Marná snaha deseti českých reprezentantů o zteč Buffonovy branky byla až příliš krutým koncem nadějí na úspěch Česka na mistrovství světa v Německu.
Pro třicátníky Poborského, Nedvěda, Galáska, Kollera, Lokvence byl německý šampionát možná poslední vrcholnou akcí. Místo triumfálního návratu do vlasti se v poklidu přesunou do svých domovů.
Zárodek brzkého vyřazení se pravděpodobně zrodil již před přesunem Brücknerova týmu do Německa. Rozpadající se ofenzivu bronzového mužstva z mistrovství Evropy načal Vladimír Šmicer, jenž se pro přetrvávající problémy s kolenními vazy účasti na MS vzdal.
Poté, co musel národní tým oželet osvědčeného žolíka posledních minut Šmicra, dostala česká útočná vozba další ránu. Při přípravném zápasu s Trinidadem a Tobagem si přivodil záhadné zranění chodidla Milan Baroš.
Z prvního soupeře na MS, celku USA, panoval v českém táboře značný respekt. Všeobecně se předpokládalo, že právě zápas s Američany ukáže reálnost velkých očekávání směřovaných k české reprezentaci.
Při absenci Baroše postavil trenér Brückner na hrot útoku osamoceného Jana Kollera, vydatně podporovaného dvojicí ofenzivně laděných středopolařů - Nedvědem a Rosickým. Na místo Baroše se do sestavy dostal záložník Jaroslav Plašil, který operoval na levé straně zálohy.
Jan Koller předvedl gólem na 1:0 už ve čtvrté minutě, jak důležitým mužem pro Brücknerovu jedenáctku je.
Jenže jeho zranění na konci prvního poločasu zasadilo smrtelnou ránu českému útoku i hře celého týmu postavené právě na jeho schopnostech a výškové převaze. Střídající dlouhán Vratislav Lokvenc nedokázal svého kolegu nahradit v žádném směru. Dostal se k jedné šanci, kterou řešil dost neobratně.
Vedle Kollera se v nejlepší formě předvedl i Tomáš Rosický. S čerstvou posilou Arsenalu si Američané nevěděli rady. Rosický se výborně pohyboval a svůj skvělý výkon ozdobil dvěma brankami a nastřelným břevnem. Do útočných akcí se konstruktivně zapojovali i Nedvěd s Plašilem.
Prakticky bez chyby odehrála zápas česká obranná čtveřice. Obávaný střelec McBride se nedostal k jediné nebezpečnější střele.
Výborně si čeští fotbalisté počínali takticky. Přenechali Američanům aktivitu, chvílemi držel celek USA míč více než 60 % času, a před svým pokutovým územím odebírali Češi soupeři míč a zakládali smrtící kontry.
Euforie po vysokém vítězství 3:0 neznala mezí a zákonitě se musela promítnout i do myslí hráčů. Obzvlášť poté, co Ghana proti Itálii předvedla neškodný výkon a její role v míchání postupovými kartami nevypadala nikterak významně.
Proti Ghaně přišlo vystřízlivění
I přes ztrátu zraněného Kollera se o postupu Čechů příliš nepochybovalo. Proti Ghaně teoreticky stačila Čechům remíza.
Jenže hra na remízu vzala za své už po dvou minutách, kdy se Ghana dostala do vedení 1:0. Český tým tak nemohl praktikovat hru na rychlé protiútoky a musel se probíjet do zformované obrany soupeře.
Při hře dopředu se začala objevovat okénka v obraně českého týmu. Stoperská dvojice Rozehnal, Ujfaluši už nepůsobila zdaleka tak jistým dojmem jako v utkání s USA. Hráči Ghany oplývali skvělou fyzickou kondicí a nejednou Čechy předčili v rychlosti či důrazu.
Brücknerovu týmu nefungoval útok. Osamocený Lokvenc se bil na hrotu, ale do šancí se nedostával, i kvůli nedostatku kvalitních centrů. Dvoumetrový forvard dokázal vysoké míče sklepávat, ale nikdo na ně nenabíhal.
Dobrý zápas odehrál opět Rosický, vypracovával šance, zakončoval, ale přeci jen zaostal za parádním představením proti USA. Ani on nedokázal zkvalitnit kombinaci ve středu pole, která po většinu zápasu dost vázla.
Přínosem bylo střídání na postu defenzivního štítu. Pomalejšího Galáska nahradil dynamičtější Polák. V útoku dostal příležitost Libor Sionko, dostal se do šance, jenže jeho razantní hlavička na překonání gólmana Kingstona nestačila.
Absultorium si zasloužil brankář Petr Čech, jenž zlikvidoval řadu stoprocentních šancí soupeře, a nebýt jeho, mohlo utkání skončit debaklem.
Český tým zažil dlouho nevídanou věc. Červenou kartu pro Ujfalušiho a hru o deseti. Kromě stopera Fiorentiny se druhou žlutou kartou na turnaji vyřadil pro další zápas Lokvenc.
Na Italy platil jen Nedvěd
V posledním utkání proti Itálii táhl tým Pavel Nedvěd, naopak kolega ze zálohy Rosický nezářil. Proti Itálii se naplno projevila absence vytáhlých forvardů, na nichž do té doby stála česká hra. Ve vzduchu kralovali hráči soupeře.
V ofenzivě se objevil poprvé Milan Baroš. Tlačil se do zakončení, ale často se ocitl osamělý proti výrazné přesile soupeřových obránců. Postupem času se na něm projevovalo dlouhé tréninkové manko a ze hry se vytrácel.
Nevydařené utkání odehrál Jan Polák. Prohrál hlavičkový souboj s Materazzim, po němž padl vedoucí gól. V poslední minutě první půle byl vyloučen, což praktiky znemožnilo Čechům výsledek otočit.
Čeští fotbalisté tak skončili na mistrovství světa, na němž byli pasováni do role favorita nebo černého koně již ve skupině se ziskem tří bodů a skóre 3:4.
Oproti bronzovému Euru 2002 tentokrát českým reprezentantům příliš osud nepřál. V Portugalsku odehrálo mužstvo celý turnaj v optimální sestavě, zatímco v Německu přišlo kvůli řadě zranění o útočnou sílu.
Českého fanouška určitě potěšil zápas proti USA se třemi krásnými brankami, pak už zažíval jen zklamání a marné naděje.
