S medailí na krku, pohárem v rukou vztyčených k nebi a s bouřlivými ovacemi diváků, tak asi vypadá vysněný konec reprezentační kariéry každého fotbalisty.
Že je realita často diametrálně odlišná, se přesvědčila i ta nejzvučnější jména fotbalového světa. Zinedine Zidane či Henrik Larsson o tom vědí po letošním mistrovství světa své.
Pavel Nedvěd si jistě uměl představit lepší zakončení své kariéry se státním znakem na prsou než v relativně bezvýznamném "přáteláku" se Srbskem na stadionu pro osm tisíc diváků.
Ale ani jeho předchůdci, slavné legendy národního mužstva, se neloučili jinak.
Protektorátní konec Antonína Puče
Sice gólová, ale jinak nepříliš slavná byla poslední kapitola v reprezentaci pro jejího donedávna nejlepšího střelce Antonína Puče.
Autor pětatřiceti reprezentačních gólů (včetně jednoho z finále MS 1934) se totiž neloučil s reprezentační kariérou v československém ani českém dresu, nýbrž v trikotu okleštěného a okupovaného Protektorátu Čechy a Morava.
Tehdy v listopadu devětatřicátého roku, v době ponížení a útlaku českých a moravských zemí, vstřelil hrdina světového šampionátu ze čtyřiatřicátého roku jeden ze čtyř gólů výběru Čech a Moravy do sítě Německé říše. Na stadionu ve Vratislavi, nesoucím název Hermann Göring stadion, přihlíželo remíze 4:4 pětatřicet tisíc diváků.
Puč zvyšoval už v sedmé minutě na dva nula po úvodní brance Josefa Bicana. Ten se v utkání blýskl hattrickem. Nejprve zvýšil na 3:0, ale soupeř stačil během necelé půlhodiny snížit skóre zápasu na 2:3.
Do poločasu však ještě Bican zvýšil vedení výběru Čech a Moravy na 4:2, ale pak už se trefovali jen Němci. Antonín Puč skončil s reprezentací ve svém jedenašedesátém utkání na mezistátní úrovni.
"Pepi" se loučil prohrou s Bulharskem
V přátelském duelu se loučil i Pučův vrstevník a legendární kanonýr Josef Bican. Na strahovském stadionu odehrál před zraky čtyřiceti tisíc diváků posledních šedesát minut kariéry v národním mužstvu proti Bulharsku.
Ale derniéra nedopadla pro slavného českého fotbalistu nijak pompézně. Mezi střelce se nezapsal a Československo podlehlo balkánskému soupeři 1:3.
Fenomenální kanonýr vídeňského Rapidu, Admiry a pražské Slavie nemohl svůj talent v národním mužstvu naplno rozvinout a neslavný konec v národním mužstvu jako by symbolizoval nepřízeň doby pro výjimečného fotbalistu české historie.
Nejprve reprezentoval Rakousko a kvůli administrativním průtahům s vydáním československého občanství se k nevoli fanoušků a spoluhráčů nemohl účastnit MS v roce 1938.
Jeho forma vrcholila v době světové války, kdy se nehrály žádné vrcholné fotbalové turnaje. V československém či protektorátním dresu tak nastupoval převážně k přátelským zápasům.
Masopusta vyprovodili porážkou Sověti
Jak jinak než v přátelském utkání se loučil s bohatou reprezentační kariérou před Pavlem Nedvědem jediný český majitel prestižního Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy Josef Masopust.
Ale podobně jako Josef Bican se Masopust, střelec vedoucího gólu ve finále mistrovství světa v Chile proti Brazílii, loučil s kariérou v národních barvách porážkou s mužstvem z východu. Tehdy velmi silný Sovětský svaz porazil na Spartě Československo 2:1. Loučení v té době pětatřicetileté legendy přihlíželo patnáct tisícovek diváků.
Panenku poznamenal kuvajtský trapas
Hvězda generace let sedmdesátých a osmdesátých a střelec zlaté penalty z Bělehradu Antonín Panenka se sice rozloučil s reprezentací gólem na světovém šampionátu, ale na svoji derniéru jistě nevzpomíná s velkým nadšením.
Na šampionát do Španělska ve dvaaosmdesátém roce odjížděl tým trenéra Vengloše s vizitkou zlatých a bronzových medailistů z ME, ale o předčasném odjezdu už po bojích ve skupině rozhodla ostudná remíza s Kuvajtem 1:1, v níž Panenka rovněž skóroval.
V zápase o všechno proti Francii vykřesal střídající Panenka šest minut před koncem zápasu z pokutového kopu jistou šanci vyrovnávacím gólem na 1:1. Ale vzápětí vyhlavičkoval Francouz Amoros střelu Přemysla Bičovského z brankové čáry a tím skončila jak účast Československa na turnaji, tak skvělá reprezentační kariéra jedinečného technika a exekutora standardních situací.
"Bomber" odešel ve slavné chvíli
Odchod z mezinárodní scény z říše snů naopak zažil "Bomber" Tomáš Skuhravý. Dlouhovlasý bohém si vystřílel pověst elitního kanonýra na MS v Itálii v devadesátém roce a v následném působení v italském Janově.
Na sklonku kariéry se vrátil do národního týmu a nově vzniklé České republice v podstatě vystřílel účast na později stříbrném Euru 1996.
Nejprve zavelel k obratu v klíčovém domácím utkání proti Nizozemsku a ve svém posledním utkání poslal Česko do vedení brankou z penalty proti Norsku (2:0).
Český tým vítězstvím nad Norskem odstranil poslední vážnější překážku v cestě do Anglie. Zcela vyčerpaný "Bomber", hrající již s viditelnou nadváhou, byl v osmdesáté minutě střídán a vychutnal si mohutný aplaus vyprodané Letné. Odchod ze scény, jaký se podaří jen vyvoleným.
