České barvy na Turnaji evropských šampionů (European Champions Cup), který je známější pod názvem Super Six, bude letos hájit pražská Sparta. Třetí ročník se uskuteční od 11. do 14. ledna v ruském Petrohradu.

V Super Six se utkávají hokejoví mistři šesti nejlepších evropských zemí podle žebříčku Mezinárodní hokejové federace IIHF. Tam se započítávají výsledky národních týmů z minulých čtyř světových šampionátů a posledních olympijských her.

Ale Super Six není zdaleka první pokus IIHF o vytvoření klubové soutěže na způsob fotbalových evropských pohárů. Už v roce 1965 přišel s myšlenkou na uspořádání hokejového poháru Günther Sabetzki, německý novinář a pozdější předseda IIHF.

Soutěž měla podobný model jako fotbalový PMEZ, ale od počátku ji provázelo více problémů. Více než ve fotbale se projevovaly odlišnosti v pravidlech jednotlivých zemí a markantnější byly i rozdíly ve výkonnosti.

Těžkosti organizátorům působily i týmy ze Sovětského svazu, které odmítaly v určitých místech vůbec hrát. Tak se v některých ročnících finále neodehrálo, jindy se naopak finálových zápasů hrálo více.

To nic nemění na tom, že v hokejovém PMEZ se čtyřikrát radovali Češi. V prvních třech ročnících v letech 1966-1968 ZKL Brno a v roce 1977 přerušilo nadvládu CSKA Moskva Poldi Kladno, což se dva roky před českým mistrem podařilo ještě dalšímu ruskému týmu Křídla Sovětů.

CSKA bylo v Evropě prakticky neporazitelné a Pohár mistrů nebo pozdější Evropský pohár vyhrálo celkem dvacetkrát.

Až v roce 1990 převzali vládu nad evropským klubovým hokejem Švédové Djurgaarden Stockholm či o pár let později finský Jokerit Helsinky. Poslední ročník Evropského poháru však symbolicky v roce 1997 získala ruská Lada Togliatti.

Evropská hokejová liga

Souběžně s posledním ročníkem Evropského poháru se rozběhla Evropská hokejová liga. Společný projekt IIHF a televizní společnosti CWL měl ambice vytvořit hokejovou ligu mistrů.

Soutěž měla i podobný charakter: 20 týmů bylo rozděleno do pěti skupin, vítězové a tři nejlepší z druhých míst postupovali do čtvrtfinále. Zahajovací ročník 1996-1997 ovládli Finové z TPS Turku, kteří ve finále zdolali Dynamo Moskva 5:2.

Ukázalo se však, že myšlenky na vytvoření podobně lukrativního podniku, jakým je fotbalová Liga mistrů, se budou naplňovat jen velmi těžce. Soutěž si nezískala oblibu mezi kluby ani fanoušky a každý rok proměňovala svoji podobu.

Vítězství v druhém ročníku získal překvapivě rakouský Feldkirch, když si v semifinále poradil i s českým mistrem ze Vsetína a ve finále zastavil Dynamo Moskva, stejně jako se to v předchozím ročníku povedlo TPS Turku.

EHL si nedokázala získat kluby, natož fanoušky

Ukázalo se tak, že evropské velkokluby nevěnují soutěži až takovou pozornost, jak by si přála IIHF a hlavně sponzoři v čele s CWL Telesports. S nadšením hrající Feldkirch dokázal daleko známějším a silnějším klubům, že zabrat až ve chvílích, kdy se hraje o konečné umístění a finanční odměnu, stačit nemusí.

Vsetín v tomto ročníku vybojoval alespoň třetí místo, které bylo prvním českým úspěchem v evropské soutěži. Ale bronz příliš neodpovídal tehdejší síle českého mistra, hlavně v porovnání s provinčním Feldkirchem.

