Reprezentace letos nenaplnila ambice

Václav Rojík
30. 11. 2006 10:00
Analýza - Jaký byl rok 2006 pro fotbalovou reprezentaci? Měl být historickým úspěchem. Jenže nestalo se.

Nepovedené mistrovství světa, dobře rozjetá kvalifikace na ME 2008 a nevyrovnané výkony - tak by se dal krátce charakterizovat fotbalový reprezentační rok.

Příjemným překvapením jsou určitě skvělé výkony Libora Sionka proti Walesu a Slovensku a také úspěšné premiéry Marka Kuliče, Davida Lafaty a Marka Čecha.

Největším minusem jsou naopak zranění brzdící zejména ofenzivní hráče. Život znepříjemňují Barošovi, Kollerovi, Rosickému, Šmicrovi a Sionkovi. Nepříjemným zjištěním je, že bez klíčových hráčů Rosického a Kollera padá mužstvo do průměru.

Před důležitými kvalifikačními bitvami v příštím roce, mimo jiné dvěma zápasům s třetím mužstvem světa Německem, má reprezentační kouč Karel Brückner o čem přemýšlet.

Hurá na MS!

Vítězstvím v barážovém dvojutkání s Norskem v zimě 2005 se otevřela Česku poprvé šance zahrát si na mistrovství světa. Většina fanoušků i odborníků věřila, že mužstvo naváže na bronz z Eura v Portugalsku.

V kvalifikaci sice tým Karla Brücknera dvakrát nestačil na Nizozemce a prohrál v Rumunsku, ale návrat Pavla Nedvěda po dvou letech do reprezentace a bravurně zvládnutá baráž jakoby daly zapomenout na předchozí nezdary.

Už jen doléčit zraněné koleno nejlepšího reprezentačního střelce Jana Kollera a Česku nic nestojí v cestě za úspěchem na světovém šampionátu v Německu, zdálo se tehdy.

A Jan Koller se skutečně těsně před přípravným kempem na MS uzdravil a začal střílet góly. Stejně tak i do té doby jeho náhradník Vratislav Lokvenc. Kvůli zdravotním patáliím však vzdal svoji účast v Německu Vladimír Šmicer.

Všeobecný optimismus kolem českých ambicí na mistrovství posílil poslední přípravný zápas proti Trinidadu a Tobagu. Jasná výhra 3:0, Koller dva góly, spolupráce Nedvěda s Poborským, o jehož formě se pochybovalo, radost pohledět.

Skvěle proti USA a pak už nic

Třízápasová česká epizoda na MS je stále ještě v živé paměti. Euforie po vydařeném zápase proti USA, fiasko proti Ghaně a Itálii a cesta domů.

Zklamání Pavla Nedvěda po prohraném utkání s Ghanou.
Zklamání Pavla Nedvěda po prohraném utkání s Ghanou. | Foto: Reuters

Zdálo se, že proti USA oprášilo mužstvo "portugalskou" formu. Rosický s Kollerem zářili. Prakticky bez chyby odehrála zápas obranná čtveřice. Obávaný střelec McBride se nedostal k jediné nebezpečnější střele.

Trenér Brückner odevšad slyšel chválu na svoje taktické mistrovství. Češi přenechali Američanům aktivitu, před svým pokutovým územím odebírali soupeři míč a zakládali smrtící kontry. Bez zraněného Kollera se už ve zbylých zápasech Česko gólu nedočkalo.

Hra na remízu proti Ghaně vzala za své už po dvou minutách, kdy se Ghaňané dostali do vedení 1:0. Český tým tak nemohl praktikovat hru na rychlé protiútoky a musel se probíjet do zformované obrany soupeře, což s na hrotu osamoceným a bez formy hrajícím Lokvencem nešlo.

Navíc hra dopředu odkrývala okénka v obraně českého týmu. Na fyzicky a technicky skvěle disponované hráče Ghany zkrátka český tým neměl v žádném ohledu. V konfrontaci s nimi neobstála ani stoperská dvojice Rozehnal, Ujfaluši.

V posledním utkání proti Itálii táhl tým Pavel Nedvěd, naopak kolega ze zálohy Rosický zapadl. Proti Itálii se naplno projevila absence vysokých forvardů (Koller byl zraněný, Lokvenc vykartovaný), na nichž do té doby stála česká hra. Ve vzduchu kralovali hráči soupeře.

V ofenzivě se objevil poprvé Milan Baroš. Tlačil se do zakončení, ale často se ocitl osamělý proti výrazné přesile soupeřových obránců. Postupem času se na něm projevovalo dlouhé tréninkové manko a ze hry se vytrácel.

