Chorý udělal to nejodpornější, čeho se může někdo dopustit, nechápe Šenkeřík

„Pro mne je plivnutí na někoho, nejen při sportu, to nejodpornější, čeho se může někdo dopustit. Vynadat někomu, i nakopnout, to se dá pochopit. Plivnutí však značí ponížení, jasně dáváš druhému najevo, že je pro tebe něco míň,“ říká v ligovém komentáři pro Aktuálně.cz bývalý útočník Zdeněk Šenkeřík.

Ze souboje dvou nejvyspělejších českých týmů Slavie a Plzně se řeší jediná situace: jestli útočník domácích Tomáš Chorý na soupeře plivnul, nebo ne.

A je mi z toho smutno. Ten kluk má dar od boha vždy po nějaké době rozdělit republiku na dvě poloviny: na své odpůrce a ty, kteří ho nějak hájí. Je k nevíře, co dokáže.

Viděl jsem všechno z tribuny, ale nebyl jsem schopen posoudit, co se skutečně stalo. Ale rozhodčí to po zhlédnutí na videu posoudil jako krajně nesportovní čin.

Plivnutí jako největší ponížení

Pro mne je plivnutí na někoho, nejen při sportu, to nejodpornější, čeho se může někdo dopustit. Vynadat někomu, i nakopnout, to se dá pochopit. Plivnutí však značí ponížení, jasně dáváš druhému najevo, že je pro tebe něco míň.

Dovedu jako bývalý útočník vnímat jeho pocity, byl poněkud frustrovaný, nedostával se do šancí ani do zakončení, plzeňští obránci ho dobře hlídali. Někdy na hraně čisté hry a faulů, někdy i za ní. Nervy mu stříkaly.

Ale takhle reagovat nejde. Především neměl k soupeři, kterého fauloval, vůbec chodit. Měl zůstat nad věcí, v klidu, i kdyby viděl žlutou kartu.

Bylo jasné, že hosté, kteří se blížili k vytouženému bodu, v závěru dosti zdržovali, polehávali, rádi šli k zemi, když k tomu měli příležitost. Chorý jim to často nabídl. A pak si ještě takhle úplně zbytečně zavaří.

Tvrzení proti tvrzení a staré hříchy

Po utkání se dušoval, že to v žádném případě nebylo úmyslné, pokud k tomu skutečně došlo, že by se něčeho tak zbabělého nikdy nedopustil. Znovu opakuji, že z mého pohledu jsem průkazné plivnutí ani později z mnoha záběrů neviděl.

Je to tedy tvrzení proti tvrzení. Já mu na základě toho, jaká má za sebou extempore, moc nevěřím.

Trenér Jindřich Trpišovský opakovaně upozorňuje, že Chorý dostává v každém utkání pořádně naloženo a rozhodčí často fauly na něj nepískají, jemu naopak pískají všechno. Že by ho – reprezentačního útočníka a nejlepšího střelce soutěže – měli víc chránit.

Je nepochybné, že toho schytá dost, umí však i rozdat. Myslím si ovšem, že je chráněný docela dost, na rozdíl od jiných útočníků. Určitá privilegia má. A uznávám zaslouženě.

Neprošel lehkým obdobím. Měl po přestupu z Plzně roztržky se slávistickými fanoušky, nakonec je přesvědčil – svými góly a výkony – že se bude za sešívaný dres rvát a přinese potřebné body. Tyhle zkratové věci mu však dosti ubližují.

Místo fotbalu jen emoce a zklamání

A opět se vracím k tomu, že se ze zápasu, na který se fanoušci moc těšili, řeší jen jeho incident. Já osobně jsem čekal od utkání větší kvalitu, že to bude nahoru-dolů. I více šancí, byly pouze dvě na každé straně.

Ale byly to jen samé souboje, moc fotbalu jsme neviděli. Chtělo to gól, jedno, na které straně, pak by to byl určitě větší zážitek. A neřešil by se Tomáš Chorý.

Odstup od Sparty klesl na osm bodů. I když do konce soutěže zbývá ještě poměrně dost zápasů, přijde nadstavba, nemyslím, že by to byla tak zásadní ztráta. Pro Spartu při pronásledování to může být jistá vzpruha, ale troufám si říci, že si Slavie titul uhlídá. Nevěřím, že by si ho nechala uniknout.

Zbytek kola ve stínu jediné kauzy

Spartě vítězství v Teplicích zajistil chytrou střelou kapitán Lukáš Haraslín. Znovu se jen potvrdilo, že je pro ni klíčový hráč. Když nehraje, je to hned poznat. Jakmile nastoupí, chemie mužstva se úplně změní, je to vidět na první pohled.

Vedení Olomouce odvolalo trenéra Tomáše Janotku. Docela mne to překvapilo, neboť pod ním dosáhla velkých úspěchů a odvedl hodně práce. A zásah přišel po prohře v Pardubicích, tedy po utkání na půdě týmu, který má jednoznačně svou kvalitu.

Přitom ze strany Olomouce to nebylo marné utkání, za které by se museli stydět. Neproměněná penalta, to se ovšem stane, spousta šancí, smolně dvakrát nastřelené břevno, kdy se k tobě obrátí štěstí zády.

Prostě zápas blbec, který s herním projevem nemá moc společného. Co s tím může trenér dělat? Dost mne proto rozhodnutí zaráží.

Zastoupil ho Pavel Hapal, který do funkce sportovního ředitele přešel z Baníku Ostrava. Psalo se, že se vrací domů, to beru. Ale připadá mi, že to Olomouc měla už nachystané, domluvené.

Karviné hodně po psychické stránce pomůže výhra nad silným Libercem. Nachází se s odkazem na korupční aféru ve složité situaci, navíc se jí výsledkově nedařilo. Výhra má proto velký význam, což trenér Marek Jarolím přiznal. Toho vedení po sérii nezdarů podrželo, dostal nadále důvěru a prostor.