reklama
 
 

Nagano se opakovat nebude. Turnaj v Koreji je naleštěná bída, tahanice okradly fanoušky o zážitek

22. 2. 2018
Čeští hokejisté jsou blízko zisku medaile na olympijském turnaji. Na dosah je velký úspěch. Druhé Nagano to ale nebude.

Komentář - Český úspěch jménem Nagano se nikdy nebude opakovat. Z pochopitelných důvodů. Šlo o první olympijský turnaj s největšími hvězdami, po právu označovaný jako turnaj století. O první zlato českých či československých hokejistů na olympiádě. O obří show. Turnaj v Pchjongčchangu se japonskému nepřibližuje ani zdaleka.

Jeden z nejlepších hráčů současnosti Connor McDavid dává prudkou brzdu a zbavuje se protihráče. Diváci tají dech… Chvíli poté Kanada postupuje do semifinále.

Jenže zatímco zmiňovaní diváci sledovali zápas Edmontonu s Bostonem, Kanada postoupila o několik hodin později do semifinále olympijského turnaje bez McDavida a dalších hvězd.

Hokejový turnaj v Koreji nelze s Naganem vůbec srovnávat. Na vině je neúčast hráčů z NHL. Mezinárodní olympijský výbor a Mezinárodní hokejová federace (IIHF) zklamaly fanoušky, když se nedokázaly dohodnout se zástupci NHL.

Nagano bylo dlouho před začátkem turnaje označováno jako "turnaj století". Právě proto, že tehdy poprvé v historii IIHF našla společnou řeč s NHL, která uvolnila nejlepší hráče světa na olympijský turnaj.

A bylo to správně, na olympiádě by přece měli měřit síly ti nejlepší sportovci ve svém oboru. Proto tehdy bylo turnaji věnováno tolik pozornosti.

Následovalo dalších pět olympiád s účastí hráčů z NHL. Od roku 1998 si svět zvykl, že na hrách soutěží ti nejlepší, a to i v hokeji. Olympijská medaile má mít jedinečnou hodnotu, vždyť se rozdává jen jednou za čtyři roky. Předvést se má skutečná elita. Jenže v Koreji to neplatí.

Dává to smysl?

Neúčast nejlepších hráčů neodpovídá duchu olympiády. Síly by měli měřit nejlepší z nejlepších. Což hráči v Pchjongčchangu nejsou, se vší úctou k jejich výkonům a zásluhám.

Představte si stejnou situaci v jiných sportech. Byl by úspěch Ester Ledecké tak senzační, cenný a skvělý, kdyby největší jména ženského sjezdu jako Vonnová, Shiffrinová, Brignoneová nebo Veithová zůstala doma? Jaké by byly biatlonové závody bez Fourcada, Dahlmeierové, Kuzminové nebo Krčmáře? Proč by měly takové závody smysl? Odpovědi jsou zřejmé. V případě hokejového turnaje to ale, zdá se, nikoho nezajímá.

Vždyť hodnota naganského úspěchu tkví právě v tom, že podceňovaný český tým dokázal porazit nejlepší hráče na světě. Češi uspěli na extrémně prestižním turnaji. Proti nejlepším.

Připomeňme na tomto místě ještě pár jmen. Zatímco před letošním čtvrtfinále byl nejlepším střelcem USA Donato z Harvardské univerzity, v roce 1998 budil americký tým daleko větší respekt. Obranu vedl legendární Chelios a útok byl našlapaný hvězdami jako Modano, Tkachuk, Hull nebo LeClair.

Ještě více dokumentuje omšelý lesk probíhajícího turnaje soupiska Kanady. Páteř týmu tvoří hráči z KHL, Švýcarska a Švédska. V roce 1998? Branku hájili Roy a Brodeur, v obraně hráli Stevens nebo Blake a v semifinále Hašek čelil útočníkům jako Gretzky, Lindros, Shanahan nebo Yzerman. Jak Američané, tak Kanaďané měli soupisky ze 100 % tvořené hráči z NHL.

Kolik hráčů z finské ligy znáte?

NHL koncentruje nejlepší hráče planety, a to beze zbytku. Kolik plejerů ze švédské, švýcarské, německé nebo finské soutěže vyjmenuje běžný hokejový fanoušek? Moc ne.

Na olympiádě v Turíně 2006 měli tým poskládaný kompletně z hráčů NHL také Češi. Jedinými "Evropany" byli brankáři Dušan Salfický a Milan Hnilička. Na soupisce ovšem byli před nimi Dominik Hašek, toho času brankář Ottawy, a Tomáš Vokoun z Nashvillu.

