Zdá se, že Švédům dorostla zlatá hokejová generace. Na mistrovství světa v Dánsku ani jednou neprohráli. Co říkáte na tuto dominanci?
Nepřekvapuje to. Musím přiznat, že jsem neviděl všechna jejich utkání, ale v posledních letech se takhle prezentují skoro na každém turnaji. Měli spoustu dobrých hráčů z NHL a patřili mezi favority.
Myslíte, že teď nastává období švédské nadvlády?
Každým rokem jim dorůstají skvělí hráči. V posledních letech přístup k hokeji trochu změnili a od té doby odchází pořád více hráčů do NHL. Ti tam dostávají podstatné role a Švédové mají z čeho vybírat.
Dá se pojmenovat, co Švédové změnili, že jsou tak úspěšní?
To je těžké, musel byste být asi přímo u toho. Zkrátka přistoupili k celému hokeji trošičku jinak. Pocítil jsem to už v letech 2012 až 2014, kdy jsem ve Švédsku hrál naposled.
Pracuje se ve Švédsku s mládeží výrazně jinak než v Česku?
To nedokážu úplně srovnat, protože nevím, jak se s mládeží pracuje tady. Ve Švédsku jsem byl dlouho, a když jsem hrál ve Skellefteå, bylo jim jedno, jestli vezmou někoho z juniorů, nebo nevezmou. Hráči přišli, nastoupili jsme v jednom zápase s devíti juniory v sestavě a nebylo to vůbec znát. A v té době zhruba začala jejich expanze do NHL.
Co do počtu obyvatel se chce říct, že by Švédové měli mít podobnou základnu hokejistů jako Češi. Souhlasíte?
To je asi pravda, ale mají tam trošku jiné podmínky. Odráží se to třeba v počtu ledových ploch. Ve městech, kde jsem si zahrál, byly čtyři ledové plochy. A to nepočítám venkovní plochy nebo rybníky a jezera. Když přišla zima, zamrzlo to a dalo se bruslit všude. Jediné pravidlo bylo, že děti nesmí trénovat venku při teplotě minus patnáct a nižší. (Švédsko má podle údajů IIHF 492 ledových ploch, Česko 206, pozn. red.)
V letošní sezoně hrálo 85 švédských hráčů NHL. Oproti 37 Finům, 34 Čechům a stejnému počtu Rusů. Svědčí Švédům v zámoří herní styl? Dokážou se na něj připravit v domácí soutěži?
NHL bych s žádnou evropskou ligou nesrovnával, protože hokej na malém hřišti je úplně jiný. Ten důvod se mi těžko hledá. Také jsme měli období, kdy jsme v NHL měli 50 nebo 60 hráčů. Třeba Rusy zase Amerika tolik netáhne, kluby KHL jsou bohaté a udrží hráče doma. Švédové odehrají dva tři roky ve své nejvyšší lize a odejdou.
Nemůže to být ten rozdíl proti českým hokejistům?
Možná ano. Švédové tam odcházejí jako hotoví hráči, zato u nás vím, že spoustu hráčů odchází do juniorských soutěží. Ve Švédsku to tak ve většině případů není. Hráči odchází do zámoří, až když odehrají v áčku aspoň jednu nebo dvě sezony. Švédská liga je kvalitní, tohle jim pomáhá.
A pak to reprezentaci přináší ovoce. Letos poskládala s výjimkou tří hokejistů kompletně jiný tým než vloni a znovu byl složený skoro stoprocentně z hráčů NHL. A znovu vybojoval zlaté medaile.
Takový tým tam měli pouze oni, Američané a Kanaďané. Na druhou stranu, kdo jiný než tyto tři týmy by měl dosáhnout na medaili. Nesplnila to akorát Kanada, která nešťastně vypadla se Švýcarskem.
Spočívá změna švédského hokeje také v útočnějším stylu? Švédové vždy platili za obranáře, vy jste si po příchodu do Luleå v roce 2002 musel zvykat na přežité rozestavení 1-3-1.
Ten systém se tam za mých prvních let skutečně hrál (úsměv). Bylo to prapodivné, střídali jsme dva obránci a centr dohromady, přiskakovala k nám jenom křídla. Já jsem hrál na postu takzvaného libera a za útočnou modrou jsem se častokrát nedostal. Pak se to změnilo na normální styl, kdy se bránilo v pěti, ale v posledních letech se ten hokej úplně otočil. Více se bruslí, hraje se agresivněji, soupeř nedostane ani centimetr.
Co říkáte na to, jakou jistotu mají švédští obránci na útočné modré čáře dnes? Jak dokážou zavřít útočné pásmo a napomáhat tlaku.
Při mistrovství světa jsem sledoval konkrétní hráče. S některými Švédy jsem hrál, chtěl jsem vidět McDavida z Kanady a z Rusů Dacjuka, který je ve svém věku pořád neskutečný. Švédští obránci hrají samozřejmě výborně, ale podle mě nebyli tak prověření. V zápasech, které jsem viděl, skoro nebránili, nebyli pod tlakem. Kdyby se pod tlak dostali, zase tak jistí na puku by nebyli. Ale rozehrávku mají výbornou a skvěle se hýbou.
