Dobrý den, po delší době Vás vítáme u online přenosu ze sportovního zápasu. Jako někteří naši kolegové z prestižních zahraničních médií jsme se rozhodli dát před záznamy dávno skončených událostí přednost online přenosu ze skutečné akce. Jinými slovy: i v době koronavirové krize zůstáváme online!

Pro dnešní den jsme si vybrali zápas běloruské ligy mezi Dynamem Brest a Slavií Mozyr. Jelikož se s momentálně nejprestižnější fotbalovou ligou všichni teprve seznamujeme, spíš než na popis dnešního zápasu se zaměříme na zajímavosti (nejen) z tábora obou týmů.

V prvním kroku je třeba vybrat si v běloruské lize oblíbený tým. Server Planetfootball v týdnu publikoval průvodce Vysšaja ligou a Dynamo Brest je prý jako ušité pro ty, kteří fandí Manchesteru City. Pikantní je, že i pro milovníky "záchodového humoru." Důvod sice renomovaný fotbalový web neuvedl, možná to má něco společného s názvem klubu ze 70. let, který zněl "Bug Brest". Bug přitom v angličtině znamená něco jako štěnice, bacil nebo virus. 

Důvod, proč fandit Slavii Mozyr, web Planetfootball tak nějak nenašel. Fanoušci červenobílého týmu z Prahy si ho ale určitě najdou.

Na soupisce je několik velmi dobře známých jmen. Zatímco Gleb Ševčenko nebo Dennis Tetteh své slavnější jmenovce jen připomínají, v případě Francise Narha se skutečně jedná o fotbalistu, kterého pamatují fanoušci z jeho působení v Ostravě.

Necháme se tedy překvapit, zda v útoku Slavie skutečně vyběhne hráč jménem Tetteh. V české lize by k tomu došlo jen stěží.

To v domácím týmu česká stopa ještě pořádně nevychladla. Dynamo Brest trénoval dva roky kouč Marcel Lička, tým dovedl k ligovému triumfu (2019), k vítězství v národním poháru (2018) a ke dvěma skalpům v Superpoháru. Skončil v prosinci, kdy mu vypršela smlouva. Vzdor všem úspěchům.

Je nutno připomenout, že běloruská liga se hraje stejně jako ruská: tedy systémem jaro, podzim. Můžeme tedy fandit pěkně od začátku, momentálně probíhá třetí kolo.

Hráči se scházejí ve středovém kruhu, utkání co nevidět začne. Protilehlá tribuna městského stadionu v Brestu je zaplněna velmi sporadicky, fanoušci vzdorující nebezpečí infekce koronaviru se na ní ztrácejí. Zase ale dodoržují více než dvoumetrové rozestupy.

Poslední vzájemný souboj obou týmů se odehrál na konci srpna 2019, Brest v něm ještě pod vedením Marcela Ličky vyhrál 4:2. "Hrálo se ve dvě hodiny odpoledne, na stadionu bylo snad 30 stupňů. Věděli o nás, že nám vyhovuje rychlá kombinační hra s přesnými přihrávkami, takže trávník neposekali a nepokropili. Bylo horko jako prase a suchá, vysoká tráva," vzpomíná český kouč.

Kamerunský stoper patří mezi nejlepší obránce běloruské ligy, do Brestu ale přišel za pár kopějek z Mogileva, kde bral i na místní poměry skromný plat 1000 dolarů měsíčně.

"Náturou je typický Afričan, bezstarostný, usměvavý. Máte deset minut do zápasu, on si v kabině pustí hudbu a začne tančit. A je mu jedno, že hrajeme s Borisovem o první místo," směje se při vzpomínce na pětadvacetiletého borce Lička.

Zápas se vyrovnal, ubylo šancí. Stav stále 0:0.

Afričtí hráči nejsou v Bělorusku žádnou vzácností. Spolu s Kikim kopal loni v Brestu i Joel Fameyeh z Ghany, dvaadvacetileté křídlo. V zimě ho však prodal Brest do ruského Orenburgu za dvacet milionů korun. "Afričané se často bělorusky moc neučí, dělali jsme si z nich srandu, že umí jen dvě slova: zaplata, zaplata (výplata). Ale Joela jsme si poruštili, dostal přezdívku Antoška," říká Lička.

