Praha - 22letý britský pilot McLarenu Lewis Hamilton nebyl ve svých prvních pěti grand prix horší než třetí a dva závody po sobě se drží v čele šampionátu (byť po Monaku se o něj dělí se stájovým kolegou Fernandem Alonsem). Tak mladému se to ještě nikdy nikomu nepovedlo.
A kdo ví, jak by jeho bilance vypadala, kdyby neudělal drobnou chybičku v posledním kvalifikačním kole v Monaku. V úzkých uličkách Monte Carla měl zaděláno na nejrychlejší čas a jak už prokázal, byl by schopný svoji vedoucí pozici udržet.
Na kdyby se nehraje, takže vítězství rodákovi z městečka Stevenage zatím uniká. Ale je to snad jediná drobná kaňka na jeho super startu. Takový začátek od nováčka totiž formule jedna nepamatuje.
Naposledy se nováček postavil na stupně vítězů hned na začátek v roce 1996. Jenže Jacques Villeneuve přišel s ostruhami ze zámořských Indy Cars, a ne jako úplný nováček.
První vyhrání z kapsy vyhání
Ital Giancarlo Baghetti měl v roce 1961 zaděláno na ještě zářivější start. Po šesti letech závodění se sportovními vozy a v nižších formulích si 27letého pilota vybralo konsorcium nezávislých italských stájí FISA (Federazione Italiana Scuderie Automobilistiche).
Pro Velkou cenu Francie v Remeši dostala stáj nový monopost Ferrari 156 a po třech grand prix mimo šampionát se Baghetti postavil na start svého prvního boje o oficiální body.
Článek pokračuje pod grafikou
Wolfgang von Trips, Richie Ginther i Phil Hill se svými továrními vozy odpadli, takže Baghetti zůstal jediným, kdo držel prapor Ferrari. A držel jej opravdu vysoko.
Po krásném souboji s Američanem Danem Gurneyem za volantem Porsche, kdy se ve vedení vyměnili hned šestkrát, slavil Ital nečekaný triumf.
V roce 1961 nastoupil ještě ke dvěma dalším podnikům světového šampionátu. Jenže v britském Aintreé ani doma v Monze šachovnicový praporek neviděl. Ve Velké ceně Itálie si aspoň připsal nejrychlejší kolo.
Jenže tím se Baghettiho chvíle slávy vyčerpaly. O rok později ještě získal pět mistrovských bodů, ale pak se raději přesunul do evropského šampionátu cestovních vozů. Tam v roce 1966 dokonce za volantem Fiatu Abarth získal titul ve třídě do jednoho litru.
V roce 1968 měl vážnou havárii v Monze, čímž ukončil závodnickou kariéru. U motorismu však zůstal, dal se na dráhu novináře a fotografa. Giancarlo Baghetti zemřel v roce 1995 na rakovinu.
Body na úvod sbíral i Stewart
V porovnání s Hamiltonovými 38 body v prvních pěti závodech kariéry blednou závistí všechny hvězdy formule jedna minulosti.
Jediným, kdo se vyrovnal Baghettimu ve vítězství v první velké ceně, byl Giuseppe Farina.
Lewis Hamilton
- Narozen: 7. ledna 1985 ve Stevenage
- Státní příslušnost: Velká Británie
- Kariéra: motokáry (mistr Evropy 2000), britská Formule Renault, britská F3, evropská F3 (vítěz 2005), GP2 (vítěz 2006)
DÁLE ČTĚTE
Jenže to byl vůbec první podnik šampionátu všech dob - Velká cena Velké Británie v Silverstone 1950.
A to jsou roky, kdy byli "nováčky" i borci závodící již ve dvacátých letech minulého století, jako byli třeba u nás oblíbený Monačan Louis Chiron nebo Hans Stuck z Německa.
Jejich následovníci to měli se začátkem kariéry mnohem těžší. Například dvojnásobný mistr světa Graham Hill z Británie čekal na první bod prvních osm závodů.
Tak dlouho v roce 1958 trvalo jeho Lotusu, než se umoudřil a vůbec dojel do cíle. Inu každé začátky jsou těžké, Colin Champman si tehdy mohl o titulech zatím jen zdát.
Mnohem lépe se o sedm let později vedlo budoucímu trojnásobnému šampionovi a Hillovu krajanovi Jackie Stewartovi, který v barvách Owen Racing Organisation usedal do monopostu BRM.
Na body dosáhl hned na první pokus. V jihoafrickém East London na Nový rok 1965 skončil šestý. O pět měsíců později si v Monte Carlu dojel pro premiérové umístění na stupních vítězů v podobě třetí příčky. Bodoval hned v šesti prvních grand prix za sebou.
Hamilton tak potřebuje být v následujících dvou zámořských podnicích do osmého místo a výkon "Létajícího Skota" bude překonán.
Mladý Brit se nebude zlobit ani tehdy, pokud vyrovná nebo překoná Stewartovu jednu vyhranou velkou cenu v nováčkovské sezoně.
Poprvé velký skotský patriot stříkal šampaňským 12. září 1965 v Monze. V konečném hodnocení sezonu mu pak patřila třetí příčka, na vítězného Jima Clarka ztratil 21 bodů.
Schumachera zradil vůz, Lauda body neviděl
Naopak zcela mizerně do světa formule jedna vstoupila budoucí legenda Niki Lauda. Rakušan sháněl peníze na závodění, kde se dalo, a první roky paběrkoval.
Premiéru si odbyl při domácí velké ceně na Österreichringu 15. srpna 1971 a poprvé viděl body až 20. května 1973 v belgickém Zolderu.
Výjimečnost prvních pěti Hamiltonových závodů podtrhuje jeho porovnání s nejúspěšnějším pilotem F1 všech dob, Michaelem Schumacherem.
Pozdější sedminásobný král formule jedna začal nečekaným sedmým místem v kvalifikaci Velké ceny Belgie 1991. To bylo ale ve Spa všechno, hned na úvod závodu u jeho Jordanu selhala spojka a bylo po závodění.
Pak hned přesedlal do Benettonu a do konce roku s ním dojel jednou pátý a dvakrát šestý. O rok později však už patřil mezi špičku a v konečném hodnocení šampionátu byl třetí.
Pokud by však o něco Hamilton nestál, tak určitě ne o překonání jiného rekordu.
Ital Andrea de Cesaris odstartoval do plných 208 grand prix - co do počtu je v historickém hodnocení na šetém místě - aniž by jedinkrát vyhrál.
To by se závodníkovi, kterého Britové považují za spásu a muže, jenž jim poprvé od roku 1996 "vrátí" titul, určitě nelíbilo.
