Praha - Colorado Avalanche zažilo před čtyřmi roky silný záblesk lepších zítřků. Díky klubovým legendám. Joe Sakic a Patrick Roy přešli do stěžejních funkcí a vytáhli podceňované mužstvo na druhou příčku Západní konference.
Byť úspěch ve vyřazovacích bojích zůstal daleko, fanoušci jásali. Jenže ne na dlouho. V dalších dvou sezonách pocítili zklamání, letos na ně kvůli beznadějně poslednímu místu dolehla noční můra.
Trenér Roy rezignoval už před sezonou, generální manažer Sakic zůstal a řeší permanentní krizi.
Zatímco jako hokejista zažíval na přelomu února a března většinou klidné období, teď nepochybně čelí stresu. Protože postup do play-off je sci-fi, musí před uzávěrkou přestupů pořádat výprodej. "Chceme tým přebudovat a omladit ho," má jasno Sakic, i když dodává: "Nechci se pouštět do něčeho velkého. Jestliže nepřijde adekvátní nabídka, počkáme do léta."
Propastná ztráta na předposlední příčku
Je jasné, že momentálně klub kráčí po špatné stezce. Trpí sice ztrátou brankáře číslo jedna Semjona Varlamova, který minulý měsíc podstoupil operaci kyčle, ale ani urostlý Rus by zbědovaný tým nezachránil. Když letos dochytal, nebyl v úspěšnosti zákroků ani na 90 procentech.
Jeho maskovaní následovníci jsou na tom podobně špatně, a tak Colorado prohlubuje své neutuchající soužení. Z posledních deseti zápasů vyhrálo jen dva, na předposlední Arizonu ztrácí 14 bodů. U dna NHL jednoduše nemá konkurenci.
Pouze čtyři hráči Avalanche mají na kontě alespoň 20 bodů, nejproduktivnější z nich - Nathan MacKinnon - bodoval 39krát, což ho v rámci soutěže řadí až na 84. místo. Mladého centra však trápí něco jiného: "Věděli jsme, že nevyhrajeme divizi, ale mysleli jsme, že máme šanci na play-off. Není to tak, což naštve. Nic podobného jsem ještě nezažil, takhle prohrávat je pochopitelně těžké."
Pokud denverský klub zázračně neožije, odehraje svou nejhorší sezonu od stěhování z Québecu. Připomeňme, že míří přibližně k hranici 50 bodů.
Spoluhráči přejí Iginlovi odchod
Taková bída se jen tak nevidí. Z ročníků, které odstartovaly v tomto tisíciletí, neměl horší úspěšnost nikdo. Směle konkurovat může až Atlanta, jež v roce 1999 vstoupila do ligy jako vítaný otloukánek.
Hrdí příznivci Colorada, kteří pamatují dva Stanley Cupy, podobnou bídu zažívat nechtějí, a tak se nedívají. Televizní sledovanost zápasů Avalanche dramaticky klesla a růžové to není ani na stadionu, kam průměrně chodí kolem 15 tisíc lidí, poslední dobou však ještě méně.
I proto je čas na přestavbu. Manažer Sakic už nejspíš loudí volby v draftu a mladé talenty, na oplátku by rád poslal veterány Fjodora Tjutina a Jaromea Iginlu.
Diskutovaný je hlavně možný odchod útočníka Iginly. Legendární veterán posbíral všemožné ceny, ale ta nejžádanější (alespoň mezi Kanaďany) mu chybí. Ve 39 letech má jednu z posledních šancí, ne-li poslední. "Pokud bude vyměněný, dodá novému týmu úžasné množství zkušeností. Doufám, že tenhle rok Stanley Cup konečně vyhraje. Bylo by to úžasné," říká Iginlův nynější parťák Matt Duchene.
Větší sháňka je ale právě po Ducheneovi, konkurence bedlivě monitoruje rovněž Gabriela Landeskoga. S mladými hvězdami mužstva však musí Joe Sakic nakládat citlivě, jinak by se mohla otřást jeho pozice klubové modly.