Není tedy nijak překvapivé, že soutěž, která evidentně nepatřila mezi jasné priority zúčastněných klubů, nejen českým fanouškům k srdci nepřirostla. Obzvlášť, když často přinášela zápasy podobné tomu, ve kterém Sparta Praha ostudně podlehla na ledě Manchesteru Storm 0:7.

Posledním pokusem oživit myšlenku EHL bylo v sezoně 1999-2000 uspořádání Final Four. To se konalo ve švýcarském Luganu a čest českých klubů v něm hájila pražská Sparta, která podlehla ve finále Metallurgu Magnitogorsk 0:2.

Tento alespoň částečný úspěch českého týmu byl zároveň tečkou za Evropskou hokejovou ligou. Nízká kvalita většiny zápasů, nezájem diváků, médií a televizních společností donutil IIHF a investora CWL projekt EHL zastavit.

Za neúspěchem stojí nedostatek termínů

Bývalý český hokejový reprezentant a v letech 1998-1999 také trenér pražské Sparty Pavel Richter, tvrdí, že zásadní problém klubové soutěže je nedostatku volných termínů. "Pro dlouhodobou klubovou evropskou soutěž není místo v termínech," myslí si Richter.

"Sparta, která získala v Luganu druhé místo, sehrála v hrozně krátké době několik těžkých zápasů a potom se z té únavy vzpamatovávala několik zápasů v extralize," vzpomínal bývalý reprezentant.

"A to je ve vyrovnané domácí lize, kde mistr nemá vůbec nic jistého, hrozný risk," pokračoval Pavel Richter. "Navíc, pokud v evropském poháru nevyhrajete a skončíte na druhém, třetím či čtvrtém místě, nevyplatí se vám to ani finančně," upozorňuje hokejový komentátor.

Je Super Six řešením?

Problému s nabitým hokejovým kalendářem si je určitě vědoma i IIHF a podle toho také v roce 2005 představila nový model měření sil nejlepších evropských klubů. Je jím Super Six, které se letos už potřetí bude konat v ruském Petrohradě.

Na čtyřdenním klání šesti evropských mistrů je patrná snaha odehrát právě co nejméně zápasů. Kluby se střetnou ve dvou tříčlenných skupinách, oba první celky si zahrají o zlato, maximálně tedy jeden tým sehraje tři zápasy.

Sparta se ve skupině pojmenované po Alexandru Ragulinovi střetne s finskou Hämeenlinnou a slovenským mistrem ze Žiliny. Ve druhé skupině, která nese jméno Ivana Hlinky se o postup do finále utká ruská Ak Bars Kazaň, HC Lugano ze Švýcarska a švédský Färjestad.

V české extralize bude sice kvůli účasti Sparťanů na Super Six týdenní přestávka, takže Pražanům nehrozí nahromadění zápasů třeba jako kvůli účasti na Spenglerově poháru, ale extraligoví soupeři mohou místo tří těžkých zápasů odpočívat nebo se věnovat tréninku, na který v nabité sezoně není čas.

Otázka, jestli se kvůli klubové trofeji vyplatí vynaložit všechny síly, tak zůstává. Obzvlášť, když si ani pohár Silver Stone pro vítěze Super Six zatím nevybudoval nijak zvlášť silné jméno.

Opravdu prestižně ho berou asi jen v pořádajícím Rusku. Ruští kluboví zástupci také uspěli v předchozích dvou ročnících. V roce 2005 si získal Super Six asi největší pozornost díky Jaromíru Jágrovi, který v době výluky NHL pomohl rozhodujícím gólem Avangardu Omsk k premiérovému zisku nové trofeje. O rok později pak uspělo Dynamo Moskva.

"Rusové hodně akcentují ten podtext, že vítěz je nejlepší v Evropě, a to je pro ně stále obrovská motivace. Tomu odpovídají i vypsané prémie za vítězství," potvrzuje silnou motivaci ruských týmů Pavel Richter. "Ale myslím, že ostatní to zdaleka tak prestižně neberou," dodává bývalý hokejista.