Imola/Praha - „Byl první máj, byl smrti čas.“ Možná tato volná parafráze začátku slavné básně Karla Hynka Máchy vyzní drsně, ale to, co se před dvaceti lety dělo ve formuli 1 na okruhu v Imole, si o takový epitaf přímo říká.
Krutá bilance
Velká cena San Marina 1994 byla jedním z nejtragičtějších závodů historie formule 1. Bilance tří dnů tréninků, kvalifikací a závodění byla otřesná: dva mrtví jezdci, několik zraněných mechaniků a diváků a jeden závodník jen tak tak unikl fatálním zraněním.
Jak dobře znáte legendu formule 1 Ayrtona Sennu? Vyzkoušejte náš kvíz
Italský závodní okruh byl čtvrtou Grand Prix historie, během níž zahynuli dva piloti Jenže něco tak hrozného se před tím stalo naposledy v roce 1960 v belgickém Spa-Francorchamps.
Po krvavých šedesátých a sedmdesátých letech sice jezdci i umírali dál, ale už šlo o výjimečné události. Poslední obětí závodů se před hrůzou v Imole stal Ital Ricardo Paletti na startu Velké ceny Kanady 1982, o čtyři roky později zahynul při testech Lotusu jeho krajan Elio de Angelis.
Skok na pneumatiky
Italská Imola nepatří mezi extrémně nebezpečné trati, ale už od první tréninků se množily smyky a větší či menší nehody. Pak přišel první šok Grand Prix. V páteční první kvalifikaci Rubens Barrichello doslova utekl hrobníkovi z lopaty.
Ještě ani ne 22letý mladíček se svým Jordanem škrtnul v zatáčce Variante Bassa o obrubník. To by nebylo nic nebezpečného, pokud by se ovšem zrovna neřítil rychlostí více než 220 km/h. To, co následovalo, byla prostá fyzika. „Nakopnutý“ vůz letěl vzduchem, přistál ve svodidlech na vrcholu bariéry z pneumatik a dopadl na zem koly vzhůru.
Zrádný pocit bezpečí
Ke všeobecnému ulehčení Barrichello odnesl incident jen zlomeným nosem a sádrou na ruce. Ještě, než ho transportoval vrtulník do nemocnice v Boloni, byl se na svého krajana podívat také Ayrton Senna. I chladný mistr volantu se tváří v tvář nebezpečí smrti proměnil v chápajícího kamaráda.
Nebylo to zdaleka poprvé, kdy přišel potěšit zraněného soupeře. Podobně se také objevil o čtyři roky dříve u Martina Donnelylho, který jen zázrakem přežil spektakulární havárii v Jerezu.
V té chvíli byli jezdci nadšení z toho, jak bezpečné vozy mají. „Otřepali jsme se a pokračovali v kvalifikaci s tím, že naše auta jsou jako tanky. Že může být sice otřeseni, ale ne vážně zraněni,“ vzpomínal později Damon Hill, který v té době stejně jako Senna pilotoval Williams.
Formule jako tenisák
Jenže Hill i všichni ostatní se přepočítali. Ve dvacáté minutě sobotní druhé kvalifikace rakouskému nováčkovi Rolandu Ratzenbergerovi selhal v zatáčce Villeneuve curva přední spoiler a jeho monopost Simtek v plné rychlosti narazil do betonové bariéry.
Takový crash test vůz formule 1 z roku 1994 jednoduše nemohl vydržet, zdemolovaný stroj se od zídky odmrští jako tenisák. Pokleslá hlava pilota rakouského nováčka nevěštila nic dobrého. I když se k němu sjeli okamžitě všichni doktoři nao kruhu včetně zkušeného šéflékaře F1 Sida Watikinse.
„Bylo hrozné sledovat na obrazovce, jak se lékaři snaží zachránit Rolanda, který se nám ještě 48 předtím na letišti chlubil svým novým Porsche,“ napsal ve svých vzpomínkách novinář Andy Hallbery.
Rozpaky hvězdného Senny
I přes okamžitou lékařskou pomoc ve speciálním centrum přímo na okruhu a transportování do nemocnice v Boloni Ratzenberger zemřel na následky mnohačetných poranění hlavy a krční páteře. Asi 25 minut po odklizení trosek jeho vozu sice kvalifikace pokračovala, ale chyběla v ní řada jezdců a celý paddock upadl do melancholie. Večer byly zrušeny všechny sponzorské akce, mnozí jezdci přemýšleli, jestli vůbec nastoupí do nedělní Grand Prix.
Mezi nimi byl, možná v předtuše věcí budoucí, také trojnásobný mistr světa Senna. „Když se Ayrton dozvěděl zprávu o Ratzenbergerově smrti, psychicky se složil a začal mi plakat na ramenou,“ uvedl ve svých pamětech šéf lékař formule 1 Watkins.
Smrt si nevybírá
Brazilec ovšem neměl sílu tak náhle ukončit kariéru a druhý den se postavil na pole position Grand Prix San Marina. Už na startu odlétly po kolizi dvou vozů části monopostů na tribunu, kde zranily lehce několik diváků. V druhém kole v rychlé levotočivé zatáčce Tamburello vyletěl Sennův Williams mimo trať a v rychlosti přes 200 km/h narazil do betonové zdi.
Podruhé během 24 hodin se televizním divákům naskytl stejný děsivý pohled: rozbitý vůz a bezvládně svěšená hlava jezdec. Znovu následovalo už „tradiční“ dění v Imole – snaha lékařů na místě zachránit jezdcův život a následný transport helikoptérou do nemocnice v Boloni.
„Už z prvních záběrů mi bylo jasné, že došlo k nejhoršímu. To, jak měl hlavu na stranu, bylo neklamným znamením, že je nejspíš mrtvý,“ řekl před lety v rozhovoru pro Aktuálně.cz John Watson. Bývalý úspěšný pilot formule 1 tragický závod tehdy komentoval pro Eurosport a přiznal, že Sennova smrt změnila celý sport.
Marný boj o život
Zatímco lékaři dál bojovali o Sennův život, 37 minut po havárii se jezdci vydali do restartovaného závodu. Během něho bylo v boxech zraněno několik mechaniků, které trefilo kolo uvolněné z Minardi Michele Alboreta. Pro vítězství si dojel Michael Schumacher v Benettonu, ale na stupních nikdo neslavil.
Dvě hodiny a dvacet minut poté, co Schumacher přeťal cílovou čáru, prohlásila traumatoložka Maria Teresa Fiandri Sennu za mrtvého. Oficiálně byl jako čas smrti uveden údaj 14:17 hodin. To znamená, že Brazilec byl mrtev přímo na místě havárie.
Svět formule 1 se tímto tragickým víkendem navždy změnil. Smrt dvou pilotů vedla k enormnímu zvýšení bezpečnosti monopostů, od Imoly 1994 už žádný jezdec formule 1 nezahynul. Paradoxně dosud poslední obětí monopostu F1 při závodě tak byl před 12 lety Rakušan Fritz Glatz v Mostě při klání historických formulí EuroBOSS Series.
Facebooková stránka autora: Radek Vičík - Aktuálně.cz
