Praha - Nepříjemná slova a velký nápor na psychiku. Tak funguje arbitrážní řízení v NHL, které tuto středu čeká také českého brankáře Detroitu Red Wings Petra Mrázka. Pokud se tedy obě strany nedohodnou na novém kontraktu dříve.
Generální manažer Rudých křídel Ken Holland se nepříjemné arbitráži většinou snaží vyhnout, poslední typické slyšení podstoupil před 21 lety, kdy se přel s kanadským útočníkem Rayem Sheppardem, a věří, že se dohodne i s Mrázkem. Avšak vzhledem k tomu, jak moc rozdílné jsou představy Detroitu a českého gólmana o platu, jaký by měl v následujících dvou sezonách brát, se mu z něj letos s velkou pravděpodobností vytančit nepodaří.
Čtyřiadvacetiletý ostravský rodák by v příštích dvou letech rád inkasoval sumu okolo 10 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že Mrázek prozatím odchytal v NHL jen 104 zápasů, může se jeho požadavek na první pohled zdát přehnaný. Holland však před sezonou českému gólmanovi slíbil pozici brankářské jedničky, což Mrázkovu pozici výrazně posílilo. Dosavadní první brankář detroitského týmu Jimmy Howard totiž pobíral ročně okolo 5,3 milionu, a tak jsou Mrázkovy nároky, přiblížit se tomuto kontraktu, opodstatněné.
Slovní přestřelka mezi generálním manažerem a hráčem
Detroit si naproti tomu představuje gáži ve výši 2,7 milionu dolarů první sezonu a 3,15 milionu dolarů tu druhou, tedy zhruba polovinu Mrázkovy požadované částky. Proto je pravděpodobné, že se dohody docílit nepodaří a rozhodnout bude muset skutečně až nezávislý soudce. Jak by pak takové jednání probíhalo?
Pro hokejistu je to jeden z nejmíň příjemných momentů v kariéře. Před arbitráží se nemusejí objevit jen mladí hráči, ale i největší hvězdy týmu, které mají jiné představy o další smlouvě než jejich tým. Snaží se soudce přesvědčit, jak moc nepostradatelní pro svůj tým jsou a že v jejich hře prakticky neexistují slabé stránky. Generální manažeři se pak snaží o přesný opak, a tak najednou i na svém nepostradatelném hráči najdou velké množství chyb, aby svému týmu ušetřili pod platovým stropem co nejvíce.
Jednání tak často probíhá formou ostré slovní přestřelky mezi hráčem a generálním manažerem týmu. Výsledkem je pak nejen rozhodnutí arbitra, které většinou činí průměr mezi oběma požadavky, ale občas i trvalé poničení důvěry a vztahu mezi hokejistou a klubem. Svědčí o tom případy z nedávné minulosti.
Salo u arbitráže brečel
Před patnácti lety proběhla arbitráž mezi Philadephií Flyers a jejich elitním útočníkem Johnem LeClairem, který v pěti sezonách nastřílel v průměru 47 gólů za rok. Manažer letců Bobby Clarke však soudci řekl, že je hráč špatný v obranné činnosti, a kvůli tomu nemohl hrát závěry zápasů. Dotknutý LeClair se pak, i vinou zranění, svým výkonům již zdaleka nepřiblížil.
Ještě nepříjemnější byla soudní pře s bývalým švédským brankářem Tommym Salem. Ten měl za sebou skvělou první sezonu v dresu Islanders, ale tehdejší šéf ostrovanů Mike Milbury ho při řízení doslova cupoval. Uvedl, že Salo byl celou sezonu jedním z nejslabších článků týmu, v brance si nevěřil a měl nejhorší fyzickou kondici. Salo se po jeho slovech u soudu rozbrečel, a přestože v newyorském týmu vydržel ještě dvě sezony, jeho vztah s Milburym byl velice špatný.
Podstatně veselejší je výsledek arbitráže z roku 2011, kdy bývalý kapitán Nashvillu Shea Weber získal od arbitráže NHL rekordní smlouvu na jeden rok ve výši 7,5 milionu dolarů.
Můžeme tak jen doufat, i s ohledem na blížící se Světový pohár, že výsledek arbitráže bude mít v Mrázkově případě podobně veselý konec jako u Webera a samotný spor bude probíhat co nejklidněji.
