Pchjongčchang - Složitý rok zakončený olympijským bronzem má za sebou snowboardcrossařka Eva Samková. Na začátku sezony si poranila levé rameno, vynechávala závody a po sezoně ji nejspíš čekají operace. Před necelým měsícem jí navíc zemřel otec.
Den před olympijským startem v Pchjongčchangu to na Samkovou možná dolehlo. "Celkově mi nebylo hej," přiznala po bronzovém závodu. "Ale zase jsem si říkala, ty jo, hrozně mě to baví. Je to super a taťka by stejně brutálně fandil a někde fandí seshora. Minule jsem koukala na jeho fotku, měl moji medaili ze Soči a byl ze všeho hrozně nadšený. Bylo to lepší. Ale už mu je líp takhle," uvedla Samková.
Podle trenéra i manažera ukázala mentální sílu. "Prožila hrozný boj s těmahle věcma. Je to něco úplně neuvěřitelnýho," řekl kouč Marek Jelínek. "Ví, co udělat v pravou chvíli, a dokáže to předvést i na olympiádě. Takových lidí je málo," řekl bývalý skikrosový mistr světa Tomáš Kraus, který se o Samkovou stará v roli manažera.
"Těžko říct, jestli jsem silná. Oni mají všichni pocit, že nemám problém, a mám občas problém. Taky si beru hodně věcí," řekla čtyřiadvacetiletá olympionička z Vrchlabí. "Když člověk dělá něco, co ho baví, tak je silný, protože to chce dělat. Stojí si za tím a ví, že to má smysl. A musím týmu udělat radost, oni jsou pak hrozně ve stresu."
Vyrovnat se musela i s tlakem okolí. Hodně lidí očekávalo, že je na cestě další olympijské zlato. "Ale nevěděli, že za čtyři roky se snowboardcross tak vyvinul. Evka ho táhla dopředu, holky ji napodobují a mají lepší podmínky než my," upozornil Jelínek.
Trenér Jakub Flejšar vysvětlil, jak se s tím Samková sžila. "Nějaký věci jsou jí jedno a to je potřeba. Když se soustředíte na ten sport a moc chcete, občas to nevyjde a pak se tím trápíte. Ona je taková holka, co má ze všeho srandu," řekl.
Za čtyři roky může Samková přidat další olympijský cenný kov v Pekingu. "Nejsem tak stará a baví mě to. Myslím, že bude, asi klidně jo. Přijde mi, že tři olympiády má skoro každej," řekla snowboardistka a ujistila, že chuť bojovat s tratí a soupeřkami v ní neuhasíná. "Motor není problém. Evka to nedělala čistě jenom kvůli medaili. Ten sport je fakt fajn, baví ji jezdit a v trati jako tady je prostě zábavný jet," řekl Jelínek.
Finále ale bylo v Pchjongčchangu pořádně napínavé. V nervy drásajícím finiši postrčila Samková prkno kupředu a cílem projela v pádu. Chvilku trnula, jestli zůstane třetí, a pak vyhodila helmu do vzduchu a bronz oslavila skokem do bariéry.
Když k ní dorazil jeden z trenérů Jakub Flejšar, poklekl a objal jí nohu. "Ne, necítím se jako princezna," usmívala se tomu Samková. "Cítím se jako dobrá jezdkyně na snowboardu, že to prkno trochu ovládám," doplnila čtyřiadvacetiletá jezdkyně.
K bronzu ale vedla složitá cesta. Sice vyhrála kvalifikaci, ale ve všech vyřazovacích jízdách útočila zezadu. Ze čtvrtfinále postoupila druhá, semifinále díky výbornému závěru vyhrála a ve finále se stihla z posledního místa dostat na třetí.
"Občas jsem takhle předjížděla, ale těch závodů není tolik. Tady se předjíždělo od první rozjížďky, ale cítila jsem se dobře a jsem ráda, jak to vyšlo. Fakt mě to bavilo a doufám, že všichni viděli, že ten náš sport je docela dobrej," řekla.
Hlavně finále nabídlo fanouškům napínavou podívanou. Samková po strmém startu jela v polovině pole, ale pak se propadla na šesté místo. "Asi proto, že jsem měla kameru na hlavě, aby se lidi koukli," vtipkovala. Kameru měla na helmě už v Soči. "Když jsem byla ve třetí klopené zatáčce, tak jsem si říkala, že jsem hrozně vzadu, ale nakonec to dopadlo hezky uprostřed," uvedla.
Na závěrečné pasáži tří skoků se posunula dopředu a už tušila, že dosáhne na stupně vítězů. "Věřila jsem si, ale říkala si, že to bude těsný," řekla. Po dopadu posledního skoku udělala manévr, pošoupla prkno dopředu a přitom padala. "Já jsem to moc nevychytala. Strkala jsem prkno před sebe, abych se tam narvala víc. Většinou to končí pádem, ale spadla jsem dřív, než jsem chtěla," smála se.
Když výsledková tabule potvrdila bronz, začala juchat. Helma letěla vzduchem, Samková se rozběhla k freestylistům a skočila do nafukovací bariéry. Stadionem se neslo její jméno. "Tady bylo najednou hrozně Čechů. Nečekala jsem takový fanklub," zmínila početný zástup českých fanoušků na jinak zpola zaplněné tribuně.
Na stupně vítězů šla s vlajkou, kterou měla od malé holčičky. "Gabči. A bylo dojemný, jak byla šťastná. Taky bych byla, kdybych byla takhle malá. Asi jsem starší a víc sentimentální," řekla. "Asi mi došlo, že je těžké vyhrávat svěťáky a ještě po těch čtyřech letech být na pódiu znovu je úplně geniální."
Večer si pověsí na krk při ceremoniálu bronzovou medaili a pojede slavit do Českého domu. V sobotu se těší na hokej s Kanadou a před odletem domů ještě třeba na kvalifikaci Big Airu. "A pak bude doma nějaká veselost. Jsem fakt ráda," řekla.