Polákova červená karta a marné snažení v deseti dobýt italskou branku jakoby symbolizovaly kolaps nedávno opěvovaného týmu.

Po šampionátu se snesla kritika na řadu hráčů a sílily hlasy po odvolání trenéra Brücknera a realizačního týmu i s manažerem Vlastimilem Košťálem.

Další zklamání připravila reprezentace fanouškům v přátelském utkání v Uherském Hradišti porážkou od Srbska, při níž se loučil s národním týmem Pavel Nedvěd. Zejména obrana proti Srbům totálně propadla.

Marek Jankulovski a Tomáš Ujfaluši zdraví české fandy po vítězsvtí v Bratislavě.
Marek Jankulovski a Tomáš Ujfaluši zdraví české fandy po vítězsvtí v Bratislavě. | Foto: Reuters

Tímto zápasem si sáhlo mužstvo na pomyslné dno, z něhož se postupně začalo škrábat vzhůru.

Nová kvalifikační éra o postup na ME 2008 začala vydřenou výhrou proti Walesu v Teplicích. Jindy konzervativní kouč Brückner, částečně donucen zraněními stálic, sáhl k poměrně radikálním změnám v sestavě.

Na pravý kraj obrany postavil při absenci Zdeňka Grygery Tomáše Ujfalušiho, na místo stopera Martina Jiránka a v útoku debutoval vedle Kollera třicátník Marek Kulič.

Ujfaluši s Kuličem sehráli výbornou partii. Tu korunovali střídající Sionko s dalším nováčkem v sestavě Davidem Lafatou, kteří se podíleli na obou brankách Česka. Z mužstva bylo cítit velké nasazení a bojovnost , byť v jeho hře byla hluchá místa a fotbalovostí zrovna neoslňovalo.

Vrcholem podzimu a možná i celého reprezentačního roku byla pak jednoznačná kvalifikační výhra na půdě sebevědomého Slovenska. Nevídaný koncert předvedl Libor Sionko. Z pravé strany doplňoval v útoku Kollera a sám vstřelil dva góly a na jeden přihrál.

Čeští fotbalisté tentokrát dominovali ve všech směrech. Naplno se projevil rozdíl ve zkušenosti, vyzrálosti, ale i individuálních kvalitách.

Po povinném vítězství nad San Marinem cestovala reprezentace k poslednímu kvalifikačnímu duelu roku do Irska a tam jakoby se vrátily staré nešvary.

Váznoucí kombinace, stereotypní nakopávání míčů na Kollera, tápající Milan Baroš a v závěru až zoufalé bránění remízy. Přesto remíza může být velmi cenná.

Tečku za reprezentačním rokem obstaral přátelský zápas s Dánskem. Na poloprázdné Letné ožila noční můra ze srpnového trapasu proti Srbsku. Bez opor Rosického a Kollera předvedl Brücknerův tým naprosto neškodný výkon. 

Jediným kladem zápasu zůstal gól Milana Baroše v nastaveném čase a zlikvidovaná penalta nováčkem mezi tyčemi Markem Čechem. Plusem je, že reprezentace na podzim potřetí alespoň částečně zvrátila nepříznivý vývoj zápasu, což svědčí o jisté morální síle mužstva.

Bilance české reprezentace v roce 2006

1.3. 2006 Turecko - ČR (příprava) 2:2
Branky Česka: Poborský, Štajner
26.5. 2006 ČR - Saudská Arábie (příprava) 2:0
Branky Česka:
Baroš, Jankulovski
30.5. 2006 ČR - Kostarika (příprava) 1:0
Branka Česka:
Lokvenc
3.6. 2006 ČR -  Trinidad a Tobago (příprava) 3:0
Branky Česka: Koller, Nedvěd, Koller
12.6. 2006 ČR -USA (MS) 3:0
Branky Česka: Koller, Rosický, Rosický
17.6. 2006 ČR - Ghana (MS) 0:2
22.6. 2006 ČR - Itálie (MS) 0:2
16.8. 2006 ČR - Srbsko (příprava) 1:3
Branka Česka:  Štajner
2.9. 2006 ČR - Wales (Kvalifikace ME) 2:1
Branky Česka: Lafata, Lafata
6.9.2006 Slovensko - ČR (Kvalifikace ME) 0:3
Branky Česka:
Sionko, Sionko, Koller
7.10. 2006 ČR - San Marino 7:0 (Kvalifikace ME)
Branky Česka: Kulič, Polák, Baroš, Koller, Jarolím, Koller, Baroš
11.10. 2006 Irsko - ČR (Kvalifikace ME) 1:1
Branka Česka: Koller
15.11.2006 ČR - Dánsko (příprava)1:1
Branka Česka: Baroš

 

Právě se děje

Další zprávy