Dnešní doba má také velká jména. Ta se ale dnes v noci proháněla na kluzištích v Severní Americe. Superhvězdy jako McDavid, Matthews, Barkov, Giroux nebo Malkin hrály NHL.

Zápasy na letošní olympiádě rozhodně nejsou nudné, jména ale chybí. Podepisuje se to i na návštěvnosti. Čtvrtfinále mezi Švédy a Němci sledovalo v Kwandongu 2092 diváků. V Českých Budějovicích by možná nechtěl žít každý, ale na každé utkání druhé české ligy tam letos přišlo více diváků než na čtvrtfinále hokejového turnaje na olympiádě.

České zápasy sledovalo průměrně 5460 diváků. Na průměrný extraligový zápas letos chodí více fanoušků na Spartě, v Brně, Pardubicích, Vítkovicích i Plzni. Nelze to Korejcům zazlívat, když mohou navštívit jiná olympijská sportoviště, kde závodí sportovci úplné světové špičky.

Kdo za to může?

Za vším je selhání klíčových organizací na diplomatickém poli při jednání NHL, hokejové federace a olympijského výboru. Podíl na neúčasti největších hvězd planety v Pchjongčchangu má také hráčská asociace NHLPA, hájící práva a zájmy hráčů v zámořské soutěži.

NHL ukončila jednání o startu jejích hráčů na hrách v dubnu 2017. Šéf soutěže Gary Bettman tehdy volil ostrá slova. "Neuskutečnil se žádný smysluplný dialog," uvedl.

Ať už byla Bettmanova role jakákoliv, tlumočil pouze přání drtivé většiny klubů NHL. Ty si nepřály hráče uvolnit, protože olympiáda se koná v době, kdy v zámoří vrcholí sezona.

Strašákem před závěrečnou fází základní části jsou pro kluby především zranění klíčových hráčů. Slovo dostali také samotní fanoušci, kteří byli podle průzkumů NHL ve většině proti přerušení soutěže.

Kluby rozhodnutím nepřerušovat NHL ovšem hájily více zájmů. Únor je zajímavý z pohledu marketingu, protože se nehraje liga amerického fotbalu NFL ani baseballová MLB. A tak je NHL věnována větší pozornost. Lze přiznat pravdu i těm, kteří říkají, že zvítězily peníze.

Dohoda selhala také proto, že hokejová federace dlouhou dobu nechtěla zaplatit hráčům pojistky a cestovné, místo toho NHL vyhrožovala, že start jejích hráčů na hrách v Pekingu 2022 podmíní účastí v Koreji. Až později IIHF nabídla, že uhradí pojistky i cestovné ve výši přibližně 20 milionů dolarů (v přepočtu přes 400 milionů korun).

Samotní hráči NHL na olympiádu chtěli, nejpříkřeji se k rozhodnutí NHL vyjadřovali Rusové. Později se ale od vyjednávání účasti hráčů na olympiádě odklonila i NHLPA, asociace zastupující práva hráčů.

Vydělal někdo?

Rozhodně ne hokejoví fanoušci. Olympiáda jim nabízí mezinárodní hokej druhé kategorie. Absence hráčů z NHL poznamenala kromě jich samotných také favorizované týmy. Nejvíce samozřejmě Spojené státy a Kanadu. Do určité míry také Švédsko, Finsko, Rusko, ale i Česko a Švýcarsko.

Částečně jsou vítězi hokejisté, kteří by se jinak do olympijské nominace nedostali. Nelze jim to mít za zlé, oni situaci nezpůsobili a nijak to nezmenšuje jejich výkon ani případný úspěch. Do malé výhody se dostaly týmy mimo mezinárodní špičku, což dobře ukazuje postup Německa do semifinále.

Nejvíce vydělali Rusové, kteří mají dobrou hráčskou základnu v domácí KHL, kde hrají i borci, kteří dlouhá léta působili v NHL jako Dacjuk, Kovalčuk nebo Šipačov. I Rusům ale chybí největší hvězdy Panarin, Malkin a Ovečkin. Zvýhodnění jsou také Češi, které absence hráčů z NHL nepoznamenala tolik jako největší favority.

Fanouškům teď nezbývá než si přát, aby se klíčoví funkcionáři světového hokeje dohodli před olympiádou v Pekingu 2022. Do té doby budou muset sledovat pod pěti kruhy turnaj kvality podprůměrného mistrovství světa.

autor: Marek Janoš | 22. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama