Jeho primárním cílem bylo rozdávat fanouškům radost. "Možná je to moje poslání a i proto jsem se narodil. Vždycky jsem se snažil, aby z toho diváci měli dobrý pocit, aby si povídali o zápasech nebo situacích, které jsem třeba navodil. Tohle ocenění beru jako to, že se mi to možná podařilo, takže mám z toho radost," řekl Panenka novinářům.
Je rád, že mohl hrát v jiné éře. "Dnešní fotbal není fér. Samozřejmě to říkám s nadsázkou, ale já bych možná v dnešní době ani nechtěl hrát, protože to, co se na hřišti děje s kamerami a se všemi věcmi… Osobně s tím nesouhlasím. Já vždycky chtěl hrát fotbal pro potěšení, a ne za trest. Což bych dneska možná tak bral," prohlásil Panenka, jenž loni v prosinci oslavil 70. narozeniny.
Proslavil se zejména rozhodující penaltou ve finále evropského šampionátu v roce 1976. Slavný bělehradský dloubáček však nikdy nebral jako zostuzení německého brankáře Seppa Maiera. "To nebylo žádné zesměšnění. Pro mě to byla nejjednodušší cesta vstřelit gól. Nevím proč a je to něco mezi nebem a zemí, ale já to věděl dva měsíce dopředu, že to takhle dám. Všechno mi hrálo do karet a splnilo se to, v co jsem doufal," přiznal Panenka.
"Brankář Maier byl v té době jeden z nejlepších na světě, velká osobnost. Tondu Panenku z Československé republiky nikdo moc neznal. Hráči ze Západu nesbírali ty informace, jako jsme sbírali my o nich. Neměl tušení, že něco takového můžu udělat," doplnil bývalý záložník pražských Bohemians či Rapidu Vídeň.
Na hřišti patřil k nejslušnějším fotbalistům a jen výjimečně fauloval. "Já nikdy nevynikal nějakými osobními souboji nebo tvrdostí. Jenom jednou v životě jsem udělal úmyslný faul. Dopadlo to tak, že odnesli mě s pochroumaným kolenem a ten soupeř hrál dál. Mně bylo jasné, že se téhle činnosti věnovat nemůžu," uvedl Panenka.
Fair play pro něj byla hodně důležitá a dvakrát v kariéře dokonce úmyslně neproměnil pokutový kop. "Věděl jsem, že byl nařízený neoprávněně, soupeře by to poškodilo a nebylo by to fér, takže jsem to kopnul vedle. Ale to neříkám, že mám na hlavě svatozář," konstatoval čestný prezident Bohemians 1905.
Spoluhráči mu ale za sportovní gesto nepoděkovali. "Samozřejmě ta slova, která v kabině padla na mou hlavu, tady nemohu prezentovat. Na druhou stranu mě to naopak spíš posílilo v tom, že to příště udělám znova. Věděl jsem, že je to fér, a chtěl jsem mít čisté svědomí," upozornil Panenka.
Nesplnilo se mu ale přání odehrát kariéru bez červené karty. "Dařilo se mi to poměrně dlouho. Bohužel pak jsme hráli v rakouské lize zápas Rapidu proti Eisenstadtu, kde byl Přemek Bičovský, můj dlouholetý spoluhráč z Bohemky. Došlo k takovému souboji, kdy jsme měli poměrně stejně k k míči, ale on tam byl o ždibíček dřív než já. Sebral míč, já ho ani moc nekopl a nefauloval, ale on to trošku přibarvil, zařval a rozhodčí mi dal červenou kartu. Bohužel to moje předsevzetí tím pádem skončilo," litoval Panenka. "Když jsem pak šel na disciplinární komisi, tak sami viděli, že to faul nebyl, a nedostal jsem žádný trest. Ale červená mi zůstala," dodal devětapadesátinásobný reprezentant.
