Třinec - Jako hokejista se neprosadil, tak zkusil kariéru rozhodčího. Ani to mu ale příliš nešlo. Přesto se nevzdal a nyní je videotrenérem třineckých Ocelářů i české hokejové reprezentace.

"Hráč jsem byl špatný a v pruhovaném dresu sudího mi to taky moc nešlo. Pak se naskytla možnost videokoučingu a to už klaplo,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz sedmadvacetiletý Denis Havel.

A.cz: V čem vlastně spočívá práce videotrenéra?

Nejdůležitější je vůbec zisk kvalitních zápasových videí. Ty pak musím sestříhat podle herních situací, jakými jsou přesilovky, oslabení, založení útoků a další. Trenérům dodám souhrn, podle kterého stanoví taktiku. Samozřejmě připravuji i rozbor naší hry z posledních zápasů. Zvlášť se pak dělá sestřih pro trenéra brankářů.

Komunikujete jen s trenéry, nebo i přímo s hráči?

Mluvím i s hráči. V Třinci jsou kluci, kteří po každém zápase přijdou a chtějí vidět svá střídání. Díky programu, který dokáže mnohé udělat téměř sám, je to možné už deset minut po konci utkání.

Používá se u nás stejný program jako v NHL?

Ne, v Česku používám já i většina kolegů tuzemský program. Je to aplikace, která prošla dlouhým vývojem a opravdu skoro sama umí všechno potřebné.

Z videa zjistíte všechno

Co je vaší prací během zápasu?

Sedím nahoře pod stropem haly, odkud mám dobrý výhled, a sleduji, jak hráči dodržují trenéry stanovenou taktiku a zda soupeř něco zásadního nezměnil ve své hře. Nabyté poznatky pak o přestávce sdělím trenérům, kteří se podle toho zařídí.

Jak je úloha videokouče v dnešním hokeji důležitá?

Podle mě je důležitá hodně. Všechny týmy jsou na vysoké úrovni a opravdu rozhodují maličkosti. Kvalitní videorozbor soupeře je v dnešním hokeji základ. Stejně důležití jsou ale například i kondiční trenéři či kouči brankářů.

Co konkrétně lze z videa vyčíst?

Z videa lze zjistit kompletní informace o daném týmu. Založení útoků, přesilovkové šablony, přes koho nejčastěji hrají, kdo kde stojí a mnoho dalších věcí. Je toho opravdu hodně.

Na Karjalu jsem vezl 80 kilo techniky

Jakou techniku k práci potřebujete?

V tom úplném základu stačí jedna kamera a notebook s programem. Když to ale chcete dělat kvalitně, potřebujete toho mnohem víc. Projektor, plátno, důležité jsou datadisky. Těch spotřebujeme spoustu, jelikož na klasické dvdéčko se zápas nevleze. Je toho dost. Na listopadový Karjala Cup jsem si do Finska vezl dvě bedny o celkové váze 80 kilo. 

Kdo vás k této profesi přivedl?

V roce 2012 mě oslovilo vedení Třince, které tehdy s videokoučingem začínalo. Já jsem v té době studoval. Mimo to jsem se dřív pokoušel hrát i pískat, ale ani jedno mi popravdě moc nešlo. Občas mě trenér třinecké juniorky Jiří Juřík požádal, jestli bych mu nesestříhal zápas. Jelikož jsem nějaké základy práce s videem ovládal, nedělalo mi to problém. Pak mne nejspíš doporučil vedení, a když přišla nabídka, neváhal jsem.

Třinci se v této sezoně zatím moc nedaří. Změnili se trenéři. Snažíte se v takové situaci něco změnit i vy?

Neměním nic. Moje práce spočívá stále v tom samém, ať hrajeme s kterýmkoliv soupeřem. Jestli se daří nebo ne, nezáleží až tak na mně. Stále jsou prvotní hráči na ledě. Momentálně jsme ve velké krizi, ale společnými silami se z ní musíme dostat.

Kritéria pro kvalitu videa tu stále nejsou

Funkce videokouče, která je v zámoří dávno běžnou záležitostí, je v Čechách stále ještě v plenkách. Nezaspali jsme dobu?

Já bych neřekl. Je to těžké posoudit, ale ono je video opravdu hodně drahá záležitost a některé extraligové týmy na to prostě nemají. Investice se pohybuje v řádu statisíců, což si ne každý klub může dovolit. Dobu jsme zaspali spíše celkově v práci s videem. Na internetu se stále nemůžete podívat na kompletní sestřihy z jednotlivých zápasů. Dále pak kvalita… Liga pořád nemá kritéria pro kvalitu videa, takže na některých stadionech používají předpotopní kamery, ze kterých člověk nepozná, ani který hráč je na ledě.

Které kluby v české nejvyšší soutěži stále nemají videotrenéra?

Pokud se nepletu, tak už pouze Olomouc, Zlín a Plzeň. Určitě s videem pracují, ale přímo videotrenéra nemají. Před letošní sezonou ho zavedli například v Hradci Králové. Jinak týmy, které sestoupily, Kladno i Slavia, tento post zachovaly.

Před áčkem působil u devatenáctky

Pojďme k národnímu týmu. Proč si trenér Vladimír Vůjtek vybral k reprezentaci právě vás?

Před tím jsem pracoval dva roky pro výběr do 19 let. Neřekl bych, že si mě vybral konkrétně pan Vůjtek, jelikož byl delší dobu mimo republiku. Spíše to byla práce Josefa Jandače a určitě taky teď už bývalého kouče Třince Jiřího Kalouse. Ten mi vůbec v celé kariéře hodně pomohl a patří mu za to můj velký dík. 

Jaký je rozdíl mezi prací v klubu a u reprezentace?

Je docela zásadní. V klubu je na všechno čas, u reprezentace musím reagovat rychleji. Často se střídají města, haly, místnosti. U nároďáku není na jednotlivé přípravy tolik času. Je taky potřeba soustředit se na větší počet hráčů.

Máte teď vůbec ještě nějaké volno?

Během sezony téměř ne. Realizační týmy jsou dost vytíženy extraligou, když ale někdo navíc pracuje i u reprezentací, moc volného času vážně nemá. Snad o prázdninách. Mně to ale nevadí, využívám toho, že jsem svobodný a zatím tedy nemám žádné rodinné závazky. Tahle práce mě opravdu moc baví.