reklama
 
 

Přednosti Ledecké na lyžích? Jezdí bez respektu. Musí ale myslet i na zdraví, varuje ji Strachová

14. 2. 2018 5:07
Jezdí bez respektu, komentuje Šárka Strachová výkony Ester Ledecké | Video: Tomáš Cetkovský, Miroslav Harnoch |  05:18
Před čtyřmi lety nesla českou vlajku na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v Soči, nyní bývalá slalomářka Šárka Strachová sleduje bitvy pod pěti kruhy jako pasivní divák a coby nastávající maminka. Kariéru už ukončila a drží palce českým nadějím. Mimo jiné se v rozhovoru pro Aktuálně.cz rozpovídala i o Ester Ledecké, která podle ní skvěle vychytala materiál lyží a jezdí na nich bez respektu.

O víkendu jste sdílela na Facebooku pozdrav ze sjezdovky, kde jste, byť bez lyží, stála po deseti měsících, stíháte vůbec sledovat olympijské dění?

Byli jsme na horách v mém oblíbeném Rakousku - ve středisku Reiteralm, kde se můžete dosyta vyřádit, co se v tomto období zimních sportů týče, ale olympiádu v rámci možností, především o víkendu, sledovat stíhám. Není to bohužel jako ve Vancouveru, kde například alpské disciplíny vycházely na velmi divácky atraktivní večerní hodinu. Teď je bohužel velká část live přenosů v noci, a to zase takový nadšený fanda nejsem, abych vstávala ve dvě ráno a dívala se. V úterý ráno jsem si v práci při snídani pustila druhé kolo mužské super kombinace, ale tam zase není zase až tak na co koukat (smích).

Vedle toho máte kliniku VO2max Systém celostní terapie a sportu, to stíháte i pracovní rytmus?

Do práce jezdím pořád normálně, držím si režim, na který jsem byla tak trochu zvyklá i ze sportu, kdy jsem v práci již před sedmou ráno a kolem druhé nebo třetí se snažím odjíždět. Tím pádem není tolik prostoru, co se dá na olympiádě sledovat, ale snad třeba na víkend vyjde něco zajímavého. Z pracovního nasazení budu postupně ubírat, podle toho, jak si miminko a tělo řekne.

Mimochodem v Koreji teď závody často přesouvají kvůli větru, jak velký problém to pro lyžaře je?

Pokud je vítr opravdu silný, podmínky pak nejsou pro všechny závodníky stejné a záleží hodně na štěstí a náhodě. Což je samozřejmě na akci, jako jsou olympijské hry, velká škoda. Zrovna během mužského slalomu do kombinace to v televizi vypadalo, že fouká opravdu hodně. Někteří závodníci přes poryvy větru a ženoucí se sníh v určitých pasážích neviděli vůbec pod nohy. Mezi nimi i Marcel Hirscher. Ten ale opět ukázal, jak skvělý závodník je, nenechal se rozhodit a zajel i přesto výbornou jízdu. Organizátoři mají omezený počet rezervních dní a počasí je často zažene do časové tísně, kdy pak pustí závod za podmínek, které jsou na hranici regulérnosti. Na druhou stranu, je to outdoorový sport a závodníci vědí, že takové situace mohou nastat, a jsou na to připraveni.

Před čtyřmi lety jste v Soči nesla vlajku při slavnostním zahájení, letos po vás převzala štafetu snowboardistka Eva Samková, byla to dobrá volba?

Je hrozně fajn, že si vlajkonoše volí sami sportovci. Eva byla vybraná určitě po právu. Ono je to složité, ne každý sportovec v dějišti olympiády již na zahájení je, někdo má hned po zahájení důležité závody, tak tam raději ani nejde a koncentruje se na sebe. Pro mě to byl krásný zážitek. Bylo to jediné zahájení, na kterém jsem byla, a ještě jako vlajkonoška. Četla jsem, že Eva nedostala držák na vlajku, což já jsem měla, možná byla ta její menší, ta naše byla hrozně těžká. Pamatuju si, že jsem byla hodně nervózní, aby se nezamotala (smích).

Nemrzí vás, že se už nepostavíte na start olympijského závodu?

Nemrzí. Měla jsem již spoustu příležitostí si ověřit, že rozhodnutí ukončit kariéru loni, na konci března, bylo ve správný čas. Ráda se na závody podívám, a to nejen proto, že jsem tím strávila velkou část života, ale i proto, že to je krásný sport, ale jinak nejsem nostalgická. Jsem ráda i jen pasivní sledující sportovec. Ráda se kouknu i třeba na tenis nebo jiné sporty.

Po konci kariéry Ondry Banka a té vaší chybí českým barvám alpský lyžař, který by se pravidelně pral o místa v první desítce, čím to je?

Chybí systém přípravy a její řízení u nás v České republice. Hodně si to týmy a rodiče musí financovat sami a je těžké jim pak něco v rámci trénování diktovat, když je zajištění na nich. Musí se začít úplně od základů, od dětí a skiklubů, zda někde již náhodou nevyrůstá nějaký dvanáctiletý Ondra nebo desetiletá Šárka.

Z vás se ale špičková reprezentantka stala, čemu za to vděčíte?

Řekla bych, že jsem tomu obětovala víc než kdokoli jiný, což si ale myslím, není bezpodmínečně nutné. Začátek asi nastartovala taková ta "zabejčilost" a arogance mého otce, ale je potřeba se podívat na obě strany mince. Na jednu stranu ano, dosáhli jsme spolu na titul mistryně světa, ale na tu druhou jsou tam rozbité vztahy a rozpadlá rodina. Takže je tu otázka, zda zlatá medaile za toto stojí… především pokud víte, že cesty k úspěchu jsou možné i jiné. Pak to byla určitě má povaha, má píle a vůle jít si za svým, trpělivost, snaha dbát na detaily… to všechno mě hnalo vždy dál a díky tomu mám doma pět medailí z velkých akcí a kariéru jsem ukončila až na jaře 2017, i když během mé kariéry bylo několik silných momentů, které se nabízely k uzavření této kapitoly již mnohem dřív. 

Takže žádný návod neexistuje?

Asi nedokážu vyjmenovat pět faktorů, proč jsem na taková umístění dosáhla a ostatní ne. Každý jsme jedinečná osobnost a je potřeba individuálního přístupu. Jsem velmi ráda, pokud mohu být pro někoho inspirací. Ne ale jako medailistka z olympijských her nebo mistryně světa, ale především jako osobnost, která se ze mne, i právě díky vrcholovému sportu a všemu, co jsem si během té doby mohla zažít, stala.

Po deseti měsících opět na sjezdovce. Ale kde jsou moje lyže ?? :-) After ten months on the slope again. But where are my skies ?? :-) #week29 #+12kg

Zveřejnil(a) Šárka Strachová dne 11. Únor 2018

Zatím je to tedy o individualitách…

Všechno je na individuálních přístupech, fungují hlavně rodiče, kteří logicky své dítě tlačí a upřednostňují. Nefunguje systémová příprava, kooperace ve výběrových týmech. Všechno se odvíjí od toho, že svaz nemá peníze. Závodníci nemají dostatečnou podporu.

Když si vezmeme vás, Veroniku Velez-Zuzlovou nebo i Petru Vlhovou, zdá se, že Češkám a Slovenkám nejvíce sedí slalom, v čem je to vaše kouzlo?

Mně a a Veronice se dařilo nejvíce ve slalomu, ale kromě závěru kariéry jsme jezdily i další disciplíny. Já mám skvělá umístění například i z kombinace, na mistrovství světa jsem skočila čtvrtá a jen o kousek mi utekla bronzová medaile, na olympijských hrách ve Vancouveru jsem dojela sedmá. I v obřím slalomu jsem měla období, kdy jsem jezdila stabilně druhá kola. Vypadá to, že pro slalom jsme měly největší cit a zároveň největší dril. Za mne, co se týče obřího slalomu, jsem neměla nikdy tak dobře naučené základy pro tak technicky náročnou disciplínu, jakou obří slalom je. U Petry Vlhové to ale vypadá vše jinak, má velký potenciál vypracovat se mezi nejlepší i v obřím slalomu a možná přidá i kombinaci nebo některou z rychlých disciplín.

Tréninkové podmínky na to nemají vliv?

Spousta zemí nemá kvalitní podmínky někde za barákem pro to, aby mohly trénovat sjezd. Navíc s rychlostními disciplínami se začíná o dost později. Na profesionální úrovni už doma téměř vůbec netrénujeme ani slalom, ani sjezd. Během sezony je to programově v podstatě nemožné a na podzim a na jaře jsou naše hory na kvalitní trénink zase příliš nízké. (smích)

autor: Miroslav Harnoch | 14. 2. 2018 5:07

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama