Praha - Tento víkend vypuknou velké oslavy ke 120letému jubileu založení fotbalové Slavie.

Jaké okolnosti ale vůbec onu slavnou událost provázely? Na to i další otázky dokáže nejzasvěceněji vyprávět archivář a kronikář ´sešívaných´ Karel Zuska.

První část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Jak to vlastně bylo se Slavií a jejím vznikem?
"2. listopadu 1892 byla valná hromada Literárního a řečnického spolu Slavie. Tam někdo vznesl požadavek založit pro studenty sportovní cyklistický klub. Klub z toho nakonec nevzešel, ale zřídili odbor. Tak vzniknul Akademický cyklistický odbor Slavia. Ten den bereme jako datum založení sportovní Slavie. To trvalo do 17. října 1894, kdy c. k. Rakousko kvůli protistátní činnosti literární a řečnický spolek rozpustilo a s ním i ten odbor cyklistů. Po několika měsících 31. května 1895 byl založen Sportovní klub Slavia, který se stal nástupcem ACOS."

No není zase tak úplně jednoduché se v tom vyznat...
"Však to taky občas někdo napadá. Ale v protokolu z ustavující schůze toho 31. května 1895 je jasně napsané, že SK Slavia se stává nástupcem ACOS. Zároveň i zabavené věci byly vráceny právě Slavii."

Byly s tím datem ještě v budoucnu nějaké problémy?
"Když jsem se stal kronikářem, byl jako rok založení evidován letopočet 1893. Dokonce se to uvádělo i na vlajkách. Zjistilo se, že chyba vznikla příchodem nového výboru v roce 1913. Trvalo mi tři roky, než jsem přesvědčil všechny statistiky a historiky, aby se uznal rok 1892. A co se týče fotbalového klubu, tak ten vznikl až roku 1896."

Na jaké období z celé dlouhé historie může být Slavia nejpyšnější?
"Ještě jsem nebyl na světě, když jsme v roce 1938 vyhráli Středoevropský pohár. Tohle dodneška považuji za největší slávistický úspěch. Pak byla dobrý období ve 30. letech a s Bicanem za protektorátu. Poslední titul byl v roce 1947 a pak to bylo horší, to jsme čekali na další 49 let. Škoda, že se po posledních dvou triumfech neudržel mančaft."

Největší rivalem Slavie je samozřejmě Sparta. Funguje podobná řevnivost mezi kronikáři obou klubů?
"Kronikář Sparty Václav Boreček je můj veliký kamarád a zároveň spolupracovník. Je to jediná věc, která mezi oběma kluby funguje velice dobře. Když něco potřebujeme, tak si navzájem řekneme. Dokonce jsme došli tak daleko, že mám ve sparťanské restauraci útratu zdarma a on zase ve slávistické v Edenu. Ale on ještě nepřišel teda..."

A co družba s kronikáři dalších klubů?
"Taky si někdy zavoláme. Dobrá spolupráce je i s archivářským spolkem fotbalového svazu. Někdy se objevím na obálce nějaké knížky jako spoluautor, tak to mi dělá dobře. Třeba přijdu do hospody, ukážu knížku se svým jménem, řeknu ´to jsem já, můžete mi klidně tykat´, tak to bývá fajn."

Různé výstřižky, zápisky i krásnou kroniku máte také doma, takže ty archívy jsou vlastně dva.
"Asi takhle. Na Slavii je to v daleko větším rozsahu, ale zároveň v daleko menším obsahu. Tam nejsou sepsána jednotlivá utkání, ale pouze třeba Středoevropský pohár, domácí pohár, derby Slavia - Sparta..."

Takže taková výstavní skříň?
"Ano, ano. Je to takové noblesnější. Poháry, plakety apod. Zatímco moje forma je taková pracovnější. V mém notýsku je ale vše, ten je k nezaplacení. Stačí se zeptat na určitý rok a z něj vám řeknu vše, jak jsme s kým hráli. Je to i praktické, když třeba někdo zavolá a chce poradit (což během rozhovoru potvrdil i telefonát tiskové mluvčí Soni Nouzákové, na jejíž otázku pan Zuska bleskově nalistoval odpověď)."

Změnila se archivářská činnost nástupem internetu?
"Každý mi říká, abych si internet pořídil. Ale to bych z toho asi už úplně zblbnul a manželka by mě vyhodila, protože bych nedělal nic jiného, než pořád jenom něco zjišťoval. To už nechávám těm mladým."

Ti pak ale mohou mít o řadě událostí lepší informace než vy...
"Možná těch podrobností můžou vědět víc než já. Já jsem spíš přes tu minulost. Co se týče období posledních let, asi bych už našel i více než rovnocenné partnery, kteří by o něčem věděli i víc než já."

Jak často chodíte na fotbal dnes?
"Už jsem takový trochu zkažený. Vždycky se mi líbil ten ofenzivní fotbal s mnoha útočníky. Jenže pak se ty systémy stále více zaměřovaly na obranu, až se teď hraje pomalu jen s jedním hráčem vepředu. Na to už se pomalu někdy ani nedá koukat. Mne baví, když se něco děje, když je vzruch ve vápně. Ale abych se vrátil k otázce... No, většinou se to hraje večer, pak se musím zase kodrcat pozdě zpátky. Bohužel ani stará parta mých vrstevníků tam už ani moc nechodí. Člověk si taky pustí fotbal v televizi a to je pak toho moc."

Líbivý fotbal, který jste před chvílí vyzdvihoval, v současnosti produkuje Plzeň. Líbí se i vám?
"Na Plzni se mi nejvíc líbí tak její dvanáctka (smích). Ale jedno je jisté. Ještě před pár roky se hroutili, ale dali se velmi dobře dohromady a hrajou výborně. Fandím jim. Takhle, když hraje dobře Sparta, tak fandím na mezinárodní scéně i jí. Říkám, že nebýt Sparty, nebude Slavie."

Přes takovéto tvrzení se řada ortodoxních příznivců nedokáže přenést.
"Když se podíváme do minulosti, tak si oba kluby kolikrát vypomohly. Proto se divím, že když nějaký hráč ve Spartě sedí na lavičce, tak si ho nevezmeme na výpomoc. Jenže si nejsem jistý, jak by ho tzv. mladí příznivci přijali."

Vy byste v tom problém neviděl?!
"Když přišel a pomohl, jako třeba Jarda Jareš (hrál v 50. a 60. letech - pozn. redakce), tak zaplať pánůh, že ty góly střílel. I když byl sparťan. Ale v té chvíli hrál za Slavii. To ale nemluvím třeba o trenéru Strakovi. Tam to bylo úplně na hlavu postavené. Toho neměli brát vůbec. Tady vidíte, že člověk nemá blbě kecat, když neví, kdy bude někoho potřebovat. Kdyby si tolik nepouštěl pusinku a byl zticha, tak by se ten neúspěch možná jinak přešel."

V současném kádru není tolik osobností jako v dřívějších letech. Máte přesto nějaké oblíbence?
"Asi nejde někoho vyzdvihovat, je to parta mladých kluků, kteří mají kariéru před sebou. Měl jsem rád Vlčka, teď fandím Kiselovi nebo Čontofalskému. Hlavní je, aby se snažili."