"Cože? V Kuvajtu hrajou hokej? Vždyť je tam 50 stupňů, ani nemůžou mít zimák!"
Podobné reakce poslouchal Kryštof Hroudný od rodiny a přátel, když jim oznamoval, že půjde hrát hokej do Kuvajtu, ropné velmoci z Perského zálivu, kde Slunce praží natolik, že ani tamní moře příliš nezchladí.
Přesto chce Kuvajt trvale proniknout do mezinárodního hokejového společenství. První pokus v 80. letech nevyšel kvůli nízké aktivitě, teď probíhá další.
V zemi zatím jsou pouze tři ledové plochy, přičemž zázemí pro hokej momentálně nabízí akorát starší stadion, který se má bourat. Už nicméně vyrostla nová hala. Na její provozuschopnost napjatě čeká tamní česká kolonie v čele s trenéry Pavlem Arnoštem a Kamilem Vávrou.
Především Arnošt, bývalý kouč české reprezentační sedmnáctky, má kuvajtský hokej nastartovat. Když po čase dostal povolení přivést své krajany, sehnal jich pět - útočníky Petra Tejrala, Kryštofa Hroudného a Lukáše Procházku, obránce Petra Meloviče a brankáře Adama Barvíka. Jde o mladé hráče, kteří většinou zakotvili ve třetí nejvyšší české soutěži a přemýšleli, co dál. Nejzkušenější z nich Tejral nicméně odehrál desítky zápasů za prvoligovou Slavii.
Budoucnost v ní ale neviděl. "Chtěl jsem skončit s hokejem, ale jednou na fotbalové Slavii mě oslovil kamarád, že má známého, Pavla Arnošta, který shání hráče do Kuvajtu. Popravdě jsem nevěděl, že tam vůbec hokej hrají," vypráví 23letý Tejral, jak k exotickému angažmá přišel.
Stejnojmenný otec, jenž pomáhá trénovat českou reprezentaci žen, mu odlet nijak nerozmlouval: "Táta je takový flegmouš, takže mi řekl: 'Je to tvůj život. Dělej si, co chceš.' Nikdy mi nic nezakazoval," vzpomíná Tejral.
S dalšími českými dobrodruhy tak podepsal v Kuvajtu roční profesionální smlouvu. Tamní hokejoví reprezentanti přitom pobírají akorát relativně zanedbatelnou rentu. Jinak buď studují, nebo pracují, obvykle ve státní sféře.
"Když to srovnám se Slavií, tak je to tady lepší," naznačuje Tejral výši svého platu. "Ale nejde o extra závratnou částku."
"Myslím, že je to mezi prvoligovým a extraligovým hokejem," dodává 21letý Hroudný. "Top extraligovým hráčům se platově samozřejmě rovnat nemůžeme, ale těm průměrným ano."
Cesta do reprezentace
Hroudný a spol. přitom stále čekají na ostrý start sezony. Kuvajtská liga, plánovaná pro čtyři až pět týmů, nezačala, protože nový stadion pořád není provozuschopný.
Kuvajtská reprezentace, vedená Arnoštem, tak spolu s pěticí Čechů zatím jen trénuje ve staré hale. Každý den až na víkendy. Ve středu probíhá simulace zápasu, která zpravidla končí divokou přestřelkou.
Rutinu brzy zpestří rovněž turnaj v Abú Zabí, hlavním městě Spojených arabských emirátů.
Češi tam naskočí pod hlavičkou Kuvajtu, což můžou, protože nejde o akci IIHF, která má pod palcem světový hokej včetně květnového mistrovství světa.
Jednou by však čeští dobrodruzi mohli hrát i "oficiální" turnaj. "Taková je vize do budoucna. Určitě mě to láká," vykládá Hroudný. Aby do národního mužstva Kuvajtu pronikl, musí v zemi hrát ligu alespoň dva roky a dostat pas od tamních úřadů. Nedaleké Emiráty tímto způsobem naverbovali dva Bělorusy, Rusa a Lotyše. U Kuvajtu by šlo pouze o Čechy. Jiní cizinci s jeho reprezentací aktuálně netrénují.
