Praha - Český klub fair play ve středu už po dvaadvacáté ocenil rytířské chování dospělých i dětí, kteří ve složité situaci prokázali pevný charakter.
Hlavní cenu, kromě plzeňského hokejisty Tomáše Slováka, ve středu převzal motocyklový závodník David Pabiška, který při svém osmém startu na Rallye Dakar v Argentině pomohl vážně zraněnému italskému soupeři. Na smutnou příhodu se šťastným koncem nikdy nezapomene.
„Ital mi ukázal záda v nebezpečném kamenitém úseku, kde bylo třeba jet opatrně, nemělo smysl pospíchat. A o chvíli později jsem ho už našel v bezvědomí na místě, kde jsme byli sami dva. Hned mně bylo jasné, že musím něco pro jeho záchranu ihned udělat. Propadl bych se, kdybych ho tam nechal ležet. Měl vážné zranění hlavy a zřejmě i nějaké zlomeniny," líčil dnes dramatické události.
"U motorky jsem zapnul přístroje přivolávající pomoc, která na sebe nenechala dlouho čekat. Ital se mezitím začal trochu probírat, zahýbal nohama, ale to už se blížil vrtulník a po něm dokonce i druhý. Ještě jsem ho pomáhal nakládat a pak už se jen dověděl dobrou zprávu, že jeho život se podařilo zachránit,“ vzpomíná motocyklista, pro něhož ztracené minuty a propad v průběžném pořadí byly v této chvíli nepodstatné.
Při šestidenní mu zemřel závodník v náručí
David Pabiška se přitom takto rytířsky nezachoval poprvé. Český klub fair play mu udělil hlavní cenu za čin i v roce 2000, kdy na mistrovství republiky v enduru zachránil život soupeři, kterému vytáhl zapadlý jazyk. Později obdržel dokonce Světovou cenu fair play.
„V motocyklovém sportu není o podobné situace nouze. Velice krušnou příhodu jsem například prožil v brazilském pralese při Šestidenní, ale ta skončila tragicky, zraněnému jezdci už jsem nemohl pomoci, zemřel mi v náruči. Přesto jsem od tamější federace obdržel také Cenu fair play. Někteří kamarádi mi v žertu říkají, že na dresu bych měl mít červený kříž. Pravdou však je, že četné úrazy na našich trasách mně přinutily zajímat se o novinky v úsilí o záchranu života,“ netají charakterní sportovec.
Když se ve svém ohlédnutí vrátí do loňské Argentiny, tak s pousmáním přiznává, že za peníze, které investoval do motorek a do účasti v této rallye by postavil několik baráků. Nechybět na Dakaru je však pro něj nevyléčitelná nemoc. „Místy je krutý, ale má i svá nepsaná pravidla. Patří mezi ně všestranná pomoc soupeři, ať jde o technický problém, či dokonce zdravotní. Každý to bere jako automatickou záležitost, protože dobře ví, že každým rokem v této soutěži někdo zemře a třeba i on bude potřebovat pomoc. Existuje tam jistý druh strachu, takže hlavně když jde o zdraví nebo dokonce o život, tak na pomoc se lze spolehnout,“ dodává Pabiška.