Tím spíš mohli podporovat útok, ne? Hlavně John Klingberg nebo Oliver Ekman-Larsson si sjížděli hluboko do útočného pásma.
Ano, ale to jsou podle mě obránci, kteří patří k nejlepším obráncům v NHL, aspoň co se hry dopředu týče. S Klingbergem jsem hrál, byl jsem na něj zvědavý. Ekman-Larsson hraje v NHL už dlouho, umí dopředu i dozadu. Drží puk, dělá nečekané věci. Na mistrovství moc nechyboval, protože nebyl tolik pod tlakem. Není se co divit, že tito dva hráči vynikali.
S Klingbergem jste hrál ve Frölundě, s Adamem Larssonem ve Skellefteå. Byli to osmnáctiletí mladíci, jaké máte vzpomínky?
Myslím, že Adamovi bylo ještě sedmnáct (úsměv). Odehrál jsem s ním celou sezonu v obranné dvojici, s Johnem jsem hrál půl roku, ale přímo s ním jen pár zápasů. Adam tehdy nosil košík, v sedmnácti zvládl sezonu ve švédské lize. Když mám šanci, podívám se na ně. John měl letos v NHL skoro nejvíce bodů mezi obránci, byl jsem na něj zvědavý.
Pořád platí, že je švédská liga kvalitnější než Tipsport extraliga?
Spoustu lidí naštve, když to řeknu, ale myslím si, že švédská liga má mnohem vyšší úroveň. Nechci nikoho urazit nebo se ho dotknout, ale hrál jsem obě soutěže a takový je můj osobní pohled.
Českým fanouškům se to těžko srovnává, švédská liga je jim asi trochu skryta. Menší srovnání nabízí akorát Liga mistrů.
To navíc není dlouhodobá soutěž. Jeden nebo dva zápasy můžou být vyrovnané. Někoho můžete třeba porazit, ale ne porážet. Něco jiného by bylo, kdyby vzali náš tým a dali ho na 52 zápasů do švédské ligy. Když jsem byl ve Švédsku a hráli jsme Ligu mistrů, prohráli jsme jeden zápas, ve kterém o nic nešlo, a většinou jsme soupeře nepustili za červenou čáru. Ta evropská liga nepřinese velké srovnání.
Sledujete ještě občas švédskou ligu? Växjö suverénně obhájilo loňský titul, když v play off prohrálo jediné utkání ze sedmnácti.
Ano, sledoval jsem výsledky. Växjö má výborné hráče. Už když jsem ze Švédska odcházel, začínali se zvedat. Je to tým se silným finančním zázemím, mají krásné tréninkové centrum pro mládež. Stávající tým z vlastních zdrojů mohou doplnit o kvalitního zahraničního hráče, což je vlastně ideální varianta. V posledních letech opravdu vládnou.
Zeptám se ještě na Švýcary, kteří na šampionátu překvapili ziskem stříbra. I tam se našel hráč, kterého jste zažil v jednom týmu, a to Dean Kukan, s nímž jste hrál v Luleå. Jak se vám Švýcaři líbili?
To je pravda, s ním jsem hrál celý rok (úsměv). Člověk, který hrál hokej, musí ocenit švýcarskou zarputilost, se kterou se do finále dostali. Byli překvapením turnaje. Na druhou stranu pro člověka, který se chce hokejem jen pobavit, to taková ta pastva pro oči nebyla. Švýcaři byli zalezlí v pěti v bráně a soupeři do nich bušili. Oni byli schopní dávat z protiútoků góly. Předvedli skvělý výkon, ale myslím, že to nemůžou opakovat každý rok.
Ale ve finále měli ke zlatým medailím opravdu blízko.
Jasně. Ale jak říkám, Švédové kolem nich v prodloužení jezdili, ani jim nepůjčili puk. Jenže jednou vám to přeskočí, zablokuje se střela, oni ujedou a jsou schopní dát gól. Gólmani soupeřů většinou proti Švýcarům stáli celý zápas, měli třeba jedenáct zásahů a najednou proti nim někdo vylítne. Naopak švýcarský gólman byl kolikrát na infarkt, valilo se to na něj ze všech stran. Ale byl v zápřahu a chytal jistě.
Jak to vypadá s vaší kariérou? Bude ještě pokračovat?
Ne ne, už jsem skončil.
A nechystáte se přejít k trénování?
Zatím ne, zatím se neobjevila žádná příležitost.
Pavel Skrbek
Je devětatřicetiletý rodák z Kladna, který v průběhu uplynulé sezony ukončil kariéru hokejového obránce. Má na kontě šest startů v NHL, ale jméno si udělal hlavně ve Švédsku. V letech 2002 až 2014 odehrál ve švédské lize jedenáct sezon, hrál v klubech Luleå, Mora, Skellefteå a Frölunda. Po návratu do české extraligy působil v Olomouci, kariéru uzavřel šesti zápasy v dresu Znojma.
