Nedělní závod v Le Castellet byl doslova reklamou na nudu. Giedo van der Garde, bývalý pilot F1 a populární glosátor dění v šampionátu na sociálních sítích, dokonce prohlásil: "Po Le Mans sice nemám problém s usínáním, ale pro jistotu jsem si Velkou cenu Francie nahrál a budu si ji pouštět před spaním."

Na druhou stranu, jeden závod katastrofu nedělá. Připomeňme si třeba nedávný podnik v ulicích Baku, který byl plný zajímavých momentů. Fanoušky štve hlavně to, že seriálu vládne jen jeden tým a výsledky jsou velmi předvídatelné.

Zatímco v MotoGP může vyhrát závodník na Hondě, Ducati, Yamaze i Suzuki, přehled vítězných týmu v letošní F1 je trochu nudný: v Austrálii vyhrál Mercedes, v Bahrajnu taky, v Číně to byl znovu Stříbrný šíp a tak můžeme výsledkovou listinou pokračovat až do zatím poslední GP Francie.

Nápadů, jak oživit boje ve formuli 1, se v poslední době vyrojilo hodně, deník Aktuálně.cz také přijde se svojí troškou do mlýna.

1. Radikálně zjednodušená technika

Formule 1 se ráda chlubí tím, že je lídrem světového motorsportu, nejen co se týče zájmu fanoušků, ale nabízí i ty nejmodernější technologie. Jenže dneska je té elektroniky tolik, že pro místa na stupních vítězů by si dost možná dokázal jezdit i špičkově drezurovaný opičák.

Související

Tak si Hamilton dojel pro šestý titul. Program, výsledky, profily. Vše o F1 2019

Infografika

Ostatně Romain Grosjean z Haasu nedávno prohodil, že se víc zapotí v motokáře než během Grand Prix. To je tristní vysvědčení pro tak špičkovou úroveň závodění. F1 musí zase být pořádná dřina jako vykoupení za vavříny vítězů.

Není to tak dávno, co v Monaku museli jezdci během závodu prakticky pořád držet pravou ruku na klasické řadicí páce, protože městský závod vyžaduje neustále řazení. Dneska stačí jen cvaknout páčkou pod volantem a rychlostní stupeň je změněn. Ale zase takoví zpátečníci nejsme, "háčko", které známe z osobních aut, je asi už trochu moc. Minimálně sekvenční řadicí páka známá třeba z rallye by ovšem F1 slušela.

2. Aerodynamika osekaná na minimum

Říká se, že nebýt hrozby vylití provozních kapalin, dokázala by formule 1 jet i po stropě tunelu. Tak velká aerodynamická síla tlačí monoposty k podložce. Jenže ta samá síla zároveň znemožňuje předjíždění.

Dva vozy s relativně podobným výkonem jedoucí za sebou si pořadí vymění jen ve dvou případech. Buďto vedoucí pilot udělá jezdeckou chybu, nebo je potřeba doping v podobě systému DRS.

Navíc různá ta křidélka a plošky na předním i zadním křídle dělají z formulí mobilní obludária. Ty tam jsou doby, kdy se F1 chlubila sexy hladkými liniemi vozů ne nepodobnými cestovním supersportům jako třeba Lamborghini.

To vše by šlo lehce odbourat jednoduchou úpravou patřičné regule s tím, že z předem definovaného tvaru základního tělesa křídla nesmí nic vyčnívat na žádnou stranu. Milost by mohla dostat jedině snad Gurneyho klapka na zadním křídle, aby to auto mělo aspoň nějakou stabilitu.

Gurneyho klapka:

3. Okruhy, které baví

Co ale se superzávodivými vozy, když je vyženeme na trať, kde se skoro nedá předjíždět? Teď nemluvíme o Monaku, to je specifická kapitola nadepsaná "Na Monte Carlo nám nesahejte". Jde tu o kreace německého architekta Hermanna Tilkeho, který má fakticky monopol na tvorbu nových tratí.

A jak už to tak bývá, s přibývajícím počtem tratí klesá kreativita a snad s výjimkou Austinu se Němci v poslední dekádě nepovedl krásný okruh.

O určité rutině svědčí fakt, že všechny jeho trati mají dost podobné úseky, jen trochu jinak poskládané. Jde o sérii rychlých zatáček inspirovanou pasáží Maggots - Becketts - Chapel v Silverstone, velké půlkruhy, jako je ten kolem haly v Soči, aspoň jedna dlouhá rovinka a nesmí chybět ani ostrá vlásenka. Z takových prefabrikátů pak Tilke seká jeden návrh za druhým jako Baťa cvičky. Co takhle dát znovu šanci zábavným klasickým tratím, jako je italská Imola, belgický Zolder či Watkins Glen v USA?

Základní stavební kameny okruhů Harmann Tilkeho, jak je identifikoval youtubový kanál Chain Bear F1. | Foto: Chain Bear F1

Moderní okruhy navíc minimalizují trest za chyby. Ty tam jsou široké štěrkové  únikové zóny. V kritických místech je většinou asfalt, jenž dovolí jezdcům v pohodě zkorigovat monopost a pokračovat v závodě. Méně jistoty pro závodníky by v této oblasti určitě prospělo atraktivitě Velkých cen.

4. Závodník od slova závodit

Ne, nikdo nechce, aby se z F1 stalo demoliční derby plné pomníčků. Jenže jak už si povšiml loni v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz formulový expert Pavel Turek, současnému světu Grand Prix chybí faktor strachu, který na něm diváky tolik láká.

Závodění na hranici lidských možností a z toho plynoucí občasné karamboly jsou to, proč fanoušci váží cestu do hledišť Velkých cen nebo doma zapnou televizi. To je to koření, které dělá šampionát šampionátem.

Ostatně právě jízda nárazník na nárazník, při níž z aut létají plasty, a ne tresty z věže časoměřičů, tolik láká fanoušky na klání tahačů, která jsou dnes už druhou nejnavštěvovanější okruhovou disciplínou v gesci FIA,

Plasty jsou podle evropského šampiona Adama Lacka v závodě tahačů pouhým spotřebním zbožím. Tak ostře se v této kategorii závodí. | Foto: Radek Vičík

Formule 1 má stále auru vrcholu světa motorsportu, ale pokud budou přibývat závody podobné tomu ve Francii, může o ni brzy přijít. A to by byla velká škoda!