"Je to pro mě velká čest. Ale přemýšlím nad tím i tak, že nereprezentuji jen Českou republiku, ale i svoje jméno, vlastní rodinu a taky ostatní lakrosistky, které tady nemohou být," prohlásila Markéta Fišerová v nahrávce z portugalské Bragy.
Spolu s českou reprezentací si zahraje o celkové páté místo, díky čemuž je národní tým stále ve hře o postup na MS 2026.
Fišerová přiznala, že s lakrosem začínala v pěti letech po vzoru bratra. "Vždycky mezi námi byla zdravá sourozenecká rivalita, on začínal rok přede mnou, takže jsem se mu chtěla vyrovnat, udělat něco lépe než on," popisovala teenagerka, které v týmu nikdo neřekne jinak než Maku.
Zatím se jí to daří náramně. Bratr Jan získal před pěti lety bronzovou medaili na mistrovství Evropy do 20 let ve field lakrosu, ona kontrovala loni stříbrem na domácím juniorském šampionátu v Praze. Češky tam podlehly až ve finále Anglii.
Když starší ze sourozenců odešel studovat do zámoří, Markéta ho záhy následovala. Minulou sezonu hrála ve státě Delaware za tým NXT Lacross, který patří ve své věkové kategorii v celých Spojených státech do elitní desítky. Dívka z pražského Jižního Města tak měla možnost trénovat pětkrát týdně, nastupovala v základní sestavě. "Ale jo, pochválila bych se za to," usmála se.
"Pobytu v Americe bych dala deset z deseti," hodnotí možnost si zahrát v kolébce lakrosu. "Ten má v Americe velkou základnu, trenéři si mohou vybírat ze stovek holek. Lakros patří mezi vysokoškolské sporty, které tam frčí. Holky, jimž až tolik nejde studium, se mohou dostat díky němu na dobré univerzity," popisovala. Myslela týmy z nejvyšší divize Boston College, Syracuse nebo Loyola.
A čím jí osobně lakros učaroval?
"Dělá mi radost. Jako když hrajete kostky nebo Člověče, nezlob se," použila neobvyklé přirovnání. "Není to, jako bych se šla sama projet na kole nebo zaplavat si," připustila, že právě týmovost ji zaujala nejvíce. Mimochodem právě plavání si vyzkoušela také během studia v zámoří, ale jenom ji to utvrdilo v tom, že dál má přednost kolektivní sport.
"Máte tam i určitou oporu ostatních. Právě podle toho, jak funguje týmová chemie, vyhráváte nebo prohráváte jednotlivé zápasy. Není to jen o tom, jak je člověk dobrý s lakroskou nebo jak rychle běhá. Ale jde také o to, jak umíte číst hru, a právě tohle je na našem sportu hrozně moc fajn," vyznala se studentka jednoho z pražských gymnázií, na němž má za sebou druhý ročník. "A kdybyste se mě zeptali, co chci být dál, tak odpovím, že nevím," rozesmála se.
Ale lakrosové sny má celkem jasné a dost smělé. "Mířím hodně vysoko," přiznala. "Možná jsou to i nedosažitelné cíle, ale člověk nikdy neví. Chtěla bych se jednou dostat na olympiádu a s hodně velkým štěstím by to mohlo i cinknout," doplnila, že v koutku duše myslí na medaili ze svátku všech sportovců.
Lakros se na něj vrací po dlouhých 120 letech, na olympijských hrách v americkém Los Angeles 2028 bude mít obnovenou premiéru ve variantě sixes (šestkový lakros) a česká reprezentace žen by u toho nechtěla chybět.
"Náš cíl je dostat se tam. A myslím, že je to reálné, náš tým na to určitě má," tvrdí Markéta Fišerová odhodlaně.
A věří, že by nejen díky této šanci mohl lakros získat i v Česku více na popularitě. "Je to jeden ze sportů, který pochopí každý. Člověk má míček a chce ho dostat do brány. To je pro diváky atraktivní, že nemusí o hře až tolik přemýšlet. Stejně jako to, že se dívají na holky v sukénkách a tílkách," usmála se.
V čase olympiády v Los Angeles jí bude 21 let. "To je ideální lakrosový věk," zamyslí se na závěr.
