Londýn - Plačící kapitán Chelsea John Terry po neproměněné penaltě ve finále Ligy mistrů se stačil stát za jediný den ikonou.
Nejen věhlasné Champions League, ale i celého světového fotbalu a předních stránek britského tisku.
Zájem o tohoto fotbalového smolaře č. 1 neustává ani dva dny po moskevském dramatickém finále.
| Čtěte více: Terryho smůla? Selhání způsobil trávník a Drogba Čech: Tahle prohra nepřebolí. Zapomenu, až LM vyhraji |
Panenka si vysloužil jednu slzu
Deník The Independent například přichází s výčtem nejsmolnějších penaltových okamžiků a hodnotí je počtem "Terryho slz".
Hned jako první příklad zmiňuje Panenkův slavný vršovický dloubáček, jímž rozhodl finále ME 1976 v Bělehradě. Jednalo se totiž o vůbec první penaltovou sérii na mezinárodní scéně, rozhodující o konečném pořadí.
Čtěte také:
Málem zatracený Ronaldo: Bál jsem se, že prohrajeme
Micheľ pískal finále. Slováci i Manchester ho chválí
Okamžik, nešťastný zejména pro západoněmeckého gólmana Seppa Maiera, si nicméně u redakce The Independent vysloužil jen jedinou Terryho slzičku.
Anelka vyvázl jako Trezeguet
Nejvíce, tedy pět, dostali Terryho spoluhráč Didier Drogba a David Trezeguet, krajan dalšího moskevského nešťastníka - Nicolase Anelky.
Drogba bodoval díky neproměněné penaltě ve finále Mistrovství Afriky 2006 mezi Pobřežím Slonoviny a Egyptem.
Jeho trefa by prodloužila sérii, selhání znamenalo konec.
Trezeguet byl zase jediným, kdo se netrefil ve finále MS 2006 mezi Francií a Itálií. Měl však podobné "štěstí" jako francouzský kolega Anelka.
I jeho pochybení zcela zapadlo díky předchozí situaci. Podobně jako Terry se tehdy stal ikonou sportovních stránek celého světa rovněž kapitán poražených - Zinedine Zidane a jeho faul hlavou vůči italskému provokatérovi Marcu Materazzimu.
Chlácholí i Coe
Většina článků vyjadřuje Johnu Terrymu podporu. Třeba ten z Guardianu, jenž mu vyřizuje "upřímnou soustrast" od britské atletické legendy Sebastiana Coea.
Ten totiž zažil své největší sportovní zklamání rovněž na moskevském stadionu v Lužnikách.
Na LOH 1980 ho zde ve finále běhu na 800 metrů porazil jeho velký rival Steve Ovett. Také tehdy se jednalo o britsko-britský duel.
Jak Guardian připomíná, Coe si tehdy vše vynahradil na 1500 metrů, kde Ovettovi vrátil porážku.
"Kdybych mu mohl říct jedinou věc, tak ať na to zapomene. Je to pryč, je to historie. Ať ho alespoň uklidňuje, že se to stalo jeho klubu a ne Anglii ve finále mistrovství světa," cituje list slova slavného běžce a dlouholetého příznivce Chelsea.
Plivnul?
Deník Telegraph představuje v pátečních vydání britského tisku výjimku. Místo "oprašování" londýnského kapitána zkoumá na rozfázovaném videozáznamu, zda náhodou neplivnul do tváře hráče United Carlose Teveze.
Záběry však nesvědčí o Terryho prohřešku jednoznačně.
Sudí Micheľ stál v bezprostřední blízkosti, ale incident nepotrestal. Jestliže k plivnutí opravdu došlo, bylo by to již druhé červené opomenutí slovenského arbitra.
Při hře na "kdyby" lze dojít k úplně jinému příběhu Johna Terryho. Donekonečna by se třeba psalo o jeho morálním selhání podobně jako v případě Zidana.
Možná by se ale psalo i o hrdinné Chelsea, která vyválčila slavnou trofej i bez vyloučeného kapitána. Kdyby byl vyloučen, nemohl by přece podklouznout...
