Manchester - Začíná se stávat pomalu běžným koloritem Manchesteru United, že odchody jeho velkých hvězd často doprovázejí předchozí nebo i pozdější přestřelky v médiích.
Spolupráce, které se zpočátku zdály být věčné, končí velmi rychle a snadno. Po určitém bodu zlomu přijde čas vděčného útěku a hráči si ještě při ohlédnutí zpět stihnou pomyslně odplivnout.
Čtěte také: Ronaldo hodnotí: Ferguson mi bude chybět. PL nikoliv
Zářivým příkladem jsou z uplynulých let případy Davida Beckhama, Ruuda van Nistelrooye či Jaapa Stama a fakt, že ani nyní není těmto problémovým odchodům konec, potvrzuje i Carlos Tévez.
Ti všichni měli v týmu jasnou budoucnost. Spokojenost a nadšení z kouče sira Alexe Fergusona z nich zpočátku jen čišelo.
Ne vždy to ale vydrželo.
"Sir Alex je jako můj otec," rozplýval se v jednu dobu David Beckham. Respektovaný záložník a modla anglické kopané věděl, o čem mluví.
Týmový duch jako hlavní síla
Po zbytečném vyloučení na MS 1998, které ovlivnilo osmifinálový souboj s Argentinou, po němž hrdý Albion po penaltách padl, mu šla po krku celá veřejnost. Jedním z mála, kteří se v těžké životní situaci dokázali tehdy mladého Beckhama zastat, byl právě Ferguson.
Za pět let se však situace rapidně změnila. Počáteční trhliny přerostly v incident 15. února 2003, kdy po porážce s Arsenalem spílal Ferguson svému svěřenci tak, že ho nechtěně trefil nakopnutou kopačkou těsně nad oko a roztrhl mu obočí.
Přečtěte si také: Ostuda v Manchesteru, Ferguson po zápase zuřil
Vztah milujícího otce a syna byl definitivně u konce a po dalších měsících odešel Beckham do Realu Madrid. Přestože již prý svému mentorovi odpustil, omluvy se od něj nikdy nedočkal.
Alex Ferguson sám pochází z těžkých poměrů. Rodák z Glasgow ukázal svou nekompromisní povahu už v šestnácti letech, kdy se stal členem jedné z učňovských stávek v přístavu.
Síla kolektivního ducha je vidět i v jeho trenérském díle, v němž vyžaduje bezpodmínečnou soudržnost a snahu razit heslo: "Co se v kabině upeče, to se tam také sní."
U Ruuda nepřesvědčily ani góly
O tom by mohl mluvit například Ruud van Nistelrooy, jehož příchod si Ferguson doslova vydupal.
Nizozemský ostrostřelec měl z PSV Eindhoven přijít už v roce 2000, ale těsně před evropským šampionátem si poranil křížové vazy v koleně a z transferu sešlo. Sir Alex však nezapomněl a hned další rok, co se van Nistelrooy uzdravil, už ho vítal mezi svými.
150 branek v 220 zápasech ukázalo správnost této volby. Ale i zde se může vyprávět pohádka se špatným koncem. Napětí mezi nizozemským reprezentantem a skotským lodivodem rostlo zejména v roce 2006, kdy Ferguson svého svěřence několikrát nenominoval, a ten se mu zase odvděčil předčasným odchodem ze stadionu.
Vrcholem pak byl i útok na tehdejšího nováčka Cristiana Ronalda, který si při tréninkovém zápasu hrál příliš dlouho s míčem, místo aby včas nahrával.
"Jdi si brečet za tátou," hulákal na něj tehdy frustrovaný Nistelrooy, aniž by si uvědomil, že Ronaldo o otce přišel už o rok dříve, kdy se upil k smrti.
"V posledních dnech se vynořovaly značné problémy, na které bylo nutno reagovat. Ruudova morálka měla špatný vliv na mužstvo," objasnil Ferguson později důvody, proč svého svěřence klidně pustí do Realu Madrid.
Tevez si stěžoval na nezájem
Jestli se charismatický Skot může něčím chlubit, pak schopností motivovat hráče.
Mezi jeho nejobávanější metody patří bezesporu "Fergusonův fén", při jehož aplikování si stoupne těsně před viníkův obličej a zblízka mu spílá.
O tom, zda si ho mohl "vychutnat" i Carlos Tévez, není příliš jasno. Faktem ale je, že argentinský útočník si spíše naopak stěžoval na nezájem. A malá důvěra od kouče ho donutila odejít do konkurenčního City.
Více také: Fergusonův fén, aneb jak se angličtí manažeři rozčilují
"Volal jsem mu, ale nebral to. Neodpovídal mi ani na esemesky," hájil se Ferguson.
"Nikdy mi nevolal a už vůbec nic neposílal. Nebyl to správný způsob, jak zacházet s hráčem, který u vás dva roky hraje," oponoval Tevéz. "Teprve teď budu v týmu, kde o mě trenér stojí," neodpustil si.
Jednu věc však Fergusonovi nikdo odpárat nemůže, už nyní je trénující legendou.
Stal se po Mattu Busbym druhým nejdéle koučujícím lodivodem v Manchesteru United. A recept zná i na úspěchy a trofeje.
Nu, posuďte sami, dosud vyhrál jedenáctkrát Premier League a dvakrát dovedl Manchester k vítězství v Lize mistrů. Pětkrát také získal v Anglii tolik ceněný FA Cup.
