Vítězství nad Italkou Jasmine Paoliniovou 6:2, 2:6, 6:4 zpracovával ještě pár hodin po utkání a v rozhovoru s novináři chválil Krejčíkovou za postupný progres. Sám se jí snažil i přes menší zkušenosti pomoci, jak nejlépe to šlo: poznatky, podporou, zajišťováním zázemí a také dodržováním rituálů.
"Myslím, že ještě nedokážu vyhodnotit, co se stalo. Nejen dnes, ale celých čtrnáct dní jsme chytli dobrou vlnu. Všechno se to poskládalo a teď jsme tady," uvedl Motl. Po využitém mečbolu Krejčíkové cítil velké dojetí. "Já brečel už po osmifinále s (Danielle) Collinsovou, po čtvrtfinále s (Jelenou) Ostapenkovou i po semifinále s (Jelenou) Rybakinovou. Po finále tam ze mě všechno spadlo," doplnil šestadvacetiletý kouč.
Wimbledonský triumf Krejčíkové bral za vrchol své krátké kariéry, kterou načal vloni poté, co tenistka z Ivančic ukončila spolupráci s Alešem Kartusem. Sám se trenérem ani po titulu v All England Clubu nazývat nechtěl. "Mám to trochu jinak. Pro mě je trenér člověk, který má za sebou zkušenosti s hráči a hráčkami. Za mě je to čtyřicetiletý borec se zkušenostmi. To já jsem v tomhle začátečník. Ale učím se," řekl Motl.
Ve Wimbledonu se snažil přispět, jak se dalo. "Snažil jsem se dělat to nejlepší, co jsem si myslel, že mám udělat. Ale s nikým jsem to nekonzultoval, že by mi někdo řekl, že mám udělat tohle a pak tohle. Snažil jsem se dělat instinktivně něco, co mi přišlo, že Báře pomůže," líčil.
Patřila k tomu i organizační stránka, kdy zařizoval lístky hostům do hráččiny lóže. Mimo jiné také na finále hokejovému mistru světa brankáři Lukáši Dostálovi. "Když jsem přitom přišel do boxů, ten jako jediný chyběl. Tak jsem mu psal: Co je? Jsou dvě hodiny a už se rozehrávají. A on mi odepsal, že jel asi hodinu z centra. Přišel myslím po třetím gamu," uvedl s úsměvem Motl.
Finálový zápas s Paoliniovou na něj udělal dojem. "Je těžké říct, že jsem to vnímal jenom jako další zápas. Od začátku turnaje jsme se ale snažili brát to den po dni, nepřemýšlet dopředu, nevracet se dozadu a jen se soustředit na daný moment. Šlo to rychle po sobě. Nesnažil jsem se řešit, kdo sedí v královské lóži a kdo u nás. Soustředil jsem se jen na tu hru, abych byl schopný Báře co nejvíc pomoci," uvedl.
Osmadvacetiletou Krejčíkovou ocenil za to, jak duel o titul zvládla. "Věřil jsem tomu. Nepodcenila to, z finále byla vyklepaná. Věděli jsme, že když si bude držet svou hru, bude tlačit a bude soustředěná ve svém flow, které tady chytla v předchozích zápasech, tak to zvládne. Když si ve třetím setu podržela servis na 1:1 a začala servírovat daleko lépe, cítil jsem, že ten jeden brejk udělá," řekl.
Krejčíková nakonec dotáhla duel k vítězství i přes napínavý game za stavu 5:4 ve třetím setu, kdy odvracela dva brejkboly na vyrovnání. "Tam se ukázalo, jak velký pokrok tady za těch čtrnáct dní v hlavě udělala. Jak si najednou začala věřit v momentech, ve kterých by ještě před třemi týdny zkapala. Teď najednou měla ruku rychlou a věřila si na ten míč. Tohle byl ten rozdíl."
V týmu si pomáhali také rituály. "Kdybyste viděli, co jsme tady všechno vymýšleli. Chodili jsme třeba s Tomášem (Breicetlem - kondičním trenérem) běhat každý den ve stejném oblečení. On třeba nešlapal na kanál. U snídaně jsme si vařili čaj ve stejném pořadí. A tyhle naše bílé mikiny s kartami jsme neprali čtrnáct dní, až jsou teď šedý. Ale když to funguje, je třeba to držet," řekl Motl.
Krejčíkové k odreagování pomohlo také stavění lega. Členové týmu jí sbírku během Wimbledonu rozšiřovali. "Po prvním kole jsme jí dali Dubaj, pak dostala Tokio. A co bude za finále? Nevím, jdou zvěsti, že by mohl být třeba centrkurt," uvedl s úsměvem Motl. "Líbí se jí ale i concorde, letadlo. Tak třeba to," doplnil.
Po triumfu Krejčíkové slíbil, že vyrazí v neděli i na slavnostní bál šampionů. "Půjdeme. Musím se ale oholit. Neholil jsem se čtrnáct dní," řekl. Upozornil, že sezona pokračuje olympijskými hrami a dalšími turnaji. "Vrcholů je ještě hodně, ale teď to neřešíme. Chceme si užít, co se stalo a vstřebat to," uvedl Motl.
