Z tichého talentu se stal ikonou Devils. Zprvu přitom Eliáše odepisovali

Bez Jaromíra Jágra by dnes Patrik Eliáš byl nejproduktivnějším českým hráčem v historii NHL. I tak ale patří mezi absolutní elitu a jeho příběh stojí za pozornost.

Do zámoří totiž odcházel jako nenápadný hráč bez velkých očekávání. O to působivější je, kam až se dokázal dostat.

S klubem New Jersey Devils spojil celou kariéru. Postupně se vypracoval v lídra i symbol týmu, který se opíral o jeho spolehlivost, přehled a herní inteligenci.

Dvakrát slavil zisk Stanley Cupu a stal se držitelem většiny klubových ofenzivních rekordů.

Jeho cesta přitom nebyla přímočará. Po odchodu z Česka v roce 1995 strávil první dvě sezony hlavně na farmě. Musel si zvykat, pracovat a přesvědčit trenéry, že do NHL patří. Postupně se ale prosadil a začal růst.

Zlom přišel na přelomu tisíciletí, kdy patřil mezi nejlepší hráče ligy. V sezoně 2000/01 nasbíral 96 bodů a dostal se do prvního All-Star týmu.

Výraznou roli sehrál ve slavné útočné formaci s Jasonem Arnottem a Petrem Sýkorou. Později si skvěle rozuměl i s dalšími spoluhráči, mimo jiné se Scottem Gomezem a Brianem Giontou.

Vždy ale zůstával hráčem, na kterého se dalo spolehnout v každé situaci. Za 20 sezon v NHL nasbíral 1025 bodů a potvrdil výjimečnou konzistenci.

V play off přidal dalších 125 bodů a čtyřikrát si zahrál finále. Nebyl to typický střelec, spíš komplexní hráč, který dokázal tvořit hru i rozhodovat zápasy.

Reprezentační kariéra už tak slavná nebyla. Z velkých turnajů si přivezl tři bronzové medaile a sám přiznal, že načasování jeho působení v národním týmu nebylo ideální.

Přesto patřil dlouhé roky k oporám a dokonce vedl tým jako kapitán na olympiádě ve Vancouveru.

Jeho příběh má i lidský rozměr. Na začátku kariéry slýchal pochybnosti a kritiku. Sám později vzpomínal, že mu někteří nevěřili a odepisovali ho. O to víc vyniká, kam se dokázal propracovat.

Konec kariéry přišel kvůli zdravotním problémům. V roce 2017 oznámil, že už se na led nevrátí. Klub New Jersey Devils mu krátce poté vyřadil dres s číslem 26, což je pocta vyhrazená jen těm největším hráčům.

Dnes si užívá život mimo led, věnuje se rodině i hokeji v jiné roli. Zůstává ale především hráčem, který dokázal víc, než od něj kdokoli čekal. A právě v tom spočívá síla jeho příběhu.