Střela Milevského z velmi nebezpečné vzdálenosti minula branku Baranovského.

Největší hvězdou domácího týmu je bezesporu Artem Milevskij. Pětatřicetiletý útočník má v životopisu roli kapitána Dynama Kyjev, zahrál si i v Hajduku Split. 

Že je megahvězdou, to o sobě moc dobře ví. Dokonce má vlastní youtube kanál, v Bělorusku věc nevídaná. "Lidi ho milují, nebo nesnášejí. Třeba jako Milana Baroše. To je přesně Milevskij. Herec, ale fantastický fotbalista. Už to tolik neuběhá, ale finální, předfinální přihrávky má skvělé. Dostane balon do těla, on vám ho neztratí," popisuje Lička.

Jeho složitější povahu musel český kouč několikrát korigovat. "Třikrát za sebou jsem ho posadil na lávku, ale bylo to o komunikaci. Předtím jsem za nim přišel a říkám: hele Mile, nejde to, co s tebou je? A on: Tohle a tohle mě bolí. Říkám ok, nehraješ. Ale buď připravený. Vzal to v pohodě," říká Lička. "Ale byl vítězný typ. Když se hrály fotbaly na tréninku, několikrát jsem ho musel uklidňovat. Nejradši by všechny pozabíjel. Nejenom protihráče, ale i vlastní. A ten je sakra potřeba," směje se kouč.

Na stadionu v Brestu hrají kluby hned dva: Dynamo a Ruch. Oba přitom patří běloruskému podnikateli Alexandru Zajcevovi. Běloruský oligarcha zachránil Dynamo před krachem a během několika let ho dotáhl k titulu, jeho srdce ale patří Ruchu. Ten si sám založil a dokonce ho dovedl do nejvyšší soutěže. V médiích pak přiznal, že "je to pocit, jako když doma žijete s manželkou, ale milujete jinou ženu."

Když už jsme u běloruských stadionů, koncept městských arén s atletickou drahou kolem hřiště je pro komunistickou zemi naprosto typický. Možná nejhezčí stánek anglického typu pro 14 000 lidí se nalézá v Gomelu, místní klub ale bohužel sestoupil. V Minsku zase vystavěli velký a nový stadion, na nezbytnou atletickou dráhu ale nezapomněli…

Další typickým prvkem pro běloruské fotbalové stadiony je mohutná tribuna a… zbytek nic. Jako ve Vitebsku - po jedné straně atletické dráhy ční jedna ohromná tribuna, zbytek stadionu pak uzavírá drátěný plot.

Mezitím na hřišti probíhá snaha úřadujícího šampiona o první gól. Zatím marná, do šanci se nyní nedostává.

Byť to podle diváků na stadionu zrovna nevypadá, běloruská liga je momentálně nejsledovanější fotbalovou soutěží. Důvod je prostý - z důvodu epidemie koronaviru se jinde nehraje. Z pohledu Bělorusů nejde ani tak o hrdinství, spíš o parádní reklamu pro svoji soutěž, Vysílací práva prodali do Ruska, Izraele nebo do Indie.

"V minulém kole Ruch Brest prohrál s Energetikem 0:1 a zápas na streamu sledovalo 6,2 milionu lidí! Svaz se tím později chlubil na svém instagramu. A to Ruch nemá nikdo moc rád, spíš k němu má většina Bělorusů averzi," říká Lička.

Na hřiště se v domácím dresu v závěru podívá i Ukrajinec Nojok. Slávité si na něj musí dát pozor, v noze má ukrytý dynamit. "Je to takový Robertu Carlos. Má fantastickou střelu. Pitbul, který umí hrát fotbal a ještě dává góly z 35, 40 metrů. Z této vzdálenosti mi dal čtyři góly z přímáku," kroutí hlavou Lička.