Praha - Velký sen živí ve svém srdci olympijský šampion z Nagana Jiří Šlégr.

S Litvínovem, který ho hokejově vychoval, totiž chce v nadcházející sezoně získat extraligový titul.

A to bez ohledu na to, že klub se v posledních sezonách spíše trápil a samotnému Šlégrovi už je dvaačtyřicet let.

Titul s Litvínovem vás musí lákat opravdu hodně, když jste se kvůli němu rozhodl po dvou letech vrátit, že?

Už jsem několikrát řekl, že titul v Litvínově byl vždycky můj sen a když jsem viděl Martina Straku, jak za tím šel a jak se mu to nakonec povedlo... Jestli to bude v téhle sezoně nemůžeme vědět, ale všichni hrajeme hokej proto, abychom vyhrávali. Špaček loni netrénoval a dokázal si to ve finále srovnat v hlavě tak, že se na jeho výkon dalo i koukat a vyhrál ligu. My uděláme všechno pro to, abychom takovou odměnu dostali taky. 

Bolí vás tvrdá příprava? Zase jste zažil léto odříkání...

Je to příjemné odříkání. Ono to bolí a bolelo vždycky, v našich letech už teď asi o něco víc. Když ale máte před  sebou cíl, tak se od toho dá odpoutat. 

Po první přípravě se vám ozvala vaše záda, jak jste na tom teď?

Nemůžu očekávat, že začnu naplno hrát a trénovat a záda mě přestanou bolet. Takový zázrak nefunguje, bolí to, ale zatím si brusle zavázat dokážu a dokud to tak půjde, budu trénovat a makat tak, aby mě trenéři nominovali do zápasu.

Máte nějaký termín, kdy chcete do extraligy naskočit?

Žádný termín není. Je mně jedno, jestli mám hrát v prvním zápase nebo až v tom padesátém druhém. Mně je to v principu úplně jedno, nepřicházím s tím, abych si dělal jméno nebo image. Já miluji hokejový klub Litvínov, jsem mu vděčný za svou kariéru a dnes chci být u toho, kdyby se povedl úspěch. A chci k němu pomoct...

Jste připravený?

Každý přípravný zápas hraji lépe a lépe. Jestli mám na to nastoupit hned v prvním zápase, to musí vyhodnotit trenéři. Dnes jsem na váze, s jakou jsem končil a kondici taky mám. Určitě ode mně asi nemůžete čekat, že budu na ledě sprintovat jako dvacetiletý kluk. Mám své roky a budu hrát hokej víc hlavou. 

Je tenhle návrat těžší než minulý?

Minulý byl hektický a bez delšího tréninku. Tenkrát jsem trénoval jen měsíc a z toho měsíce jsem byl čtrnáct dní ve sněmovně. Dnes jsem v daleko lepší kondici, ale uvidíme, jestli to půjde. Jestli má hra půjde k tomu, abych zápasu odehrál důstojně. 

Máte ve vašem věku tohle zapotřebí? Neriskujete renomé?

Znovu opakuji: Nejdu si nic budovat ani kazit. U mě jde o to, že Litvínov miluji. K hokeji patřím, vždycky patřit budu a mám chuť hrát. Jestli na to budu mít nebo ne, ukáže hra, dnes to neumím vyhodnotit. Když na to mít ale nebudu, tak mě přece trenéři nenechají hrát. 

Radil jste se o tom návratu s někým?

O tomhle se nikdy neradím, o tom se musíte rozhodnout sám. Používám frázi Muhammada Aliho: Máte spoustu kamarádů, přátel i trenérů, kteří vám radí, jak máte tu ránu soupeři zasadit, ale ve finále jste v ringu sám a tak se musíte také rozhodnout. Předloni jsem se rozhodl v rizikové situaci play-out, dnes mám v hlavě vidinu extraligového titulu. Tak jsem se rozhodl a podrobím se čemukoliv, aby se úspěch povedl. 

Co vám na návrat řekla vaše rodina?

Nikdo z toho určitě není nadšený, spíš naopak. Všichni mají obrovský strach, ale vědí, že jsem zarputilý. Spousta lidí si může říct, že jsem blázen, ale já miluji hokej a Litvínov a do toho rizika jdu.

K politice se už vracet nebudete?

Říkal jsem, že už v životě nebudu hrát hokej a jdu ho hrát znova. Nebudu raději nic říkat. Nevím, jestli se vrátím k té velké politice, ale do komunální půjdu určitě. Budu žít v Litvínově a vždycky jsem říkal, že když už má člověk někde žít, má se zajímat o dění kolem. Chtěl bych být u toho, jak bude naše malé město fungovat. 

V předčasných volbách teda na žádné kandidátce nebudete?

Jsem pořád místopředsedou strany LEV 21 a dnes kandidátky vytváříme. Jestli se na nějaké objevím, tak rozhodně ne na pozici, kde bych měl být lídrem. Jako místopředseda se nemůžu tvářit, že strana neexistuje a že mě nezajímá.