páté místo. Jak tento vrchol své dosavadní kariéry hodnotíte s odstupem měsíce, který od Her uplynul?

Markéta: "Když jsme na olympijské hry jely, tak jsme vůbec nepočítaly s tím, že by se nám mohlo povést odvézt si takový krásný výsledek. Byla to taková třešnička na dortu."

Kristýna: "Hlavní pozornost soustřeďujeme hlavně na turnaje World Tour, která je naším denním chlebem. Snažíme se na nich o co nejlepší výsledky, díky nímž se pak můžeme dostat až na tu olympiádu. Tam už se pak může stát cokoliv."

Jak jste poolympijský měsíc strávily? Kromě pár turnajů a odpočinku vás díky úspěchu čekala i řada společenských akcí, že?!

K: "Já jsem měla toho odpočinku víc než Markéta, ta se nyní učí na státnice. Do toho jsme měly hodně schůzek, rozhovorů, talk show apod. Bylo to pro nás něco nového. Najednou jsme zvány na různé akce, o nichž jsme dříve ani moc nevěděli. Je to ale pro nás hrozně milé a příjemné překvapení."

M: "Největším zážitkem byla asi Show Jana Krause. O účast v ní se zasloužilo jednoznačně naše vystoupení na olympiádě. Pak máme ještě pozvání do show s Jakubem Kohákem. To jsou takové akce, kterých se člověk neúčastní každý den, a moc si vážíme, že máme takovou možnost se zviditelnit. Všeho ale s mírou, nesnažíme se za každou cenu být všude, spíše nám jde kvalitu."

K: "Ještě bych dodala, že pro nás bylo strašně zajímavé, když jsme se dostaly na titulní stránky novin nebo časopisů. Třeba Mladou frontu doma odebíráme a čtu jí odmalička. A vždycky jsem si říkala ´Ty jo, to by bylo být na hlavní stránce´. Vždycky tam bývají důležití lidé a najednou jsme tam my."

Schováváte si je?

K: "Já přímo ne, ale babička a máma to mají určitě někde naskládané."

M: "U nás to taky hlídají rodiče."

Prohlížíte si je pak a třeba vzpomínáte na jednotlivé úspěchy?

K: "Vždycky, když přijedu k babičce, tak si je všechny musím projít. Tam není jiné východisko, že bych si to třeba neprohlídla. Ale je to hezké. Spíš si to budu prohlížet někdy v budoucnu a budu ráda, že to mám."

M: "Já se musím přiznat, že jsem si po olympiádě přečetla všechny ty články o nás a opravdu jsem se u nich hodně nasmála."

Přivezly jste si z Londýna také nějaké upomínkové předměty?

M+K: "Braly jsme snad všechno, taky nás to hodně stálo. Nějakého maskota, ponožky, trička, Simon nám koupil pyžámka, od českého olympijského výboru jsme dostaly památeční stříbrnou medaili. Takže určitě budeme mít u čeho vzpomínat."

Jaké máte plány na příští dny, potažmo týdny?

M: "U mě je to jasné, státnice (dokončuje studium bakalářského oboru Právní specializace, veřejná správa a státnice jí čekají příští týden - pozn. redakce). Poté se naše dovolená ještě trochu protáhne, ale uvažujeme, že následně bychom se zúčastnily ještě dvou turnajů. Jeden je v Thajsku coby podnik série World Tour a ještě se mluví o World Cupu. Místo konání a termín však ještě nejsou určeny."

K zimní přípravě se pak znovu přesunete do Jižní Afriky? Loni jste tam strávily měsíc.

K: "Příprava bude určitě lepší a delší. Sice ještě nemáme letenky a pevný termín, ale máme to tak naplánováno."

Co je potřeba k tomu, abyste se dostaly až do té nejužší světové špičky?

K: "Když to vezmu z toho materiálního hlediska, tak kolem Američanek nebo Brazilek se pohybuje daleko víc lidí. Otázkou je, jak moc jsou potřební, ale minimálně nějaký doktor nebo fyzioterapeut všude normálně bývají. Na turnajích zas v nějakých drahých hotelech bydlet nepotřebujeme, je to zbytečné a snažíme se na tom šetřit. A létat první třídou také není potřeba, třebaže například Američanky těchto výsad užívají."

Kouč Simon Nautsch dodává, které herní prvky by děvčata měla zlepšit. "Pracovat více na podání, zkušenosti postupně přicházejí a k tomu využívat rychlosti, mít širokou škálu kombinací a hrát chytře."

Není to naopak trochu vaše výhoda, že jste malý tým a máte tak k sobě blíž? I v těchto skromných podmínkách jste se vypracovaly hodně vysoko.

M: "Vlastně nám to vyhovuje. Takhle jsme začínaly a dosáhly největších úspěchů, takže nás to týmově hodně posílilo. Ale nyní už bude čím dál těžší se dostat o nějaký ten krůček výš. Právě k tomu bude potřeba trochu zlepšit to zázemí. Třeba aby s námi jezdil vlastní fyzioterapeut nebo aby Simon měl svého asistenta a nemusel všechno dělat sám, protože je to hodně náročné. Potom se budeme moci lépe soustředit na ten náš samotný výkon."

Kiki a Maki pohledem jejich trenéra Simona Nausche: "Už to, že se český tým dostal do top ten, je obrovským úspěchem a bude těžké to překonat. Po letošním olympijském úspěchu a zviditelnění už všichni budou očekávat, že by to v Riu za čtyři roky mohlo cinknout. Cílem pro příští rok je udržet se mezi nejlepší desítkou světa a v elitní evropské trojici. Oběma hráčkám je teprve 24 let, jsou tedy v porovnání s ostatními týmy mladé. Zatím jsme na šedesáti až sedmdesáti procentech naší výkonnosti a máme tedy stále rezervy, abychom se zlepšovali. Naší touhou je, aby holky v příští sezoně už alespoň jednou dosáhly na semifinále."

Simon Nausch o finančním zabezpečení: "Například rozpočet Američanek se pohybuje okolo sedmi osmi milionů, my jsme letos pracovali se zhruba 150 tisíci. K extra vysokým rozpočtům my dosahovat nemusíme, ale měli bychom se přiblížit ke dvěma třema miliionům. Nejvíc financí spolkne ubytování a cestování po turnajích, které se konají po celém světě. Věříme, že se nám díky letošním úspěchům podaří zaujmout a spolupracovat s dalšími společnostmi."