Výrobek od firmy Adidas se jmenuje "Teamgeist" neboli týmový duch.
"Je to míč pro hráče v poli a pro fanoušky, ale ne pro brankáře," nechala se slyšet před MS jednička německé branky Jens Lehmann.
Zatím nejvíce branek padlo hned v úvodním utkání domácího Německa s Kostarikou, jež skončilo 4:2.
Jenže pak uhrály Švédsko s Trinidadem a Tobagem bezbrankovou remízu, napodobili je i favorité skupiny G, Francie a Švýcarsko. Několik zápasů rozhodl jediný gól - Anglie vs. Paraguay, Srbsko a Černá Hora vs. Nizozemsko, Brazílie vs. Chorvatsko a Německo vs. Polsko.
Gólové choutky fanoušků zatím ukojily především týmy České republiky a Španělska v zápase s USA, respektive s Ukrajinou.
Gólový půst v Itálii 1990
Fotbaloví příznivci mohou jen doufat, že střelci nebudou tak skoupí jako na MS 1990 v Itálii, posledním světovém šampionátu s československou účastí.
Tehdy totiž padlo pouhých 115 gólů, což dávalo nelichotivý průměr 2,21 branek na zápas. Podobný průběh jako celý turnaj mělo i finále. Střetnutí Západního Německa s Argentinou rozhodl jedinou trefou z penalty Andreas Brehme, Argentina dohrála jen s devíti muži, takže na útočení neměla pomyšlení.
Střeleckou čest MS 1990 nezachránil ani Ital Salvatore Schillaci, nejpilnější kanonýr se šesti přesnými zásahy.
Turnaj byl takovým zklamáním, že FIFA uvažovala o zvětšení branek, aby zvýšila počet gólů. Nakonec alespoň zakázala "malou domů", přihrávku nohou do rukou vlastního brankáře.
Salenkovy střelecké hody v Americe
Je otázkou, zda to bylo i díky tomuto opatření, nicméně počet vstřelených branek na následujícím mistrovství světa rapidně stoupnul. Roku 1994 jich v USA padlo již 141, což vylepšilo průměr gólů na zápas na 2.71.
Střelecké umění předvedl zejména Rus Oleg Salenko, jenž v utkání s Kamerunem překonal brankáře celkem pětkrát a vytvořil tak rekord světových šampionátů.
Jenže ve "velkolepém" finále v Los Angeles vidělo na stadionu Rose Bowl 94 194 fanoušků bezbrankovou remízu mezi Brazílií a Itálií. Vrchol turnaje opět neviděl gól ze hry, o vítězství Brazilců rozhodly až penalty.
Italové asi jen těžko zapomenou na dalekosáhlou střelu Roberta Baggia z penaltové značky, která vrátila trofej po 24 letech zpět do Brazílie. Mnohem hůře než smolař Baggio dopadl Kolumbijec Andres Escobar, jenž v zápase ve skupině proti USA vstřelil vlastní gól a jeho tým se vrátil s nepořízenou domů. Zde byl nešťastný obránce zastřelen.
MS 98: Více mužstev, více gólů
Na MS 1998 ve Francii padlo o dalších třicet gólů více, ovšem průměr se snížil na 2.67. Zvýšil se totiž počet účastníků z 24 na 32, a tím i počet zápasů.
Finále však konečně nabídlo střelecké hody. Domácí Francouzi porazili v Paříži favorizované Brazilce 3:0 po dvou trefách Zinedina Zidana a jedné Emmanuela Petita.
Průběh utkání významně ovlivnila záhadná indispozice brazilské hvězdy Ronalda, jenž byl finálové ráno převezen do nemocnice a během střetnutí se na hřišti zcela ztrácel.
Ve střelecké potenci zastínil všechny včetně Ronalda Chorvat Davor Šuker se šesti góly na svém kontě.
Ronaldovy žně na MS 2002
Na světovém šampionátu v Koreji a Japonsku v roce 2002 průměr branek na zápas opět klesl. Padlo jich 161, což dávalo průměr 2.52.
Chuť po nepovedeném závěru minulého MS si spravil Ronaldo. Na turnaji se trefil hned osmkrát, finále v Jokohamě rozhodl dvěma trefami za záda německého brankáře Olivera Kahna ve druhém poločase.
Na MS 2006 v Německu padlo v prvních 17 zápasech čtyřicet gólů, což zatím činí velmi chabý průměr 2.35 branek na zápas. Fanoušci mohou jen doufat, že se střelci ještě probudí.
V době, kdy pouze Německo a Polsko sehrály dva zápasy, nezná turnaj žádného alespoň třígólového střelce. Hned v úvodním utkání, zatím nejbohatším na branky, se dva střelci trefili dvakrát - Němec Klose a Kostaričan Wanchope. Dvě branky v jediném utkání zaznamenali i Tomáš Rosický, Mexičan Bravo, Australan Cahill a Španěl Villa.