Pouštní zemička zatím marně usiluje o postup z nejspodnější divize světového šampionátu. V březnu 2020 má další pokus, a to v konkurenci Kyrgyzstánu, Malajsie a Filipín, dalších hokejových trpaslíků.
"Kuvajťané jsou na úrovni lepších hobíků v Česku," usuzuje z tréninků Tejral.
"Ale zdejší sedmnáctiletí kluci mají podle mě velký potenciál," tvrdí Hroudný, načež doplňuje: "Jsou vážně šikovní. Myslím, že kdyby na sobě hodně pracovali, mohli by u nás hrát třetí nejvyšší ligu."
"Když jsem viděl první tréninky na ledě, musím říct, že byly katastrofální," vzpomíná Tejral. "Jenže kluci tou dobou nestáli na bruslích skoro rok. Teď když chodí na tréninky a poslouchají naše rady, je na nich vidět posun."
Dalšímu vzestupu by prospělo otevření nového stadionu. Provoz měl původně začít v květnu, pak ale začaly naskakovat alternativní termíny - červen, červenec, září. Hotovo není ani na konci října. Příčinu hokejisté neznají.
"Oni vám neřeknou přímo, v čem je problém. Jenom: 'Čekejte, čekejte, ono to bude.' Prý snad v prosinci," podotýká Tejral. "Tady je svět úplně jiný. Arabové jsou dost flegmatičtí, nic moc neřeší. Třeba řidiči řekneme, ať nás vyzvedne v šest večer a on přijede za pět minut sedm."
Cizinci jsou přitom v Kuvajtu často závislí na dopravních službách. Bez vysoké školy nedostanou řidičský průkaz.
Udání kvůli přítelkyni
V silně konzervativní muslimské zemi jsou znát rovněž kulturní rozdíly oproti Evropě, například ve vztahu k ženám. Ty tradičně nosí abáju, oděv připomínající šaty, doplněnou šátkem hidžábem nebo nikábem, který zakrývá vše kromě očí.
"Pro nás mladé kluky je to takové nevšední. Chtěli byste vidět hezkou holku, ale bohužel," usmívá se Tejral.
"Jste navíc zvyklí, že s přítelkyní můžete dělat klasické věci, jako je držení za ruku, což tady vůbec nejde," doplňuje Hroudný. "Ani spolu nemůžete být v jednom pokoji, pokud nejste oddaní."
Nástrahy odlišné kultury Hroudný osobně poznal, když za ním přiletěla přítelkyně. "Přivedl jsem si ji normálně na byt," vypráví. "Kvůli tomu jsme měli problém s domovníkem. Udal nás našemu jakoby manažerovi, který se stará o hokejisty ve zdejší lize. Ten pak přijel a vysvětlil nám, že tohle prostě nejde a že z toho může být velký problém. Nakonec jsme tedy museli řešit alternativu hotelu."
Ženy jsou choulostivým tématem i v hokejovém kolektivu. Jednoho z Kuvajťanů, kteří pravidelně navštěvují "český" byt, aby tmelili partu, rozladila otázka na sestru.
"Ptali jsme se ho na rodinu, co kdo dělá a podobně," líčí Tejral. "Když zmínil, že má sestru, tak jsme se zeptali, kolik jí je. On ale hrozně zvážněl a už se s námi nebavil. Tak nás zajímalo, co se stalo, a jiný kluk nám řekl, že tohle se tady nedělá, že na takovéhle otázky jsou hákliví. Je to zvláštní."
Tejrala zarazil také vlažný vztah Kuvajťanů k ekologii: "Je tady hrozný bordel, člověk na ulici vidí plno plastů. Pak si koupíte čokoládu a dostanete tři igelitky. Tohle mě trošku mrzí."
Bez probíhající ligy mají Češi relativně hodně volného času. Nudu zahánějí herní konzolí, čtením knih nebo biflováním angličtiny. Populární jsou rovněž výlety k moři nebo do obřího obchodního centra.
"Není tady alkohol, což je ale pro některé možná plus. Dá se tady normálně žít," dodává Tejral.
