Zrada, která otřásla povýlukovou NHL. Legenda teď šla s pravdou ven

V kariéře dosáhl na celou řadu úspěchů. Po individuální stránce ale nejvíc vyčnívá Hart Trophy z roku 2000.

Pronger v hlasování novinářů porazil Jaromíra Jágra o jediný bod a dokázal takřka nemožné. Je jediným obráncem za posledních 54 let, který cenu pro nejužitečnějšího hráče NHL získal.

Když se ho tedy St. Louis muselo v létě 2005 vzdát, mimo jiné kvůli zavedení platových stropů, o zájemce nemělo nouzi.

Výměnu nakonec zorchestrovalo s Edmontonem, který si urostlého beka vzápětí uvázal pětiletou smlouvou na více než 31 milionů amerických dolarů, což v průměru dělalo 6,25 milionu ročně.

Po sportovní stránce začala spolupráce fantasticky. Edmonton, do té doby sotva průměrný tým, těsně prošel do play off, kde skrz favority dokráčel až do finále Stanley Cupu proti Carolině. Sedmizápasovou bitvu prohrál, ale uhranul.

Stejně tak Pronger, který ve 24 vyřazovacích kláních posbíral 21 bodů (5+16) a icetime vytáhl na bezmála 31 minut. Ačkoliv u poražených je to výjimečné, klidně mohl dostat Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off.

Jen pár dní po zápase číslo sedm ale přišel šok. Psalo se, že Pronger požádal o trejd. Že chce z Edmontonu zmizet.

Potvrdilo se to zanedlouho. Na začátku července putovala superhvězda do Anaheimu. Za objemnou protihodnotu, jejíž součástí byl mimochodem i český talent Ladislav Šmíd.

Spekulací, proč pětiletá spolupráce vydržela jen rok, bylo hodně, včetně peprných. Oficiálně se mluvilo o rodinných důvodech, což média rozváděla tak, že Edmonton nesedl Prongerově americké manželce Lauren.

Skutečnost ale byla trochu komplikovanější. A měla základ už létě 2005.

Pronger čekal, že ho St. Louis vymění na Floridu, do Los Angeles, možná do Bostonu. Proto když v podnapilém stavu na oslavě kamarádových narozenin zvedl drnčící telefon a od agenta se dozvěděl o Edmontonu, zarazilo ho to.

S Lauren o tom na cestě domů dlouze diskutovali. Zrodil se plán, že Pronger by jako chráněný volný hráč podepsal tzv. kvalifikační nabídku, tedy roční smlouvu s automaticky danou částkou podle předchozího platu. V jeho případě to dělalo 7,2 milionu.

Po této zkoušce by se vidělo, co dál. S tím šla Lauren spát.

„V jednu ránu mi ale zase volal agent,“ líčí Pronger ve své nově vydané knižní autobiografii Earned. „Říkal mi, že Oilers chtějí jednat o smlouvě. Že nechtějí, abych hrál na jednoleté. Že si nemohou dovolit sedmimilionový plat (dlouhodobá smlouva je obecně cesta, jak roční gáži snížit, pozn. red.).“

„Měl jsem odmítnout. Měl jsem říct, že se na to potřebuju vyspat. Měl jsem říct, že to musím probrat s manželkou,“ ohlíží se. „Místo toho sedím doma ve své kanceláři, mám v sobě dalších pár piv a začínáme vyjednávat.“

„Ve dvě ráno jsem kývl na pět let,“ dodává.

Když se o tom ráno dozvěděla Lauren, běsnila. Vystřízlivělý Pronger se kál.

„Rozhodl jsem o tom, že manželka stráví pět let svého života ve městě, kde nikdy nežila a které ani nenavštívila, v zemi, z níž nepochází, se dvěma dětmi do tří let, aniž bych se jí zeptal na názor. Rozzuřilo ji to – a právem,“ popisuje Pronger.

Už v listopadu, druhý měsíc základní části, měl jasno, že to neklape. „Nebylo to o týmu, ale o situaci, do které jsem se dostal. O slibu, který jsem porušil.“ vypráví.

Napjatou rodinnou atmosféru se snažil napravit, agenta dlouho dopředu zaúkoloval, aby mu zařídil odchod na konci sezony.

„Mohl jsem zůstat v Edmontonu. Mohl jsem dokončit smlouvu. Mohl jsem dál dostávat výplatu. A zničit si manželství,“ uzavírá Pronger.

Rok po trejdu slavil s Anaheimem Stanley Cup, jediný v historii klubu. To v Edmontonu se navzdory skvělým výkonům na ledě zapsal jako veřejný nepřítel číslo jedna.

Kariéru mu na podzim 2011 ukončilo ošklivé zranění oka a následné problémy se zrakem. To už hrál za Philadelphii, svůj čtvrtý a poslední klub v NHL, byť formálně – jako „mrtvá duše“ kvůli navýšení platového stropu – se objevil ještě na soupisce Arizony.

Související

"Slyšel jsem šílené historky." Legenda líčí, jak boháči z NHL přicházejí na mizinu